Mě na celé věci zaujalo, jak o tom informovala naše majnstrýmová mééédia. Prý raketa ROZPRÁŠILA civilisty na pláži. Byla to totiž hodná ukrajinská raketa. Ta nikdy nezabíjí, nevraždí, nedělá akt státního terorismu. Ta jen „rozpráší“ civilisty. Někteří ukrajinští představitelé k tomu přidali, že raketa zabila okupanty, protože Krym je okupován a všichni, kdo tam teď právě nevraždí Rusy, jsou také okupanti.

Hele, nedělám si žádné iluze… Ruská média také lomí rukama nad osudem ukrajinských odvedenců jen pod videi, kde je vojenští komisaři odchytávají na ulici. Tam jsou to ubozí civilisté, které požírá nacistický Zelenského režim. Ale jakmile jim navlečou uniformu, dají jim do ruky kvér a pošlou někam k Bachmutu, stanou se z nich ukrajinští militanti a ukronáckové, na které padají spravedlivé ruské granáty. Nikdy nikdo nemluví o tom, že ruské bomby zabily tátu od rodiny nebo nějaké mámě syna.

Tohle je na celé té válce to nejhorší. Ta cílená a nezbytná dehumanizace nepřítele. To není specifikum dnešní východní fronty. To se dělá všude a vždycky. Američané tomu říkají „politováníhodné ztráty neboli collateral damage,“ ale v praxi jim vůbec nevadilo, že těchto vedlejších škod vyrobili v Iráku a Afghanistánu nějaký ten milionek. Za První světové zase vojáci vždycky „čistili“ zákopy. Což v praxi znamenalo, že tam házeli granáty tak dlouho, dokud nepozabíjeli všechno, co se tam pohnulo. Ve válce platí, že čisto je tehdy, když jsou všichni mrtví.

Jak vidíte, stačí tomu dát jen přijatelný název a z dopadu kazetové munice na pláž, která zranila spoustu dětí, je takové nevinné „rozprášení.“

Vždycky, když slyším, že někdo vede válku s ohledem na civilisty, tak se směju. A úplně se popadám za břicho, když se prohraná válka začne okecávat tím, že armáda měla od politiků svázané ruce a nemohla bojovat naplno. Armády vždycky bojují naplno a žádný generál na světě nemá výčitky svědomí, že nařídil útok, který odnesly děti, co se vracely ze školy. Pokud má armáda nějaká omezení, tak proto, že se bojí odvety v případě prohry, ne proto, že by jí zajímali civilisti. Ve válce totiž žádní civilisti nejsou. Jen okupanti, militanti, náckové, orkové, boševická verbež, sionisté, teroristé a podobně.

VE VÁLCE NIKDY NEJSOU LIDÉ! O to se propagandisté postarají hned první den.

Proč to celé píšu…

Hele, my, dezoláti, věříme Orbánovi, že? Fandíme mu, strašně bychom si přáli mít také takového českého Orbána, ale pořád se to nedaří. Ti naši prostě mají příliš české povahy. Ale chtěli bychom podobný pilíř stability, který tam v Maďarsku mají. Když Orbán něco řekne, tak to pro nás má váhu. Sledujeme, co Orbán dělá, co říká, kam jezdí a hlavně, kdo od nás v dobrém jezdí za ním.

Proč tak málo bereme vážně, když Velký Viktor naprosto nepokrytě mluví o misi NATO na Ukrajině? Proč nejsme mnohem víc znepokojeni, když mluví o eskalaci? Ano, řešíme to, povídáme si o tom, ale jinak jsme naprosto v klidu. Orbán nahlas říká, že během několika měsíců bude velká válka a v podstatě potvrzuje, že bude z důvodů, které prokydáváme už dva roky…

Elity vsadily na vítěznou válku, která se jim nedaří, prohra Ukrajiny bude prohra celého NATO, válka denně stojí pět set milonů dolarů, ze kterých se v americkém rozpočtu nakonec stane tříbilionový roční deficit (ano, tak moc se USA v posledních třech letech zadlužují), v konečném důsledku jde o to, kdo bude ovládat Krym, protože kdo ovládá Krym, ovládá Černé moře a kdo ovládá Černé moře, ovládá hlavní světový obchod s obilovinami a velkou část obchodu s plynem v trubkách… Americké dluhy jsou nesplatitelné, tedy… pokud nezabijí věřitele. Prostě prohraná válka bude pro západní elity tak veliký průůůůůser, že žádná slovanská oběť není dost velká. Mír je proto tak sprosté slovo, že se Foltýnovi otevírá atomovka v kapse, kdykoliv ho uslyší.

Měli bychom být mnohem víc znepokojeni. Měli bychom se chystat. Minimálně tak, jak Dánům radí jejich vláda. Nebo prostě tím, že si v Maďarsku otevřeme účet v bance a pošleme si tam nějaké peníze. Znám víc lidí, kteří odešli do Srbska. Tady prodali veškerý majetek a prostě se přesunuli. Měli bychom bojovat proti našim vládním válečným valkýrám. Bojíme se, ale sakra, nebojíme se dost.

Jestli bude velká válka, tak už nebudeme civilisté. Pro Rusy budeme západní militanti, kterým je zapotřebí zasolit pořádným Kalibrem nebo Kinžálem. Občas nás někde „rozpráší“ a bude to. Žádný generál z toho nebude mít těžké spaní. A při úvahách o případném nasazení jaderných zbraní rozhodně nebude hrát roli, jestli to náhodou neodnesou ženy a děti.

Přečtěte si Fórum 24, jak tam Šafr mluví o Rusech. Stejně budou Rusové smýšlet o nás. A pak si poslechněte libovolný rozhovor s naším strategickým komunikátorem, Foltýnem, abyste věděli, jak on smýšlí o svých spoluobčanech. Pro Rusy budeme nepřátelé a fakt nebudou rozlišovat. Vojáci nikdy nerozlišují. Nemají na to čas ani chuť. A pro naše Foltýny, Řehky a Fialy už teď nemáme žádnou hodnotu. Už teď jsme pro ně póvl určený do uranových dolů. Foltýn by to udělal hned, kdyby k tomu měl dost lidí a dost munice. Foltýn se tím vůbec netají. Podle svých vlastních slov už čtvrtinu tohoto národa odepsal. To je dva a půl milionu lidí!

Bezděky vzpomínám na Petra Pavla, který po našich demonstracích řekl, že na naše smýšlení není třeba brát ohled.

Klaus Šváb měl totiž pravdu… Velký reset bude. Akorát on myslel, že to bude díky covidové pandemii a myslel, že Západ z toho vyjde nejlépe, jen se řádně nakrmí na neštěstí zbytku světa. Nakonec reset zařídí Rusové a díky válečnému fanfaronství západních elit to bude reset jako sviňa. Málokdo si podrží to, co považoval za své. Málokdo bude žít život, jak si ho vysnil.

A stane se to ještě před americkými volbami. Ledaže by zbabělost elit zvítězila nad jejich chamtivostí a nenažraností.

Připravujme se! Jakékoliv náklady na odpor v současnosti jsou směšné proti tomu, jaké náklady nám vyvstanou pak, až se NATO začne bít s Rusy zcela nepokrytě. Teď jsme ještě civilisté. Pak už budeme jen militanti, náckové a západní verbež určená k anihilaci. Ukrajinci ještě měli kam zdrhnout. My už moc možností mít nebudeme.

Bojíme se, ale nebojíme se dost.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy