Současná vláda se, mezi jinými nepopulárními kroky, pustila i do reformy vězeňství, a to směrem ke změkčování: více alternativních trestů, jako je domácí vězení, více peněžních trestů, méně klasického odnětí svobody alias lochu. To jde výrazně proti instinktům voličů, protože bavíte-li se o kriminalitě, typická reakce protistrany je “zavírat víc, přísnější tresty!” Někdo je vysazený na násilníky, někdo na zloděje, někdo na podvodníky, někdo na nebezpečné řidiče, někdo na korupčníky, někdo na neplatiče daní. A vskutku je to i pochopitelné, život vedle kriminálníků není nijak příjemný a bylo by fajn je někam odklidit

Jenže zároveň se situace nejen u nás vyvíjí tak, že těch věznic a vězňů bude spíše ubývat, a to ne z důvodů nějaké progresivní ideologie snící o nápravě hříšníků měkčími prostředky. Problém je jinde, a ten samý problém mají skoro všude ve vyspělém světě: vězeňský systém začíná být příliš drahý, a to nejen v penězích, ale hlavně v lidské síle.

Toto nebude populární článek, ale koneckonců tu nejsem od toho, abych byl vždycky populární. Baví mě, když přiměju čtenáře přemýšlet, tak tedy pojďme přemýšlet – nad logistikou basy.

Jádro pudla, stejné v Česku, Norsku i v Japonsku: k hlídání lidí potřebujete zatím taky lidi (k tomu “zatím” se ještě na konci článku vrátím), a to zcela konkrétní typ lidí. Potenciální bachař musí splňovat následující požadavky:

• Být jakžtakž fyzicky fit, aby z něj recidivisti měli aspoň trochu respekt; už jen to je problém v dnešní éře všeobecné obezity. To také zároveň znamená, že mu nemůže být třeba sedmdesát let. Sedmdesátiletý doktor dokáže ještě ordinovat a sedmdesátiletý učitel učit, ale sedmdesátníci nemůžou hlídat vrahy.
• Být jakžtakž psychicky fit, protože nosí zbraň a má relativně velkou moc. Není žádoucí sem pustit ani příliš labilní jedince, ani sadisty apod.
• Bydlet poblíž stávajících věznic, z nichž půlka stojí někde ve vylidňujícím se sudetském pohraničí; bachařina není práce, která by se dala dělat z domova, a hodiny za ní lidé taky dojíždět nebudou. A výstavba nové věznice někde v hustě osídlených končinách by narazila na tuhý odpor místních, kteří nechtějí platit hypotéku za deset milionů a přitom potkávat každé ráno na nejbližší tramvajové zastávce čerstvě propuštěné odsouzence.
• Nebýt úplně blbej jako štoudev, protože jde koneckonců o justiční instituci a při výkonu práce je potřeba znát a aplikovat nějaké zákonné minimum.
• Být smířen s tím, že jde o práci na tři směny.
• Být smířen s tím, že jde o práci v dost škaredém prostředí – většina věznic je podinvestovaná a zvenčí i zevnitř tedy adekvátně hnusná (toto je jedna z mála věcí, které by šlo relativně snadno změnit, ale na to zase bude průměrný volič skuhrat něco o tom, že vězení nemá být letní tábor. A zanedbá přitom skutečnost, že tam musejí pobývat i ti zaměstnanci, nejenom odsouzení.)
• Být smířen s tím, že “klienti” jsou spodina společnosti, navíc ještě nebezpečná, někdy přímo (fyzické násilí), jindy nepřímo (všechny možné infekce včetně HIV a hepatitidy C, paraziti, absťáky atd.).
• Být smířen s různými specifickými omezeními práce pro Vězeňskou službu, jako například zákaz nosit u sebe mobil během směny (to je prý pro dnešní mládež často deal breaker), nebo zákaz souběžného podnikání. Taky to není zrovna prestižní práce, na rozdíl třeba od vojáka z povolání, kterého se lidé poslední dobou zase naučili doceňovat.
• Musí umět dobře česky, aby dokázal komunikovat jak s vězni, tak s úřady, které po věznicích neustále něco chtějí. Jinými slovy, nemůžete na takovou práci dovézt nějaké Filipínce nebo Mongoly za 100 Kč na hodinu – není to montovna.
• No a konečně musí být bezúhonný, protože nechcete mít bývalé zločince na té druhé straně mříží.

To je docela striktní filtr i předtím, než dojde řeč na hodinový plat, a s hodinovým platem toho moc neuděláte, protože státní správa nemůže zcela libovolně zvyšovat platy. Státních zaměstnanců je u nás cca půl milionu a kdybyste dali bachařům sto tisíc hrubého, okamžitě povstanou učitelé, hasiči a další s tím, že taky dělají důležitou práci a vzhledem ke své zodpovědnosti jsou beztak sami jednou nohou v kriminále; a budou mít pravdu, jenže tento stát už nyní hospodaří se schodkem rozpočtu ve výši skoro čtvrt bilionu korun (napišme si to číslo: 250 000 000 000 Kč) a takové plošné zvyšování platů není v jeho možnostech. Mohl by začít tisknout peníze, ale inflace se poslední dobou ukázala být … nepopulární … a toto by byl recept na inflaci jako v Argentině.

