Jak ukázalo americké odhalení Twitter Files, masová cenzura na digitálních platformách probíhala na objednávku vládních úředníků, bezpečnostních služeb a nevládních organizací propojených do vlivné chobotnice, která se v USA popisuje jako blob nebo cenzurně-průmyslový komplex.

Zjistili jsme, že cenzuru státy outsourcují na digitální platformy a nevládní organizace, že omezování svobody projevu se stalo nástrojem nekalého politického boje a že cenzura, umlčování, mazání, blokování politiků, médií a intelektálů z konkurenčního tábora byl jen začátek něčeho horšího. K cenzuře pod záminkou honu na údajné dezinformace nebo potlačování tzv. nenávisti se politické a mediální elity uchýlily proto, že si nedokázaly jinak zdůvodnit své volební prohry – mezi těmi prvními brexit a první vítězství Trumpa 2016.

O pár let později se dostávají západní demokracie do takové krize, že vládnoucí deep state se neštítí ani rušit volební výsledky (viz Rumunsko), vylučovat z volební soutěže hlavního favorita (viz Francie) a dokonce nasadit zpravodajské prostředky na nejsilnější politickou stranu a uvažovat o jejím zákazu (v Německu).

Omezování svobody slova se dnes v našem západním světě nejčastěji děje právě v tématech, kde se nejvíce střetávají konzervativci (a klasičtí liberálové) s progresivisty – v otázkách migrace, rodiny, pohlaví, klimatu nebo geopolitiky. Tzv. „liberálové“ u nás ovládají prakticky všechny instituce, většinu médií a neziskovek, mnohé školy a dokonce i velké korporace. Tlak na konzervativce a snahy o jejich umlčování sledujeme už pátým rokem z první ruky.

Loni jsem na úvod Konzervativního kempu zmiňoval, že výsledky voleb z posledních let – opakovaná vítězství Trumpa nebo Orbána, v Itálii Meloniové, v Holandsku Wilderse, pokračující porážky progresivistů na Slovensku, ve Francii, Rakousku nebo Rumunsku – ukazují, že neustálé ustupování liberální agendě a defétismus nejsou na místě a že by měli být konzervativci aktivnější a chcete-li, populističtější. Nemyslím tím slibovat nesplnitelné, ale hájit na prvním místě zájmy občanů své země, nikoli globalistických struktur.

Možnou cestu nám ukazují republikáni ve Spojených státech, kde podle mého názoru sledujeme něco trvalejšího, než jen střídání jedné vlády druhou. V podtitulu našeho kempu jsme už loni měli výraz vypůjčený z knihy zde přítomného Andreje Duhana a letos si k němu troufám přidat jedno slovo navíc – Konzervativní revoluce začala. Zažíváme právě čas velkých geopolitických změn, změnu světového řádu, kdy přestává platit desítky let dané rozdělení moci.

Když říkám, že konzervativní revoluce začala, myslím tím ve Spojených státech, nikoli v Evropě. Zde se zatím progresivisté zuby nehty brání a je možné, že se EU stane poslední baštou woke progresivismu (spíše by se hodilo tomu říkat regresivismus). O tom, zda lze v Evropě hnutí MAGA adaptovat na MEGA, o tom, zda se tím otevírá okno příležitosti i pro ČR, bude za chvíli přednáška Erika Besta a následný diskusní panel.

Proto vidíme smysl v budování široké konzervativní komunity – ve spolupráci různých proudů, skupin a zástupců i stoupenců různých politických stran. Stále trvá momentum pro národní konzervatismus, který se v Evropě zdvihá na troskách zkrachovalé liberální ideologie. Proto je nejvyšší čas začít i v České republice formovat konzervativní protiváhu „liberální“ dominanci.

A tak doufám, že i tady na kempu ukážeme, že naše konzervativní scéna je schopná se propojovat, dát bokem osobní antipatie a začít utvářet nestranické struktury. Že dokáže čelit liberálnímu pochodu institucemi, pokud ho už nevytlačovat kontrapochodem vlastním. Proto jsem rád, že naše pozvání sem přijali zástupci všech proudů, skupin a politických stran, které mají silné konzervativní křídlo.

Čekají vás dnes tři diskusní panely oddělené od sebe obědem a dlouhou přestávkou, abyste měli dost času na debaty v kuloárech. Panely budou postupně věnovány budoucnosti Evropy a Česka v reakci na trumpismus v USA, míře suverenity naší země v rámci EU a prosperitě Česka v éře nového světového řádu. Každému z nich předchází uvozující přednáška. Mezi vystupujícími máme převahu mužů a tak jsem pro vyvážení vybral tři ženy, které budou panely moderovat a pány udržovat v obsahových a časových mezích. Každou moderátorku doplní čtyři panelisté, aby vám představili svůj stručný návrh tří konkrétních kroků/priorit pro příští (snad už konzervativní) vládu. Ne kroky nutně ideální, ale realistické, prosaditelné, splnitelné v nadcházejícím volebním období.

Připomínám, že toto je kemp konzervativní, nikoli jen pravicový. V našem středoevropském regionu neplatí to, co v Americe, totiž že pravice je vždy konzervativní a levice liberální. V Evropě to máme složitější a politické zařazení je třeba posuzovat na dvou osách – pravice vs. levice a konzervatismus vs. liberalismus. A myslím, že pro řešení krize, ve které se nyní nacházíme, je důležitější ten střet na ose mezi konzervatismem a woke liberalismem, který dominantně ovládá většinu institucí a usiluje o mocenský monopol bez ohledu na to, která strana je u vlády.

Ač je tedy v sále asi většina pravicově smýšlejících konzervativců (a já se k nim také počítám), máme tu mezi námi i libertariány, klasické liberály a také levicově orientované konzervativce, tedy zástupce tradiční levice, se kterou se asi neshodneme na některých ekonomických otázkách, nicméně která je naším důležitým spojencem pro obranu svobody projevu a základních hodnot. Aniž bych chtěl naši situaci přirovnávat k normalizaci 70. let nebo SOSP k Chartě 77, myslím, že se nacházíme v době, kdy bychom měli – podobně jako tenkrát – zprava doleva spojit síly pro návrat k občanským svobodám a pluralitní demokracii, k ekonomické diplomacii místo utopických ideologií a k mírové mezinárodní spolupráci všech azimutů. Berme tedy naši akci spíš jako setkání patriotů.

Na závěr zopakuji tezi, kterou jsem zmínil už loni. Pokud chtějí některá média nebo politici používat pojem “antisystémové síly”, tak se musí věnovat tomu opačnému táboru, který postupně ničí západní hodnoty, díky kterým byla naše civilizace úspěšná. My jsme tu proto, abychom bránili normální svět, přirozený řád a kontinuitu.

Pokud někdo reprezentuje antisystém, tak jsou to woke liberálové, kteří nahrazují trh dotačním socialismem, původní obyvatelstvo masovou migrací, křesťanství islámem, rodinu s matkou a otcem soužitím osob libovolného pohlaví, energetickou soběstačnost spoléháním se na import slunce a větru. Jsou to woke progresivisté, kteří umlčují většinové názory omezováním svobody slova a umělými konstrukty typu hate speech nebo boj s dezinfo, kteří tunelují pluralitní demokracii a bojí se vůle občanů s cílem nahradit ji intervencí tajných služeb a někdy zpolitizovaných soudů.

Konzervativci chtějí demokracii uchovat. Demokracii v původním smyslu, nikoli jako kabinetní konsensus politických elit, institucí, médií a vlivných nevládek financovaných ze zahraničí. Demokracii bez přívlastků, protože ta liberální nás přivedla až příliš blízko režimu podobající se tomu totalitnímu, který jsme před 35 lety odmítli.

Přeji vám příjemný den bohatý na zážitky, na nové přátele a na naději, že se nám podaří získat svou zemi zpět. Aby Česká republika nezůstala jedním z posledních kůlů v plotě poté, co většina Evropy vyžene woke progresivismus na smetiště dějin. Aby patrioti z Evropy i dalších částí světa našli také u nás hodnotově spřízněné partnery pro nejrůznější formy mezinárodní spolupráce.

Vlastimil Veselý

Článok pôvodne vyšiel na portáli sosp.cz