O neustálém přibližování se válce nepíšu jen já, podobně neúnavně o něm informuje i Pavel Šik, jehož komentáře stojí za to si každý den přečíst. Včera moc hezky okomentoval zrušení Bidenova zákazu působení na Ukrajině vojenským kontraktorům… Budou tam totiž jen opravovat západní techniku a pomáhat ukrajinské armádě s logistikou…

Dnes bych chtěl ukázat opačný pohled. Existují i náznaky, že je sice zájem, nechat Rusa utrácet milliardy rublů ve válce, místo aby stavěl ropovody a plynovody, ale není zájem proměnit zemi v jadernou poušť. Je zájem pokračovat ve válce (ozvlášť když Ukrajinec tak ochotně krvácí za NATO, do kterého ho nepozvou), ale ještě tu a tam existují někde v rozhodovacích procesech lidé, kteří mají rozum. Ne, zvolení politici to nejsou. Pojďme se dnes podívat na náznaky, díky kterým by to třeba všechno mohlo dobře dopadnout.

Začnu tím, čím jsem začal včerejší článek. Ukrajinská raketa zbombardovala kazetovou municí pláž na Krymu, ruský medvěd začal velmi podrážděně vrčet a americký ministr obrany raději zavolal svému ruskému protejšku a… shodli se, že je třeba udržovat komunikační kanály. Přeloženo do lidštiny to znamená, že bylo lepší medvěda tentokrát pohladit, než mu zasazovat další žihadla. Vytočit ho k jaderné nepříčetnosti nikdo moc nechce.

Emanuel Macron, tváří v tvář volební porážce, kterou si na sebe sám upletl, začal najednou mluvit o potřebě konstruktivního dialogu s Vladimírem Putinem. Prý mu brzy zase zatelefonuje, jak to dělal na začátku války. Ponechám na vaší úvaze, jestli to Macron říkal, aby pro sebe nahnal pár chcimírských procent ve volbách a nebo jestli mu dochází, že Francie je jako jaderná mocnost v případě atomové války první na ráně.

Už jsem tu psal, že hlavní německý jestřáb, Friedrich Merz, šéf CDU-CSU, začal po dvou letech kritiky Scholze, že málo pomáhá Ukrajině, mluvit o potřebě mírových rozhovorů s Ruskem. Možná si popovídal s nějakým armádním generálem, možná prostě jen zjistil, že chcimírů v Německu docela dost a pokud nebude alespoň trochu mluvit jako AfD, tak by také nemusel být nikdy kancléřem.

Viktor Orbán sice mluví o nebezpečí velké války a rozhodně bych to nepodceňoval, ale tušíte někdo, jestli se Maďarsko na tuto eventualitu připravuje i nějak jinak než jen zahraničně politicky? Chystají se Maďaři na uprchlickou vlnu z okolních zemí? Například od nás? Já vím, o takových přípravách se nemluví nahlas, ale kurňa, nějaké náznaky vždycky vylezou… i když, v tomto ohledu je jazyková bariéra opravdu problém.

Stále se také neobjevil žádný protiraketový systém v okolí Pardubic. Já si nemohu pomoci, je tam největší továrna na nitrocelulózu v Evropě. Stejně tak předpokládám, že není vidět ani žádná zvýšená ostraha samotného areálu. Pořád platí, že zde by Rusové jednou ranou snížili evropskou válečnou výrobu na polovinu. Výroba granátů je vám k ničemu, když je nemáte čím naplnit. To samé platí i pro drony, rakety a ostatní válečná udělátka.

Ne, fakt si nemyslím, že by tomu Řehka nebo Černochová rozuměli… ti si teď vyřizují vztahové problémy přes média. Ale ve vedení NATO ještě tu a tam někdo rozumný zůstal. Přesto nikdo nepovažuje za nutné chránit jeden z nejdůležitějších zbrojních provozů Evropy. Pokud se chystají na válku takto, tak prohrajeme ještě dřív, než se první mobilizovaný Čech dostane na frontu.

Pamatujete, jak se v zimě Američané rozmýšleli, jestli vůbec budou Ukrajinu dál podporovat? Jak se klidně několik měsíců handrkovali o peníze, které jsou v objemu amerických výdajů v podstatě pakatel? Můžete z toho usoudit, jak velkou (nebo jak malou) pozornost tomu Američané věnují. A pamatujete, když Hamás zaútočil na Izrael a židovský stát následně zaútočil na pásmo Gazy, že po Ukrajině neštěkl ani pes? Všichni začali řešit další ohnisko konfliktu a nejvíce se všichni báli, že se rozhoří. Až když se tak nestalo a ukázalo se, že Írán kvůli Hamásu do války nepůjde (a Hizballáh také ne) tak se zase začala řešit Ukrajina.

Pro Američany je to prostě jen další přetlačovaná. Další geopolitická hra. Obyčejného amerického voliče to nezajímá o nic víc, než válka v Afghanistánu a tamní fiasko nestálo za to, aby se zastřelil jediný generál, ba dokonce aby byl odvolán jediný generál.

Před dvěma roky, když válka začala, jsem napsal, že se ustavuje nová hranice mezi NATO a Ruskem a že to zřejmě bude řeka Dněpr. To je dost velká přírodní překážka, aby se nedala snadno překonat a Kyjev by se ocitnul v podstatě na hranici, podobně jako to má Soul v Jižní Koreji. Když tedy Orbán mluví o hrozbě velké války, možná tím myslí, že zanedlouho nastane den, kdy se ukrajinská fronta zhroutí a nová obrana vznikne za Dněprem. Tuto obranu už budou muset převzít jednotky NATO, protože ukrajinská armáda bude na konci s dechem. Tato varianta je stále více přetřásána i vojenskými blogery na obou stranách konfliktu.

Samozřejmě je to obrovské riziko eskalace a stát se může cokoliv, ale možná Západ nepřemýšlí o válce s Ruskem. Jen o možnostech, jak to udělat, aby mu z Ukrajiny zbylo alespoň něco.

Lepší protiválečné důvody jsem nenašel. Pokud vás nějaké ještě napadají, určitě se o ně podělte v diskusi. Smysl Vidlákových kydů vždycky byl v tom, že jsme problém prokydali ze všech stran a pokusili jsme se o maximum pohledů. V době, kdy všude kolem nás znějí bubny války a denně jsme konfrontováni s chutí konflitk eskalovat a vyhrotit, je jiný pohled vysloveně zapotřebí.

Všimněte si prosím, že vůbec nezahrnuji variantu, že by Ukrajina nad Ruskem vyhrávala. Ale tu, kromě zcela zpitomělých libtardů, nezahrnuje nikdo. Ani Fiala ne.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.

Prečítajte si tiež

Nebojíme se dost…