Ziskový ten vězeňský sektor taky nikdy nebude, a to přesto, že hodně lidí hlasitě sní o nucených pracech pro každého mukla. Použitelnější vězni pracují už teď dobrovolně, a ten zbytek toho moc neumí; můžou lepit pytlíky apod., ale většina těch nekvalifikovaných manuálních prací, které vězni dříve vykonávali, se dávno v českém ekonomickém kontextu přestala vyplácet a přesunula se do rozvojového světa, nebo je dělají stroje. Ani ty doly už nejsou, prostě byly prodělečné, tečka.

Když k tomu připočtete ještě náklady na ostrahu, byla by ta nucená práce víc prodělečná než ta dobrovolná. Chcete-li zavést nucené práce jako trest navíc, no budiž (bylo by to na změnu ústavy, ale nemožné to není), ale počítejte s tím, že budou dražší než ten současný model, a že se na ně bude muset doplácet víc. Většina těch nepoužitelných kriminálníků totiž opravdu je blbá jako štoudev a žádným způsobem z nich vysokou přidanou hodnotu nevyždímáte; kdyby mohli dělat programátory v Googlu, patrně by nebyli v lochu. Je to vrstva společnosti, se kterou si nikde nevědí rady a která je prodělečná a problémová úplně ve všech mírových kontextech. Není náhoda, že zrovna z jejích řad tolik rekrutovali u “Wagnera”, když byl Prigožin ještě naživu, protože kanonenfutr (nebo dneska už spíš dronofutr) je tak jediné, k čemu se hodí.

Z druhé strany působí skutečnost, že dnes mají lidé ve vyspělém světě daleko širší možnosti uplatnění než dříve. Znalost angličtiny a leckdy i třetího jazyka je běžnější než dřív, nabídka pracovních míst solidní, nezaměstnanost v ČR se pohybuje kolem tří procent, soukromý sektor neustále shání zaměstnance a nabízí všelijaké výhody. Zkrátka – kariéra ve vězeňské stráži není v současné konstelaci okolností moc atraktivní. Dříve to bylo jinak, státní zaměstnanci za Rakouska-Uherska byli na rozdíl od ostatních pod penzí, komunistický režim jim zase nabízel jiné výhody, ale dnes to prostě není moc přitažlivý život. Někde v Thajsku nebo v Indii to třeba stále ještě přitažlivé je, v ČR už nikoliv. Čím bohatší země s více možnostmi uplatnění, tím míň atraktivní je dělat ve vězení plném různých trosek a nebezpečných individuí, a my jsme za tu poslední generaci přece jen výrazně zbohatli, a ležíme navíc přímo uprostřed silně ekonomicky integrovaného kontinentu, kde si můžete snadno najít práci podle svých představ i v cizině.

K tomu připočtěte demografický vývoj a vyjde vám, že náš stát nebude mít žádnou realistickou možnost, jak ty bachaře odcházející do důchodu adekvátně nahrazovat. A z toho plyne, že ty stavy vězňů bude nucen nějak redukovat a místo toho ukládat spíš peněžité tresty, které té vyhublé státní kase pomůžou.

Což je přesně to, co se děje…

Může se to změnit? Ano, robotizací jako ve sci-fi. Jestliže se plně automatizovala nejedna továrna, můžou se teoreticky robotizovat i věznice a můžou je začít hlídat třeba takoví roztomilí robotičtí psi s plamenometem na hřbetě. Snad je nikdo nehackne na dálku a nerozběhnou se řádit po okolí…

Leč i to je u nás poměrně teoretická možnost. V Číně si to umím představit docela snadno, ale v českém byrokratickém kontextu ne. Dokonce i banální elektronický monitorovací systém, jinými slovy hlídací náramky pro odsouzené v domácím vězení, se u nás řeší už asi patnáct let, a po většinu toho času spíš nefungoval než fungoval, takže i samotní soudci si od něj odvykli a teď nechtějí ty tresty ukládat. Na základě toho odhaduji, že první úředně odsouhlasené a všeobecně správně vypapírované robověznice bychom se mohli dočkat tak roku 2080.

Nenapadá mě nic realistického, co s tím dělat. Možná tak otevřít trestní rejstřík k nahlížení široké veřejnosti, aby si každý mohl zadarmo a ihned zjistit, vedle koho bydlí, komu chce pronajmout byt atd. Ale ta kapacita státu držet X tisíc lidí za mřížemi bude prostě postupně klesat, což znamená, že čím dál víc jich bude kde?

Venku, kde jinde. Bohužel.

Hudební epilog

Marian Kechlibar

Článok pôvodne vyšiel na portáli Kechlinar.net.