Nakonec mi profil vrátili… důvod zablokování byl prý léčiva a drogy… Nic takového tam samozřejmě nemám, takže to nakonec dobře dopadlo. Ale zdá se, že útok na profily byl koordinovaný a nesměřoval jen na mě. Takhle to kdysi dělala STB, ne? Na významné svátky dočasně „uklidila“ známé firmy, aby jim nekazily ideologickou čistotu. Každopádně, ve výsledku mám profily dva.

Už jsem to tu včera naznačil, události posledních dní ukazují na to, že Hrad půjde s Babišem do střetu a to především o zahraniční politiku. Petr Pavel poslal do Kyjeva Otíka Foltýna, ten se tam sešel s předsedou ukrajinského parlamentu Stefančukem na oficiální návštěvě, přičemž Stefančuk je třetí nejvyšší ústavní funkce na Ukrajině a Foltýn není nic. S Foltýnem tam byla Katie Koch, což je přímé propojení s Pšenákem, což je přímé propojení na Rajchlovu pornokauzu a hentu „íránskou stopu“ Filipa Turka a Kateřiny Konečné.

To všechno ve chvíli, kdy Schillerová mluví o díře v rozpočtu ve výši 83 miliard a z toho 32 miliard chybí přímo na mandatorní výdaje ministerstva práce a sociálních věcí. Tedy chybí peníze na to, co stát vyplácet musí ze zákona. Přesněji vyjádřeno, chybí 6,9 miliardy na důchody, 6,5 miliardy na státní a sociální podporu, 5 miliard na nemocenské dávky, 4,6 miliardy na dávky pomoci v hmotné nouzi, 3,1 miliardy na podporu v nezaměstnanosti, 2,2 miliardy na příspěvky na péči o staré a nemocné. Dále chybí 7 miliard ve školství a stejná částka chybí v mém milovaném zemědělství.

V Polsku prý nějací Ukrajinci (napojení na Rusko, jak jinak) provedli sabotáž na železnici… tedy, spíš takovou sabotážičku. Přeřezali (nebo přerazili) kolejnici. Ale samozřejmě se z toho dělá stejná aféra jako z neozbrojených dronů.

Na Ukrajině to jde z tlustých do tenkých, když i Šafrovo Fórum mluví o rychlém postupu ruských jednotek v Záporoží. Zároveň se v Evrospké komisi projednává celá řada půjček či záruk pro Ukrajinu, protože Spojené státy už Zelenského režim prostě nefinancují a naopak začínají vytahovat na světlo zlaté hajzlíky Timura Mindiče, do kterých, zdá se, kadil i Andrij „Alibaba“ Jermak.

Mimochodem, přesně takhle to bylo s Karzáím v Afghanistánu. Ale úplně přesně. Ten člověk Američanům dvacet let službičkoval, samozřejmě si u toho patřičně nahrabal, ve jménu Západu posílal vlastní lidi na smrt a pak to transatlantické bratry přestalo bavit a co zjistili? Že je zkorumpovaný. To byla odměna za bezmála dvacet let spolupráce. Na Ukrajině se to přesně, ale dokonale přesně opakuje. Posíláte vlastní národ na smrt a odměnou je obvinění z korupce. Jen, ukrajinská jména jsou pro nás vyslovitelná a zapamatovatelná. Narozdíl od těch afghánských.

V USA zase znervózňují burziáni. Bitcoin už nějakou dobu klesá, zlato trhá rekordy, stále více se mluví o AI investiční bublině, v New Yorku zvítězil starosta s programem, proti kterému je program hnutí Stačilo! naprosto pravicový, americká letadlová loď Gerald R. Ford doplula do Karibiku k Venezuele (což mimochodem znamená, že Američané nevidí žádné významné nebezpečí na Blízkém Východě), skončil nejdelší shutdown v amerických dějinách, ale problém s financováním se posunul jen o pár měsíců…

A Německo zbrojí! Když zbrojí, tak platí nejen za zbraně, ale také za soft power. Mezi petardami, kanóny a granáty se vždycky najdou peníze na sudetoněmecký landsmanšaft, který bude mít sjezd v Brně ausgerechnet na 15. března 2026. To je jistě jen náhoda, která s ničím nesouvisí. Stejně tak se asi najdou peníze na Pánka i na Milion chvilek a další neziskovky, které tady dělají svou dovolenou činnost pro cizí moc.

Prostě, ta nervozita je všude patrná. Dala by se krájet. Na všech stranách. V posledních několika dnech ubylo v nové vládní koalici vtipů i vtipálků a přešlo se do vážnějšího módu. Ani Andrej Babiš už není tak nad věcí, jak byl. Jasně, všichni čekali zdržované předání moci, to se u nás tak prostě dělá, obzvlášť, když premiér a prezident nejsou ze stejného kadlubu. V posledních dnech jsem ale začal cítit napětí, které tu předtím nebylo a podle toho zběsilého mazání názorových odpůrců bych řekl, že kostky Petra Pavla jsou vrženy i za cenu ústavní krize. Jde přece o všechno.

Když jde o všechno, tak to především znamená, že se na nikoho a nic neberou ohledy. Měli bychom se na to připravit. Když jde o všechno jim, půjde o všechno i nám. Jestliže je prezident připraven spustit ústavní krizi, bude to vlastně dost nová a nezvyklá situace, při které se může stát ledacos.

Neměli by se připravovat jen Chvilkaři, měli bychom se připravovat také. Možná budeme muset zase na Václavák…

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz