V papežském Avignonu kdysi povodeň strhla většinu středověkého kamenného mostu přes řeku Rhônu a dodnes se zachovaly jen čtyři oblouky. Je to turistický magnet, i když osobně jsem měl dojem, že poněkud přechválený; zas takový “odvaz” to není. A k neúplnému avignonskému mostu patří i písnička, s chytlavou melodií a přitom jednoduchá na zazpívání, tudíž přeložená do desítek jazyků a rozšířená po celé Evropě. U nás ji nazpíval třeba Waldemar Matuška

Nevím, jestli se někdy budou turisti jezdit dívat na přerušený krymský most a zda k němu vznikne nějaká písnička. Přece jen je to 19 km dlouhá stavba, takže by se po ní už nedalo moc pohodlně chodit pěšky, a zatím je jenom poškozená, ne přerušená úplně. (Ani ten středověký šmrnc nemá.) Ale stojí za to se zastavit u důvodů, proč je krymský most vůbec terčem ukrajinské armády. Současné články v novinách se totiž soustřeďují hlavně na symbolickou hodnotu mostu, která je určitě značná, a kolem které vzniklo hodně “memů”. Ale to je jen část celé motivace.

A vůbec, výběr z memů, abychom na chvíli přerušili tok textu obrázky… Textu bude totiž ještě hodně.

Srandičky stranou, takto to tam reálně vypadá, podíváme-li se na situaci “shůry”, konkrétně ze satelitu.

Krymský most jsou ve skutečnosti dva mosty vedoucí souběžně. Jeden je dálniční a čtyřpruhový, ten má dvě oddělené “půlky” pro každý směr; druhý je železniční a vede po něm dvojkolejná elektrifikovaná trať. Jak vidíme, v okamžiku výbuchu se na ní nacházel krátký cisternový vlak, který také začal hořet – což patrně nebyla náhoda, ale součást plánu.

Z vojenského hlediska je důležitá zejména ta železniční část.

Kdo chce strávit půl hodiny čtením detailního rozboru, zde je prorocký článek z listopadu 2021, který analyzuje logistiku případné ruské invaze. Za bojiště slouží v článku Pobaltí, v reálu to tedy nakonec byla Ukrajina, ale principy jsou stejné a závěry také. (Autor článku musí být úplně bez sebe z toho, jak dokonale jeho teoretické kalkulace v praxi vyšly; něco takového se podaří jednou za život.)

Ruská armáda velmi spoléhá na železniční logistiku, mnohem více než jiné srovnatelné armády, a má, aspoň v poměru ke svojí velikosti, relativně málo silničních nákladních vozidel. Teď jich tedy má ještě méně, protože náklaďáky se daleko častěji než vlaky přibližují až do dosahu nepřítele, a to znamená , že to také někdy “slíznou”. OSINTový server Oryx má aktuálně v databázi 1773 ruských automobilů prokazatelně zničených nebo ukořistěných Ukrajinci, což znamená, že reálné číslo bude daleko vyšší, dejme tomu 2500 a více. To už je citelná míra ztrát, kdežto zničené vlaky jsou v databázi zatím jenom čtyři.

Železniční logistika má svoje výhody, zejména pak neskutečnou kapacitu spojení. Jeden jediný strojvůdce snadno odveze vlak naložený tisíci tunami materiálu a tisíc tun je přitom pořád ještě relativně lehký vlak. (Československé “těžkotonážní hnutí” jezdilo s až 8000 tunami nákladu; byl u toho i můj dědeček, který jezdil se “štokrem” z bohumínského depa.) No, a během jednoho dne můžete po dvojkolejné trati provézt i několik set vlaků, čímž získáváte schopnost přepravit pro své potřeby každý den třeba čtvrt milionu tun oběma směry. Zkuste něco takového přepravit kamiony, už jen ta potřeba řidičů by byla neskutečná.

