Vy, co jste mě na fejsbůku sledovali, zde je odkaz na nové Vidlákovy kydy: https://www.facebook.com/profile.php?id=61583497006323

Pomohli jste mi Kydy udělat velké. Byla to vaše zásluha, že se z blogerského koníčku stal skutečný boj za svobodu slova, za jiné, než povolené názory, boj za normální svět s normálním fungováním. Boj za národ, za soběstačnost a hlavně… za mír. Byli jste mi přístavem, ze kterého se dalo vyplout a kam jsem se mohl vrátit, bez ohledu jak moc jsem byl pošramocený a kolik chyb jsem udělal. Nikdy mě od vás nečekaly výčitky, ale také jste mi nikdy nemazali med okolo huby. Vaší zásluhou jsem tento boj mohl vést naplno. Děkuji vám za to.

Ve stejný den, kdy jsem lítal kolem fejsbůku, jsme se dozvěděli, že Karlu Havlíčkovi se nelíbí Turkovy, Rajchlovy ani Okamurovy „kauzy.“ Také jsme se dozvěděli, že Petr Pavel Babiše vlastně ani jmenovat nechce a celý ten zákon o střetu zájmů měl vlastně posloužit přesně tomuto scénáři. Nová koalice má sice většinu ve Sněmovně a může Hradu třeba seškrtat rozpočet, ale zvonku to vyzerá, že do toho Kolář půjde. Koneckonců, on nic neriskuje. Už se dokonce mluví i o tom, že má ANO nabídnout jiného adepta na premiéra.

Hradní kapela hrála sedmnáctého listopadu v Kyjevě Ódu na radost… ano, takhle si Hrad představuje, že se to bude slavit. A kromě Hradní stráže tam byl i plukovník Foltýn a Katie Koch… to je ta dáma, která v Poslanecké sněmovně přednášela to obvinění, že je Kateřina Konečná íránský agent a že vyjednala prodej dvaceti milionů tun ukrajinské pšenice… asi třikrát tolik, než je celá naše produkce. Kruh se uzavírá.

Pořád si myslím, že Babiš to má pod kontrolou a pořád si myslím, že je na delší straně páky než prezident, ale v posledních dnech a hodinách přibývá signálů, že Hrad je připraven ústavní krizi spustit a zaplatit za to příslušnou cenu. Jde přece o všechno. Hlavně u Pokrovsku jde o všechno, v Kyjevě na zlatých záchodech jde o všechno, v německém militarismu jde o všechno, ohledně zmražených ruských aktiv v Belgii jde o všechno a to raději ani nemluvím o německém dotování cen (naší) elektřiny průmyslovým podnikům.

Do toho jde o všechno i v kauze Dozimetr, státní rozpočet je podělaný odshora až dolů… ten měsíc a kousek po volbách byl vlastně jen klid před bouří. Vlastně to celé začíná až teď.

Mám z toho velmi podobné pocity jako v roce 2022, když začala válka. Tehdy jsem cítil zhruba to, co cítím dneska. Jen jsem o čtyři roky zkušenější… především jsem zkušenější o rány, které jsem dostal. Mám pocit nového začátku. Všechno se přeformátovalo. Už není milion propadlých hlasů z voleb a naopak se nám po dlouhém zimním spánku Milion chvilek. Vrátilo se to, co už mělo být pohřbené, ale ne, máme to zpět.

Situace je zcela přeformátovaná. Už není milion propadlých hlasů, doba covidová je už jen ozvěna dávných časů, sympatie k ukrajinským uprchlíkům vzaly zasvé, o ruské porážce už nikdo nemluví. V USA vládne Trump a minimálně do dubna bude v Maďarsku vládnout Orbán. Armáda si koupila nástroje na hledání špíny na politiky, je stále zřetelnější, že mocné a vlivné kruhy si pasou svoje bojůvky. Možná jsme trochu doufali, že díky volebnímu výsledku jsme na konci, ale ne, my jsme na začátku.

Pravda a láska volební porážku neuznává a začíná používat nástroje, které si během svého vládnutí připravila právě na tuto chvíli. Má jich docela dost. Ústavní soud, senát, lidi na všech významných státních postech… A skutečně jí jde o všechno, kdyby Babiš splnil jen polovinu svého programového prohlášení, budou evropské hodnoty v háji.

Před čtyřmi roky jsme bojovali proti vládě a snažili se pomáhat opozici. Snažili jsme se o co největší jednotu, co největší koordinaci, snažili jsme se o alternativní média i novou občanskou společnost. Ne volbami, ale teď teprve celá naše práce projde zkouškou a jak to vypadá, bude to velmi náročná zkouška. Až teď liberální demokracie nasazuje zálohy i tajné zbraně.

Také končí poslední ohledy. Končí ohledy na soukromí politiků, končí poslední ohledy na nějakou rytířskost a čest, končí jakákoliv velkorysost. Teď začíná skutečný střet. Teď se ukáže, co jsme postavili a k čemu to bylo. Teď se ukáže, jestli jsme se za čtyři roky poučili a jestli naše práce měla smysl. Teď se ukáže, jestli dokážeme překonat antipatie i rozpory.

A já vám všem děkuji za to zázemí, které jste mi vytvořili. Děkuji vám za věrnost, děkuji za velkorysost, děkuji za vstřícnost i trpělivost. Děkuji vám za jakoukoliv formu podpory, děkuji za povzbuzení v mailech i komentářích. Děkuji těm, kteří sdíleli moje texty, kteří je kopírovali a posílali dál. Děkuji těm, kteří se o mě strachovali, kteří na mě mysleli v modlitbách.

V příštích týdnech to všechno projde zkouškou.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz