V neděli došlo k výbuchu na Kerčském mostě vedoucím na Krym. Ukrajina se k tomuto útoku sice oficiálně nepřihlásila, ale výroky různých vojenských expertů a představitelů Ukrajiny byly celkem jasné. Most byl částečně poškozen, provoz sice pokračuje, ale v omezené míře. Všichni jste si o tom přečetli velkou dávku článků všude po internetu.

Hned vznikla celá řada vtipů na toto téma, naši proukrajinští spoluobčané z toho měli obrovskou radost, ba i naše kriegsministryně nezapomněla na selfíčko s fakáčem Putinovi. Prostě Ukrajina vítězí, je to skoro hotové, stačí ještě jedna ofenzíva a Putin konečně padne, sláva Ukrajině.

My Vidláci a dezoláti jsme nadšení nad tímto úspěchem mírinili. Dovedli jsme si představit, jak bude vypadat ruská odpověd. Ale oni ne, oni věděli, že Rus je na kolenou a brzy prohraje. Uměřené hlasy byly překřičeny rykem válečného nadšení, gaučoví generálové se viděli už v Moskvě.

Včera pak přišla ruská odpověď. Stovky raket, které už Rus nemá, dopadaly po celé zemi, Starlink měl výpadky, byly zasaženy elektrárny i další kritická infrastruktura. Ukrajinská protiletadlová obrana nezafungovala. A umírali lidé i v dalekém zázemí.

Mně na tom nejvíc fascinovalo, jak naši pravdomluvní novináři okamžitě vypnuli nadšení ze zasažení Kerčského mostu a zapnuli nářek nad tím, jak Rusko masakruje nebohé civilisty. Samozřejmě zcela nevyprovokovaně a tak je zapotřebí ještě více válčit, posílat ještě více zbraní a ještě více dráždit ruského medvěda… asi aby použil atomovky. Pak jim bude dobře. Pak konečně zvítězíme.

Podle mě je to stále jen ruská lekce. Alespoň některé ukrajinské elektrárny budou fungovat. Ale také si myslím, že to bude opět vyhodnoceno nikoliv jako ruská zdrženlivost, ale jako slabost. Ale možná se mýlím a Rusko nám všem předvede, čeho je doopravdy schopné, pokud se naštve. Eskalace je hnusná věc. Ve válce nejvíc platí, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Dokud tohle našim intervijukům a ministrům nedojde, tak půjde všechno stále více do háje.

A teď už dnešní text:

Pamatujete na našeho energetického zmocněnce vlády Václava Bartušku? Který nejlépe věděl, jak se můžeme snadno odstřihnout od ruského plynu? Mnohokrát jsme ho tu rozebírali. Tak tento pán teď dal docela zajímavý rozhovor, který můžete najít zde

Bohužel je to prémiový článek, ale poměrně snadno si najdete jeho přepisy i komentáře leckde na internetu či fejsbůku.

Tak i tento energetický optimista, který byl placen vládou, aby optimistou byl a zůstal, už optimista není. Naopak. Začíná před sebou také vidět konec Evropy a kupodivu najednou mluví rozumně. Zřejmě i jemu přišly nové zálohy a zjistil, že sice má velmi solidní plat, ale také solidní spotřebu proudu v jeho velmi solidním bydlení a zřejmě žádný záložní zdroj tepla. Takže se bude procházet ve svém vymrzlém obýváku a bude na tom stejně, jako každá socka.

Mimochodem… Všímáte si, že nejlépe jsou na tom teď vesničtí vidláci? Studna, zahrádka, kamna, dřevo, uhlí, zavařeniny, prasátko, maso, brambory… prostě všechno to zbytečné, co v moderním světě vůbec, ale vůbec nepotřebujeme. Jo, jo, mohli jsme jet k moři… ale brambory nepočkají.

Vzhledem k tomu, že se nám pohádali lídři a žádný jiný se zatím neobjevil a z těch našich dvou kluků ještě ani jeden nezvítězil, asi bychom se měli zaměřit především sami na sebe, šetřit síly a připravit se na nejhorší. Když jsem stál na Můstku a mluvil ke svým příznivcům, nabádal jsem je, aby počítali s tím, že nás čeká maraton, nikoliv sprint. Žádný rychlý konec vlády nás nečeká a i kdyby jedna zbloudilá střela Kinžál zasáhla naprosto přesně Strakovku při jednání vlády, díky zničeným Nordstrýmům stejně není o čem jednat. Pochybuji, že by Ukrajinci měli pochopení pro tranzit ruského plynu k nám… myslím, že těch 47 miliard vojenské pomoci je už zapomenuto.

Ne, nebojte se, on se nový lídr protestů najde. Zima a bída mu hodně pomohou. Ale než se tak stane, musíme se postarat především o sebe.

Začnu aktuálními zemědělskými radami:

V podstatě už můžete orat. Pokud jste si začátkem září rozryli trávník, tak teď už můžete půdu obrátit na celou hloubku rýče. Ještě nemusíte, ale za chvíli už přijdou první ranní mrazíky, teď už se plevel do jara nevzbudí. Pokud můžete, zaryjte hnůj a zaryjte ho hodně. Kdo hnůj nemáte, počkejte, až ze stromů spadne listí a zaryjte alespoň to listí. A kupte si nějaké hnojivo obsahující draslík a fosfor a před rytím si záhonky poprašte. Dávkování je 200 kg na hektar, tak si to přepočítejte.

Zavařujte. Především červenou řepu. Je levná a je to superpotravina. Stejně tak se teď dají koupit levná jablka, nadělejte kompoty. Kdo to umíte, zavařte si maso. Konzervy v ceně pěkně stouply, ale kilo vepřového ještě stále koupíte za relativně slušnou cenu. Ale už to dlouho nepotrvá. Cukr v minulých týdnech podražil skoro o 100%. Ceny ostatních potravin budou následovat. Už jsem tu psal, že se dojíždí turnus vepřového a pak to poskočí. Kuřata už jdou cenově nahoru a počkejte, až uvidíte jejich zimní ceny.

Kupte si med a kupte si kořalku. Obojí je solidní platidlo, které neztrácí na hodnotě. V naší zemi funguje univezálně. A kdyby bylo nejhůř, tak si trochu osladíte život a opijete se. Obojí alespoň na chvíli pomůže, obojí se nezkazí.

Kdo si chcete zasadit česnek, tak už můžete, ale nevadí, když ještě počkáte. Ideální doba na sázení česneku je, když je v noci pod nulou a přes den nad nulou. Sadbový česnek je teď právě k mání. Nezapomeňte ho namořit. Buď koupíte přímo mořidlo na česnek a nebo použijete Sulku – na lahvi je návod, jak jí pro moření naředit. Česnekové stroužky necháte v roztoku 24 hodin koupat a pak je hned zasaďte. Česnek nemá rád bohatou půdu. Nemá rád přihnojování, nemá rád zavlažování. Prostě ho zasaďte a likvidujte plevel. Nic víc.

Pokud máte písčitou půdu, můžete pomalu set cibuli. Set, ne sázet! Teď je pomalu čas na cibuli ze semínka. Cibule ale potřebuje lehkou písčitou půdu. Zacházení s ní je podobné jako s česnekem. Jen je o něco choulostivější. Ve vyšších polohách, kde bývají tužší mrazy, tam ji nesejte. Nemusí přežít zimu. Vy prostě použijete na jaře sazečku.

Znáte to: Jezte cibuli, nebude k vám chodit lékař. Jezte česnek, nebude k vám chodit nikdo. Tolik k zemědělství.

Co dál:

Kupte si pořádné zimní boty, kvalitní zateplené papuče, dovybavte se oblečením. Pekarová sice mluví z cesty, ale ty svetry fakt budete potřebovat. Kdo bydlíte v bytech a nejste dlouholetí preppeři, případně nejste na tom finančně moc dobře, vy se alespoň postarejte, abyste si doma mohli uvařit horký čaj, protože to za pár neděl může být jediné teplo, které budete mít. Kupte si táborový vařič a zásobu plynových kartuší. Případně vařič na benzín, ale ten je přece jenom nebezpečnější a musí se s ním umět zacházet. Pokud bydlíte v paneláku, zvažte nějaké lano či pořádnou šňůru, co z vašeho okna bezpečně dosáhne až na zem. Kýbl se líp vytahuje, než se s ním běhá po schodech.

A teď to hlavní… Pokud se neznáte se sousedy, teď je nejvyšší čas, pozvat je na večeři. Nemusíte jim tam ventilovat své obavy, jen se prostě spřátelte. Dokud ještě máte plyn a elektriku. Nemusíte se chlubit, jak jste připraveni a co všechno máte doma, ale zavažte si je. Hostěte lidi z okolí. Především ty, se kterými nemáte žádný vztah. Pokud bydlíte ve společném domě, buď se víceméně všichni spojíte, nebo víceméně všichni špatně dopadnete.

Vy starší, vy pozvětě nějakou mladou rodinu. Zdravé třicetileté paže a nohy vám jednou mohou být zatraceně užitečné. A jim zase může hodně prospět hlídač pro děti, který už toho moc nenaspí a má minimální potřeby.

Vy preppeři, kteří jste připravení a víte, co se dělá, když je zle, vy si také programově budujte vztahy. Nepočítejte s tím, že budete svítit a topit, když kolem vás bude zima a hlad. Buď budete muset o svoje zásoby bojovat a nebo se rozdělit. Podle mě je lepší se rozdělit a mít díky tomu stoupence, kteří k vám budou vzhlížet, než být obklopeni hladovými a zoufalými sousedy, kteří nemají nic, ale vědí, že vy máte. Opět platí – buďto to dáte víceméně všichni, nebo víceméně nikdo. Postarejte se, aby k vám lidé cítili obdiv, ne závist.

Nejhůř na tom bude ten, kdo nikoho nemá. Jste-li misantropové, máte-li špatné vztahy s okolím, tak špatně dopadnete. Je nejvyšší čas dát své letoře rozumovou uzdu, stisknout zuby, zapomenout na staré křivdy, odpustit skutečné i domnělé hříchy a začít se družit. Sudič, kterému v posledních letech vadilo každé psí hovínko na chodníku, křik a dupot dětí na chodbě, který velkoryse nepřehlédl neumyté schody, to bude v dnešní době první hromosvod i první oběť. Pamatujte na to. Dobré vztahy jsou vaše šance.

Takže dezoláti! Ukažte všem, že jste připravení. Ukažte, že se umíme stmelit a budeme držet spolu. Ukažte všem, že jsme ještě neztratili ty správné návyky. Tohle je totiž nová situace. Za vlast nebojují mladí rebelové, ti nám s nadšením v srdci páchají kolektivní sebevraždu. Vlast teď budou zachraňovat taťkové, maminy a starouškové. Tak si dejme záležet.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy