Ostatně, to je i výsostně konzervativní postoj. Pokud jsme konzervativní v tom smyslu, že akceptujeme dějiny jako učitele, pak musíme také přijmout poučení, že při každé nové technologické vlně byli smeteni ti, kdo se nové technologie báli a kdo usilovali o její zákaz. Po celé dějiny je tomu tak, že ti, kdo nové technologie přijímají a naučí se s nimi pracovat, ti jim porozumí, ti z nich budou těžit a ti si poradí i s jejich negativními aspekty.

Za celé dějiny nevíme o jediném případu, kdy si někdo pomohl tím, že ostatní by technologickou inovaci přijali a on jediný ji odmítl.

Všimněte si už samotného názvu tohoto panelu Nebezpečí a rizika působení nových technologií. Všimněte si, že to není ani „pro a proti“ ani „přínosy a rizika“ ani „problémy a jejich řešení“. Od samého začátku jsme soustředěni pouze na to negativní. A není to zdaleka jediná konference tohoto typu. Což je příznačné pro úpadkové období západní civilizace. Je nemyslitelné, že by takové konference probíhala třeba v Číně. Tam procházejí obdobím opojného technologického optimismu a tam vycházejí knihy jako Technodiverzita Yui Huia. Tu zmiňuji, protože byla přeložena do češtiny, ale je takových knih spousta. Tam ostatně rozumí tomu, že technologický pokrok (tianxia) je součástí civilizačního řádu. Kde není starší neustále nahrazováno novějším, tam není civilizovanosti. Ostatně, i nás na Západě máme termín „sinofuturismus“, tedy technologický a civilizační optimismus po čínsku.

Hledal jsem, jestli podobné chmurně pesimistické akce probíhají v Rusku a nepodařilo se mi žádnou najít. Ani v Indii.

Nicméně Evropa nebyla v tom chmurném pesimistickém naladění vždycky. Stačí připomenout doby, kdy byla západní civilizace nejúspěšnější. Jedna z nich byla kolem roku 1900. V tom secesním období připadalo na Západ téměř 90% světové průmyslové výroby a západní státy (včetně Ruska) ovládaly přes 90% světové souše. A byla to zároveň doba toho opojného technologického optimismu, který jsem zmínil v souvislosti s Čínou. Doba románů Julese Verna. Doba, kdy dělníci rozuměli tomu, že technologie jsou často používány proti nim, ale těšili se, až jednou budou sloužit jim a jejich dětem.

Svým naprostým vrcholem procházela západní civilizace v době tzv. třiceti nádherných let, tedy mezi koncem druhé světové války a nástupem neoliberalismu. Procházela vrcholem ekonomickým, vzdělanostním, kulturním, životní úrovně, dokonce i duchovně-náboženským, rodinný život byl v nejlepším stavu atd. Opět doba z dnešního pohledu neuvěřitelného optimismu. To se týkalo těch na západě i těch v zemích sovětského bloku. Nenáviděli jsme režim, ale přesto jsme se těšili na budoucnost.

To, čím procházíme dnes, je historicky unikátní. Stejně jako podpora migrace, stejně jako cílená likvidace vlastního hospodářství nebo třeba to, že diplomacii vedou ti nejhloupější a nejnevzdělanější. I proto bychom se měli mít před technologickým pesimismem na pozoru.

Teď se, s dovolením, vrátím o generaci či dvě nazpět, kdy často zazníval stesk, že mizí fyzická práce, že to bude mít hrozné důsledky pro lidské zdraví, že všichni budou šíleně obézní.

Dnes jsme zase o kus dál, běžnou součástí našeho života jsou posilovny, lidé si hlídají váhu, dokonce už na to máme injekce… výsledkem jsou těla nesrovnatelně zdravější než těla zdevastovaná těžkou prací, v padesáti letech téměř zlikvidovaná. Ale abychom se do tohoto bodu dostali, nesměli jsme se zastavit. Kdybychom v některém bodě propadli panice a zastavili vývoj, byl by dnes tento sál plný 140kilových lidí se srdečními problémy a spoustou dalších nemocí.

Připomínám to v souvislosti s ničením mozků, kterému se věnuje můj spolupanelista profesor Stránský. Je dostatek dokladů o tom, že chytrá zařízení, a v posledních letech i umělá inteligence, poškozuje mozky dospělých a ještě víc poškozuje mozky dětí. V posledních dnes jsou diskuze plné nově publikované studie z MIT, která ukazuje, že pravidelní uživatelé umělé inteligence mají (při řešení stejných problémů) aktivováno o 40% méně funkčních propojení.

Sleduji profesora Stránského pravidelně a jsem vděčný za práci, kterou odvádí. Stejně jako pravidelně sleduji Jonathana Haidta, který kolem sebe shromáždil řadu expertů a zabývají se oběma větvemi toho problému. Jak omezit působní chytrých zařízení na děti a jak regenerovat lidské mozky. A zase se dostáváme k otázce technologického pokroku. Technologický pokrok ve zdravotnictví umožňuje pouštět děti do riskantnějších situací než kdykoliv v minulosti. Jonathan Haidt to dokonce třídí do několika kategorií:

• Hry ve výškách
• Hry ve velké rychlosti
• Hry s ostrými předměty
• Hry s výbušninami a hořlavinami

V jednom svém textu uvádí příklad dítěte, které leze na strom, absolvuje drobné pády, učí se rovnováze, učí se koordinovat pohyby, učí se odhadovat, co která větev vydrží… až se v šesti letech může bezpečně pohybovat ve výši 40 metrů.

To je ale jenom začátek. Všichni asi rozumíme tomu, že zákaz mobilů ve školách by byl velmi prospěšný, ale všichni také rozumíme tomu, že je to jenom zmírnění problému. Žádný zákaz nepředstavuje dlouhodobé řešení.

Co je tedy to správné řešení? Potřebujeme řešení spočívající v tom, že budou existovat chytrá zařízení, která budou dávat jiné podněty v jiné struktuře, tak, že nebudou mozky ničit, nýbrž stimulovat jejich vývoj, k tomu potřebujeme:

• Aby neurovědci řekli, co se má v mozku stimulovat a jak. V kurzu neurovědy profesora Segeva z Jeruzalémské univerzity, který jsem přes internet absolvoval, zaznívalo téměř v každé lekci „tohle dnes ještě nevíme, ale tak za dva roky vědět budeme.“ Tady probíhá výzkum kardinální důležitosti. Na to má smysl vydávat peníze, zde má smysl vypisovat granty, tady se otevírá nový svět.
• Aby technici vyvinuli zařízení, která budou odpovídat požadavkům těch neurovědců.
• Aby vlády jasně řekly, že vývoj půjde určitým směrem a že jiná zařízení, hry atd. budou vytlačeny někam do hlubin temného internetu. Aby vlády jasně řekly, že o záležitostech mentálního vývoje dětí nemohou rozhodovat trhy. Ziskovost prodejce, výrobce nebo herního studia nesmí rozhodovat o tom, co převládne.

(z referátu, který jsem proslovil v červnu 2025, na semináři organizovaném poslancem Vladimírem Zlínským).

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.com.