Jestli tam byli nějací provokatéři, tak neměli šanci vůbec na nic. Mohli maximálně nadávat. Žádné pošťuchování nebylo vůbec možné. Policie se chovala profesionálně a také jim nic jiného nezbylo, protože měli co dělat, aby z hustého davu dostali ven ty, kteří tam zkolabovali a nebo tam vůbec nechtěli být.

A to je první postřeh, milé děti… Česká televize se neobtěžovala o akci informovat s předstihem… nebudeme těm ztroskotancům a zaprodancům dělat reklamu, že ano, ať žije svoboda projevu… stejně se zachoval celý majnstrým, a co bylo výsledkem? Uvízlí líbodémo pražáci, kterým nezbylo nic jiného, že poslouchat fašistickou verbež. Spolu s nimi tam uvízla i řada zahraničních turistů, protože jeho primátorstvo Hřibstvo pro jistotou vypnulo webkamery a samozřejmě také zachovávalo přísnou konspiraci. Děkujeme, milá Praho, v sobotu se slova venkovských buranů dostala k více mileným Jálům, než bychom kdy dokázali svými blogy a profily.

U muzea seděli asi ti chvilkaři, kteří chtěli náměstí zabrat dřív než ta proruská chátra, ale nakonec byli rádi, že jsou rádi. Speciálně jsem si užil Tomáše Peszyňského… tedy doufám, že jsem ho poznal… ten tam seděl jak zmoklá slepice, vlajka NATO nad hlavou, vlajka EU hned vedle a tvářil se, že nastal konec světa. Ne, neměli žádnou šanci si nic zabrat, popravdě, i kdyby moc chtěli, tak by se nedostali k pódiu ani na doslech.

Takže přátelé, vězte, že se na Václaváku sešlo kolem dvou set tisíc lidí, kteří přijeli z celé republiky, nikdo jim nepřistavoval autobusy, nikdo jim to nedal v práci ani ve škole befélem, Česká televize ani nepípla, Seznam mlčel, všechna velká majnstrýmová média mlčela, Fejsbůk pěkně uvědoměle mazal příspěvky, a stejně tam přišli… Mináři, jsi žabař.

Nebudu vám vyprávět, co zaznělo. Minulý týden jsem psal, že na Václaváku nejdeme lustrovat řečníky. Musím říci, že při některých projevech se mi prsty u nohou zatínaly v pěst a měl jsem stejný pocit, jako kdysi ventiloval Miloš Zeman… bylo mu stydno, jaké exoty představuje lidem jako budoucí poslance… Budu jen konstatovat, že si tam přišel na své snad úplně každý. Zlý covid, zlí komunisté, zlý Babiš, zlá EU, zlé NATO, zlé USA… konečně jsem pochopil, proč jsme se nikdy předtím nespojili… kdyby měl člověk dodržovat doporučení všech řečníků, tak bychom se museli okamžitě povraždit mezi sebou…

Ale na druhou stranu, on ten lid není vůbec blbej. Byli lepší řečníci a horší řečníci. Všem se dostalo potlesku, ale jednoznačně nebyl pro všechny stejně bouřlivý. Tentokrát tam nebyli věční demonstranti, tentokrát přijelo normální občanstvo, které bylo na takové demošce poprvé. A i když davová atmosféra fungovala, lidi nejsou hloupí. Nechtěli kazit spojování, ale to neznamená, že by tleskali každé hovadině, která zazněla.

Možná je to jen můj dojem, ale čím hysteričtější projev z pódia, tím menší reakce… Že by svoboda projevu v praxi?

Pár řečnických projevů bych ale rád vypíchnul…

Hynek Blaško – Je lepší umřít v boji za svobodu, než umřít hladem a zimou.

Matěj Gregor – Když jsme tady taková bezvýznamná sebranka proruských bojůvek, proč se vláda bojí nových voleb? Vždyť by je měla vyhrát ještě víc než posledně.

Jindřich Rajchl – když ho moderátor uváděl, tak jen zaznělo slovo „Jindro,“ tak se zvedl les vlajek a začal potlesk jako blázen. Vyskočil les českých vlajek, že jsem až zaplakal dojetím. Jeho projev si najdete, byl dobrý a nepotřebuje moji reklamu. Jak skončil, začali se lidi pomalu rozcházet. Čekali na něj. Může se vám to nelíbit, může vás to znechucovat, ale moje proroctví se splnilo. Rajchla buď tato demonstrace vynese, nebo potopí. Tak ho vynesla. Proč? Protože pro to hodně udělal, hodně to propagoval a stačilo mu pět minut projevu.

A vy, politici, co jste tam nebyli, tak prostě smůla… šanci jste měli, pozvaní jste byli, ale byli jste opatrní, nechtěli jste se umazat. Místo lidí od ČSSD, místo lidí od SPD a dalších tam mluvili chvílemi až neuvěřitelní exoti a vy jste propásli příležitost hovořit ke dvěma stům tisíců voličů přímo na místě.

Ještě bych rád vypíchl jeden projev. Byl tam i Josef Skála. Z mého pohledu poslední skutečný komunista. Mluvil skoro poslední. Při čekání na své dvě minuty času, si musel vyslechnout projevy, jak jsou komunisti fůůůj, musel si poslechnout, jak tomu lidi tleskají. A když pak mluvil, nekomentoval to ani jedním slovem. A Skála se umí ozvat. Přesto to organizátorům nezkazil. Musím říci, že toto sebeovládání na mě udělalo větší dojem než pět hysterických projevů, jak nás zachrání jedině čistý trh a ostražitost proti covidismu.

Ještě vám řeknu, co bude dál. Vláda dostala ultimátum odstoupit do konce měsíce. Až dojde na příští demonstraci, bude se vyhlašovat ústavní právo na odpor a dojde na nátlakové akce, o kterých už organizátoři nyní jednají. Odstupující vláda má dát mandát odborníkům v oblasti energetiky a potravinářství, kteří mluvili jako první, aby přinesli do republiky levný plyn a zajistili dostupné potraviny. Přes některé uhozené projevy jsou požadavky zcela racionální.

Jen tak mimochodem… Odborníci mluvili v průměru lépe než angažovaná veřejnost. Jandejsek, Štěpán, i Noveský, to se dalo dobře poslouchat.

Péťo, fakt bys měl. Máš celkem hezkou příležitost podat demisi a v klidu odejít a užít si někde na Floridě tu nemovitost, kterou tam určitě máš. Já vím, že mě neposlechneš a ještě více se tam na vládě semknete a přitvrdíte. Ale uvědomte si, že jsme se teď v sobotu sjednotili opravdu spontánně. Byly tam české vlajky, ne ruské. Byli tam lidi, co normálně na demonstrace nechodí. My jsme se sjednotili, protože jste tak kurevsky neschopní, že se nehádáme jako obvykle, ale raději máváme vlajkami pod koněm. Jestli neodejdeš teď, tak zakrátko už neodejdeš vůbec, ale budeš vynesen v zubech.

Ale ty to neuděláš… Já během projevů tu a tam koukl na ty odpůrce u muzea. Moc jsem si užíval, jak ty vlajky EU klesají a pozvolna se mění v hadry žmoulané v rukou. Ale vlajka NATO nad tím stále vlála, výhružná a pevná. Tam náš blyštivý Péťa cítí zastání a co mu nařídí, to on proti nám udělá.

Jo, a ještě jedna věc… Skoro jsem se nemohl hnout z místa, pohyb byl velmi obtížný nejen pro mě, ale i pro ostatní, ale přesto si mě podle vidličky na klobouku našlo asi patnáct lidí. Hřeje mě to u srdce a troufám si tvrdit, že jsem se o tu účast také zasloužil.

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.