Podívejte se dobře, kdo z českých europoslanců hlasoval pro. Všichni tři Piráti asi nikoho nepřekvapí, ale s nimi zvedli ruku i Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) a Luděk Niedermayer (Top09), který už jen předstírá soudržnost lídrů SPOLU. Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) se jen zdržel, tedy polovina lídrů kandidátky SPOLU se proti cenzurnímu návrhu nepostavila.

Odpor proti návrhu jsme organizovali už před 3 lety

Připomeňme, že poprvé jsme před tímto záměrem Evropské komise (EK) varovali v dubnu 2021, kdy jsme vyzvali české občany a organizace, kterým na svobodě projevu záleží, aby na unijní web napsali své názory v rámci tzv. veřejných konzultací. Za necelé 3 dny se nám podařilo rozšířit původních asi 300 komentářů o více než dvojnásobek a celkový počet odmítavých reakcí k návrhu zákona, převážně z ČR, překročil tisícovku. Ze žádné jiné země se jich nesešlo tolik. Jak je vidět, Komise si z tisíců odmítavých připomínek evropských občanů nic nedělala a naší židli u evropského stolu ukázala, jak nás bere vážně.

Náš komentář tehdy zněl takto. “Tento návrh by byl ohrožením svobody projevu v ČR a vměšováním se do vnitřních záležitostí členské země. Ve střední Evropě máme se snahami omezovat svobodu slova vágní definicí „nenávisti“ ty nejhorší zkušenosti z doby komunistické totality. Pokud bude tato legislativa přijata, je pravděpodobné, že povede k občanským protestům a ke zvýšení tlaku na vystoupení země z EU.”

Čím návrh ohrožuje svobodu projevu

Podstatou návrhu je ve zkratce zařadit verbální projevy tzv. nenávisti mezi závažné trestné činy mezinárodního charakteru a odebrat pravomoc členským zemím je vymezit. Podrobněji “rozšířit unijní seznam trestných činů, aby zahrnoval nenávistné verbální projevy” s tím, že “se jedná o zvlášť závažné trestné činy, které se mohou šířit přes hranice”. Rozsah svobody projevu by po přijetí nové legislativy stanovovaly unijní orgány a členské země by musely všechny projevy označené jako nenávistné potírat bez ohledu na postoj své vlády.

Návrh zákona chce unifikovat definici projevů nenávisti coby trestného činu napříč EU. Prakticky to znamená odebrat pravomoc ČR takové projevy vymezit a podřídit českou definici přísnější podobě v západní Evropě. Podle návrhu se má stávající seznam trestných činů z nenávisti založených na barvě pleti, náboženství a etnickém nebo národním původu doplnit o projevy nenávisti založené na věku, zdravotním hendikepu, genderové identitě (!) a sexuální orientaci.

Bylo by pak možné kritizovat příslušníky výše uvedených menšin? Dělat si z nich legraci? Stále častěji vidíme bourání soch, které se dotýkají něčích citů, pokusy umlčovat komiky, cenzurovat slavné knihy a filmy. Celý konstrukt nenávisti se zneužívá k mazání příspěvků a k blokacím uživatelů na sociálních sítích. Nejrůznější aktivisté se snaží kriminalizovat nevinné verbální projevy a ostrakizovat lidi, jejichž názory se jim nelíbí. Snadno se tak likviduje politická opozice.

Od roku 2008 platí v EU tzv. Rámcové rozhodnutí o nenávistných projevech. Členské státy jsou ze zákona povinny kriminalizovat a udělovat „účinné, přiměřené a odrazující sankce“ za jakékoli podněcování k nenávisti na základě rasy nebo náboženství, za popírání holocaustu, genocidy apod. Asi před 3 lety EU upustila od svého umírněného postoje a začala vyvíjet nátlak na státy, jejichž činnost v této problematice se jí zdá nedostatečná.

Snaží se vytvářet dojem, že členským státům nelze věřit v tom, že by dokázaly adekvátně nastavit zákony týkající se nenávistných projevů. Podle článku 83 Smlouvy o fungování EU může Unie zavést trestněprávní normu, která definuje některé trestné činy na celounijní úrovni, stanovuje sankce a vyžadovat, aby členské státy začleňovaly tyto zákony do své legislativy. Tato pravomoc je ale omezená: podle smlouvy se vztahuje pouze na „terorismus, obchodování s lidmi a sexuální vykořisťování žen a dětí, nedovolené obchodování s drogami, nedovolené obchodování se zbraněmi, praní peněz, korupci, padělání platebních prostředků, počítačovou kriminalitu a organizovaný zločin“.

EU má však pravomoc přidávat na tento seznam další trestné činy a chce ji využít k rozšíření zločinů z nenávisti (hate crimes), které by se týkaly nejen rasy a náboženství, ale také pohlaví, sexuální orientace, zdravotního postižení a věku. To by nás mělo znepokojovat z mnoha důvodů. Je přinejmenším zarážející, že nadnárodní entita, jako je EU, stanoví de facto maximální úroveň svobody projevu, kterou povoluje svým členským státům tolerovat, a vyžaduje, aby aktivně potlačovaly cokoli, co je za touto hranicí – přestože to přesahuje rozsah např. českého práva. Navíc, i pokud někdo souhlasí s kriminalizací verbálních projevů vůči etnickým a náboženským menšinám, osob se zdravotním postižením nebo seniorům, návrh spojovat tyto trestné činy s terorismem a obchodem s narkotiky je hrubě nepřiměřený. Další výhrady uvádí např. námi přeložený text z britského Spiked.

Jak se k projevům nenávisti stavěli před volbami politické strany

V létě 2021 před volbami v létě 2021 jsme se obrátili na vedení a zákonodárce všech politických stran s otázkou, která se speciálně týkala tzv. projevů nenávisti. Považujete definici nenávisti v našem právním řádu za srozumitelnou? Jak chcete zabránit zneužití tohoto pojmu ke kriminalizaci jakékoli kritiky namířené vůči politikům, ideologiím nebo příslušníkům menšin?

Za ODS nám odpověděli Marek Benda, Jan Skopeček a Alexandr Vondra takto: “Nenávist je v českém právním řádu vymezena v trestním zákoníku a zatím je soudy vykládána poměrně rozumně a značně restriktivně. Nebojíme se příliš široké interpretace uvnitř České republiky, tady je justice poměrně konzervativní. Co ovšem pokládáme za riziko, je nebezpečí, že nějaké velmi extenzivní výklady dojdou ať už přes globální platformy nebo z evropské legislativy. Musíme být pozorní, svoboda slova je zásadní demokratickou hodnotou.”

Za KDU-ČSL Marek Výborný takto: „Nenávist jako taková není v českém právním řádu definována. Jedná se o emoci a je na soudu, aby spravedlivě posoudil, co v daném kontextu nenávistný projev je nebo není a zda daný projev naplňuje znaky některého z trestných činů.“ K tomu je třeba doplnit poznámku, že o podněcování k nenávisti pojednává §356 trestního zákoníku (č. 40/2009 Sb.).

Zajímavé je, že při letošním hlasování se zdržel Tomáš Zdechovský, který byl před 3 lety s Janem Zahradilem v TV debatě jasně proti. Není divu, europoslanec Zdechovský se minulý rok přesunul do cenzurního tábora a propaguje dokonce aplikaci BezDezinfa, která na síti X automaticky zablokuje všechny sledující, jejichž názory se nelíbí skupině fanatiků, která chce ostatním určovat, co je pravda.

Top09, STAN ani Piráti na otázky neodpověděli. Odpovídá to jejich dlouhodobým postojům, v nichž všechny tři strany stojí na straně omezování svobody projevu. Pirátský europoslanec Marcel Kolaja patřil k těm, kteří už tenkrát návrh podpořili. Paradoxem je, že svou argumentaci postavil na stereotypu špatných Maďarů, kteří oznámili, že budou proti návrhu. Zda tím nešíří proti Maďarům nenávist, s tím si hlavu evidentně nelámal. Podobně jako jeden jeho stranický kolega, který nenávistně zesměšňoval “bílé páprdy”, tedy muže bílé rasy a vyššího věku.

Co je to ten nenávistný projev, Kefalín?

Bezprostřední výhrůžky násilím to rozhodně nejsou, protože na to pamatuje náš právní řád už dávno před tímto záměrem EK. Z nedávné doby se dá uvést bezpočet příkladů z celé EU, které pravidelně publikujeme na našich kanálech. Je mezi nimi např. soudní proces s bývalou ministryní Finska za citáty z Bible nebo kritické výroky na adresu pachatelů znásilnění v Německu. Níže zmíním dva nejnovější příklady z Británie, odkud se online trendy nejčastěji rozšiřují do zbytku Evropy.

Naši partneři z Free Speech Union právě oznámili jeden z největších cenzurních skandálů v zemi. Fotbalová Premier League má zpravodajské oddělení, které slídí po profilech fanoušků na sociálních sítích. A když třeba napíšete, že osobám bez penisu se říká ženy, váš klub vám dá za “projev nenávisti” tříletý zákaz vstupu na stadion. Stalo se v Newcastle, případu se ujímají právníci.

Dalším příkladem je školení státních úředníků v Británii, podle něhož koulet očima, zpochybňovat něčí profesní zkušenosti nebo používat během konverzace zažité výrazy jako „černota“ mohou představovat „mikroagresi“, pokud je osoba na druhé straně z „marginalizované“ skupiny. Tedy opět „projev nanávisti“, který může být trestaný.

Konec dobrý, všechno dobré?

Po schválení návrhu Evropským parlamentem hrozilo, že poslední pojistkou bude muset být český hlas v Evropské radě a hlasování jednotlivých států. Na ODS ve vládě už nelze moc spoléhat, protože prakticky ve všech kulturních otázkách ustupuje progresivistické koalici (podpora Istanbulské úmluvy od předsedy Senátu Vystrčila, bezvýhradná podpora korespondenčnímu hlasování, rozpolcenost při zpochybňování institutu manželství nebo odchodu od české koruny, neochota postavit se podpisu migračního paktu s jeho de facto kvótami ad.).

Bylo by tedy krajně nejisté, zda návrh EP česká vláda odmítne a umělý konstrukt nenávisti nebude v české legislativě dále rozšiřovat. Už i současná podoba je ostudou, gumový pojem „nenávist“ do právního řádu demokratické země nepatří. Bezprostřední výhrůžky násilím dostatečně pokrývají jiné paragrafy, toto se spíš blíží k “podrývání socialistického zřízení”.

Naštěstí se v tomto případě uplatňuje právo veta při hlasování premiérů a je pravděpodobné, že minimálně Maďaři, Poláci a Slováci by si další omezení svobody projevu nenechali líbit. Podle europoslance Vondry, který byl stínovým zpravodajem, byl návrh z důvodů neshody stažen z dalšího jednání. Alespoň vidíme, jak to při projednávání chodí.

Má to být důvod ke spokojenosti? Pokusný balonek byl jako džin vypuštěn z lahve a bez pozornosti mainstreamových médií málem dokázal kouzlo nemožného – opět prosadit v Bruselu něco, co žádná česká strana neměla ve volebním programu. Zkusí to Evropský parlament znovu za 2-3 roky? Jen pokud mu to dovolíme a necháme v něm za nás hlasovat ty, kteří nemají odvahu se postavit totalitním návrhům beroucím nám základní občanské svobody.

Článok pôvodne vyšiel na portáli Sosp.cz.