Tenkrát poprvé nastoupil totální marketing a poprvé přišli lepšolidé s tím, že kdo s nimi nesouhlasí, je zrádce a špatný člověk. Kdo nevolí Karla, ten si nezaslouží volební právo a je třeba ho napsat na proskripční seznam.

A pak kníža Kchárl hladce prohrál, protože ho Zeman v přímém přenosu v podstatě donutil říct, že Edvard Beneš patří před soud do Haagu. Navíc se ještě ukázalo, že Schwarzenberg neumí českou hymnu a vůbec se ze „starého vlastence“ vyloupl úplně normální sudeťáček, který se nejenže třese na majetky, ale ještě na ně potřebuje státní dotace, protože se neumí postarat, aby majetek živil jeho, místo toho musel on živit svůj majetek.

Po zbytek svého života pak už Kchárl jen pospával v senátu, ale ještě na smrtelné posteli viděl, že na nějaké smiřování s německou NSDAP a jejími českými kolaboranty jaksi nedojde. Ještě měl možnost si uvědomit, že snaha Němců o konečné řešení české otázky ještě nebyla zapomenuta, ani odpuštěna. Jeden sedmdesát let mrtvý Edvard Beneš je pořád ještě víc než bývalý aristokrat, i když za knížetem stál Kalousek, Česká televize, Jindřich Šídlo a spousta odkloněných peněz z kupónové privatizace.

O pět let později už Jiří Drahoš raději mluvil jen o stahování králíků a do smiřování s Posselty a jinými nacistickými pohrobky se raději nepouštěl. A stejně prohrál.

Karel Schwarzenberg se svého snu o vedoucí úloze Německa v Praze už nedožil. Zřejmě měl radost z toho, že tady Němcům skoro všechno patří, měl radost, že kolem něj skáče tolik českých lokajů, ale to hlavní mu pořád chybělo. Nedožil se českých skloněných šíjí nad kterými by opět svištěl německý bič. Nedožil se revize výsledků Druhé světové války a nedožil se anulování Benešových dekretů. Když už už sahal po vítězství, proměnilo se v jeho největší porážku, kterou už nikdy nerozdýchal.

Bernd Posselt teď zkouší jinými prostředky to samé a všimněte si, že do toho jde se stejnou germánskou zpupností, s jakou Schwarzenberg mluvil o Edvardu Benešovi. Bude se smiřovat, ať se to Čechům líbí nebo nelíbí. Bude to dělat v Brně, kde jeho milí krajané chodili na veřejné popravy do Kounicových kolejí a pak se hrozně divili, že je po válce hnali do Pohořelic a tam dostali tyfus a nedostali pořádně najíst. Ano, do Kounicových kolejí na střílení Čechů chodily právě ty načančané paničky s dětskými kočárky jako do divadla. Ano, kolektivní vina je nepřípustná, až na jednu jedinou výjimku a tou je německé zacházení s českým národem.

Na pomoc si Posselt bere arménského recidivistu a smradlavé prase Pšenáka, kteří už ohlásili, že v Brně budou (inu, Majdan musí být) a o těch, kteří v Brně nechtějí sjezd nacistických pohrobků, mluví jako o nacistech. Mluví o dialogu, který ale končí ve chvíli, kdy poslanecká sněmovna odhlasuje odmítnutí sudetoněmeckého sjezdu. V té chvíli je z dialogu fraška demokracie.

A protože Lančmítům teče do bot a z brněnského sjezdu začíná být politická událost desetiletí, bylo zapotřebí nasadit dalšího kolaboranta. Petra Pavla. To je ten, který sloužil Sovětskému svazu, NATO a teď slouží Německu. Takový ohebnější Emanuel Moravec říznutý Karlem Čurdou. Zařídí mu to prohru v prezidentských volbách, alespoň ale vidíte, jak jsou Germáni zoufalí, že nasazují své poslední žolíky.

Já dnes neřeknu nic jiného, než co jsem říkal v roce 2013. Pojďme se postarat, aby všichni sudetští Němci i s Posseltem osobně, zjistili totéž, co v prezidentské volbě zjistil Karel, dobroty barel a za dva roky to zjistí i náš rozvědčík. Že Edvard Beneš je i osmdesát let po smrti pořád živější než celý Landsmanšaft a že je silnější než Lukačovičovy presstitutky, Řezníčci, či Bartkovští, ba je silnější než trojnásobný kolaborant z Černoučku. Pojďme se postarat, aby pupkáč s Dolfiho patkou zjistil, že Edvard Beneš je silnější než bavorské příspěvky na konání sjezdu, je silnější než městská dotace pro Meeting Brno, ba je silnější než celý Haagský soud.

Jakýsi bavorský plátek napsal, že Soeder a Posselt mají Čechy naučit slušnosti. Tak jim pojďme ukázat, že takhle se slušnost neučí. Pojďme jim ukázat, že Zeman věděl, proč otevřít téma kolaborantů s nacismem a že udělali chybu, když nás donutili si znovu vzpomenout, jak tady řádili, vraždili a chodili se na ty justiční vraždy dívat i s dětmi a kočárky.

Příští víkend to nebude o ničem jiném než o počtu a disciplíně. Oni se budou snažit z toho udělat Majdan. Stovky kameramanů budou připraveny natočit jasné důkazy, jak jsou Češi zlí na hodné Němce, kteří by mouše neublížili. Neusnadňujme jim to. Schwarzenberg neprohrál díky křiku, ale díky tomu, že neměl dost hlasů. Jediné, na čem záleží, je počet protestujících. Pojďme Posseltovi ukázat, že spolek založený nacisty u nás nikdy nesežene dost hlasů ani za všechny peníze světa. Postarejme se, aby všichni ti sudeťáci odjeli domů a aby i na smrtelné posteli věděli, že přijet do Brna byla chyba, která jim prohrála srdce i majetky a Lidovce definitivně dostala ze sněmovny, Grolich neGrolich. Postarejme se, aby Bernd Posselt dožil s vědomím, že už nikdy nebude váženým občanem Jablonce a že Edvard Beneš je stále víc než on, i kdyby byl desetkrát europoslancem a měl stokrát víc peněz.

Postarejme se, aby Bernd Posselt do konce svého života nadával na Hollana, do čeho ho to uvrtal. Aby do konce života nadával na „čechiše švajne,“ které ho připravily triumf, když ho měl už nadosah. A až bude sedět s Kchárlem v pekle, aby nad tím mohli po zbytek věčnosti lamentovat.

Osobní dodatek:

Pod textem najdete pozvánku na všechny akce, které se kolem sjezdu Landsmanšaftu budou konat. Jsem rád, že se podařilo je organizovat pod společnou hlavičkou všech. V naší zemi je snadné se rozhádat, ale tváří v tvář germánské zpupnosti jsme tentokrát všichni ve společném zákopu. Teď není čas na brblání, že se to mělo zorganizovat líp. Počítá se množství, nikoliv údernost projevů. Jasně se rozliší, kdo má rád naši zemi a kdo ji chce prodat.

Pokud to máte daleko a musíte si vybrat jen jeden den, přijeďte v neděli na hlavní demonstraci. Potkáme se tam.

Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky.  Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz