Nikdo tenkrát neříkal, že pro podnikání jsou důležitější nízké ceny energií a také to, že velké ekonomiky zůstanou otevřené. Nikdo ani ve snu nemyslel, že jednoho dne přijde nějaký Trump, který přestane s tím závodem až na dno blahobytu, ale prostě zavede cla, kterými chce donutit průmysl, aby se vrátil domů…

Máte nízké daně? Máte levnou pracovní sílu? Dřete lidi z kůže a dáváte jim jen takovou lepší almužnu a díky tomu máte levnou výrobu? Tak to máte smůlu, tuto komparativní výhodu vám sebereme správným nastavením celního tarifu. Iphony i auta se budou vyrábět doma a tečka. A ještě před zavedením cel vám firmy stejně utíkaly, protože máte nekonkurenceschopné ceny energií… Jo, to při tvorbě grýndýlu asi nikoho nenapadlo… ořezat zdravotnictví a důchodové systémy ve jménu korporátního HDP to ano, ale ani ty korporace si nějak nedohlédly na to, že budou potřebovat levný plyn a levný proud. Ale proč také, že? Prostě se přesunou jinam.

Pro toto jsme si utahovali opasky, ne? Proto jsme tak zadlužení… abychom tu měli hento příznivé podnikatelské prostředí. Proto ještě nemáme ty německé platy… aby se Němcům vyplatilo produkovat tady a ne doma. A po třiceti letech liberalizování trhu přijde Trump a všechno to bylo víceméně zbytečné. Takhle nějak to vypadalo na konci osmdesátek… stavěli jsme průmysl na RVHP a když se nám to skoro povedlo, tak se na to Sovětský svaz vykašlal. Teď, po dalším skoro čtyřicetiletém budování ekonomiky podle amerického vzoru se nám na to vykašlal Trump…

A my najednou zjišťujeme, že samozřejmě nemáme to hi-tech know-how. To mají v USA nebo v Číně, či možná ještě v Dojčlandu, ale my jsme na to příliš malí. Jenže my nemáme už ani know-how na ty obyčejné či úplně základní obory. Už u nás třeba prakticky nešijeme ani oblečení ani boty. A pokud ano, většinu komponent kupujeme zvenčí. Inu, v devadesátkách jsme know-how vyměnili za peníze… a teď se ukazuje, že zpětně to nefunguje. Know-how se musí odřít. Koupit se nedá.

Najednou je nám houby platné, že jsme se zadlužili až po uši. Je houby platné, že jsme se spokojili s nižšími platy a nižší životní úrovní, či nižší úrovní státních služeb. Nakonec stejně šlo jen o ty energie a o cla. Žádná znalostní ekonomika našim utahováním opasků nevznikla. Jen jsme se při tom uskromňování nekoukali, co nám dělají se školstvím a zdravotnictvím.

Nakonec se to celé tak nějak počesku podařilo. Za zubaře si platíme sami a jsme rádi, že ho vůbec máme. Do zdravotnictví teče půl bilionu korun z našich dluhů a je horší než bylo před deseti lety, kdy stálo tři sta miliard. Má méně nemocnic, méně lůžek, méně lékařů, kteří ještě méně umějí česky, ale zato je dražší. Stát nemá devatenáct miliard na valorizaci důchodů, ale bez problémů měl sto padesát miliard na zbrojení…

Liberalizovaná ekonomika nám teď pěkně odpluje do Spojených států… v tom je ten pokrok – když končil Sovětský svaz, tak nám tady všechno nechali… neodvezli si ani jednu továrnu. Teď jsme o pětatřicet let dál a americká perestrojka bude v tomto ohledu mnohem efektivnější. Vezmou si všechno, co tady má ještě nějakou hodnotu a nám nechají ty barevné papírky, které jim natiskl FED. Know-how není, znalosti nejsou, průmysl není, energie nejsou, doly se zasypávají a zaplavují, inženýrů málo, sociologů hodně…

To všechno jsme zvládli bez zemětřesení, tornád, aktivních sopek, ba dokonce bez války či občanské války a prakticky bez jediného islamistického migranta. Zato tu máme fašistické bojůvky, cenzuru a krkavčí stát. Zvládli jsme to za hlasitého potlesku lepších lidí a radostného utahování opasků všech ostatních.

Jak z toho ven?

Drze řeknu, volte hnutí Stačilo! Protože potřebujeme, aby do sněmovny přišli lidé, kteří udělali své zkušenosti s Pravdou a láskou. Potřebujeme, aby tam zněl jiný hlas, než chorál o skvělé Evropské unii a liberální ekonomice. Potřebujeme, aby se do sněmovny vrátil hlas obyčejných lidí a potřebujeme, aby tam přibylo poslanců, kteří jsou sami o sobě médiem. Potřebujeme si nestěžovat na státem zřízených lampárnách, ale pěkně s dosahem stovek tisíc čtenářů. Potřebujeme to dělat koordinovaně. I my musíme být kluci, co spolu mluví.

A že volby vyhrají jiní? Že se nakonec dnešní opozice spojí s dnešní vládou a bude z toho pokračování Pětikolky, jen jinými prostředky? Tak potřebují lepší, silnější a hlasitější opozici. Potřebují opozici, která veškeré získané zdroje dá do politické práce. Potřebují opozici, která bude sjednocovat, spojovat, koordinovat a sílit. Potřebují opozici, která je ošlehaná v nálepkovacích bitvách s velkými médii.

Za uplynulé čtyři roky jsme odvedli kus práce. Všichni. Byli jsme schopni ji i zaplatit. Byli jsme schopni na koleni vytvořit alternativní média. Byli jsme schopni se poučit z prvních politických bitev. Byli jsme schopni kompromisů, byli jsme schopni vyeliminovat ty, kteří byli součástí problému a nikoliv součástí řešení. Výsledek je jiný, než jsme si malovali, ale je to výsledek reflektující realitu a nikoliv zbožná přání.

Bez ohledu na to, kdo bude vládnout, brzy budeme stavět zase novou ekonomiku. Budeme se znovu učit všechno od začátku a budeme doufat, že doženeme svět, který nám utíká. Budeme se muset vypořádat s dědictvím této vlády, budeme se muset vypořádat s dnešním hnědnutím společnosti. Budeme se muset vypořádat s dopady Trumpových opatření a budeme se muset vypořádat se spálenou zemí, kterou nám ordinuje EU. Tohle je práce pro nové lidi a nové pohledy.

Tohle je pro lidi, kteří nebudou vědět, že něco nejde… kteří prostě půjdou a udělají to. Tohle je pro optimisty!

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.