To byla právě role, kterou hrál krymský most, protože jen kolem Chersonu se nachází cca 30 tisíc ruských vojáků a třicetitisícová armáda potřebuje několik tisíc tun zásob každý den. (Jeden dělostřelecký granát váží zhruba 40 kg, jeden tank T-72 cca 44 tun podle výbavy.) A možnosti, kudy vozit takové náklady, jsou značně omezené.

Takto vypadá železniční síť na Ukrajině. Červeně je vyznačená jediná alternativní cesta pro zásobování ruských vojsk na jihu Ukrajiny, která nepotřebuje krymský most.

Jaká je její nevýhoda? Tato železniční trať se nachází – z pohledu Rusů – nepříjemně blízko k aktuálním liniím kontaktu. Zde je další mapa, kde jsou pozice jednotlivých sil aspoň zhruba vyznačeny. “Trčí” z ní hlavně město Tokmak, významná železniční stanice, která už se nachází v dostřelu ukrajinských HIMARSů z neokupované části Záporoží.

Krymský most a celá navazující trať Kerč – Džankoj ležely bezpečně v zázemí a mimo dosah běžné artilerie protivníka. Tudy se také vozily těžké náklady pro potřeby okupační armády: palivo, tanky, děla, munice, náhradní díly, o zásobování samotného Krymu ani nemluvě. Alternativní trať je ale “na ráně”, zranitelná nejen dělostřelectvem, ale i pozemními silami. Pokud by se Ukrajincům podařilo provést v Záporoží nějakou ofenzívu srovnatelnou s tou v Charkovské oblasti, přetnou ji. Výše zmíněný Tokmak by se jako cíl takové ofenzívy přímo nabízel.

(Udivuje mě, že Rusové nezačali stavět aspoň jednu další alternativní železniční trať vinoucí se podél pobřeží Azovského moře. V míru je to projekt na desítky let, hlavně kvůli právním komplikacím, ale zrovna ruská okupační správa se žádných NIMBY spolků typu Voda z Tetčic bát nemusí.)

Z toho plyne, že se Rusové budou snažit trať přes krymský most co nejrychleji zprovoznit. Je pro ně kriticky důležitá. Pokud poškozený úsek snese aspoň velmi pomalou jízdu po jedné koleji (dejme tomu 5 km/h), je to daleko výhodnější než alternativa, kterou jsou nákladní trajekty.

Mezi Ruskem a Krymem fungovala dlouho trajektová doprava, ale po zprovoznění mostu přestala dávat ekonomický smysl a v září 2020 skončila úplně; k dispozici je stále ještě nová loď Nikolaj Akseněnko, ale staré železniční trajekty z doby SSSR, které byly schopny převážet celé vlaky, dávno skončily ve šrotu. To znamená, že kapacita lodního spojení je extrémně omezená – pouhých pár procent toho, co uvezou vlaky, nehledě na zdržení při nakládce a vykládce. (A kdo ví, jaké problémy by nastaly v momentě, kdy se pokusíte na civilní trajekt naložit tanky.)

Ukrajinci se naopak budou snažit o to, most “dorazit” tak, aby byl neopravitelný. Nevíme, jaké k tomu mají možnosti, ale podvázání životně důležité tepny nepřítele je na jejich seznamu priorit nepochybně úplně nahoře. Žádná armáda nemůže bojovat bez dostatečného přísunu munice, techniky a paliva, dvojnásob pak ne v zimě, kdy je spotřeba některých materiálů větší.

Zda se jim to podaří? Toť otázka, ale ještě před třemi měsíci tvrdili Rusové, že krymský most je v naprostém bezpečí a hlídají jej, mimo jiné, vojenští delfíni.

Asi měli delfíni zrovna dovolenou.

Hudební epilog

Britští Iron Maiden natočili svého času skladbu z krymské války, inspirovanou tehdejším “Útokem lehké brigády” (1854). To byl katastrofální pokus Britů prorazit ruské linie, který skončil oboustrannými těžkými ztrátami, a v britské armádě se na něj dodnes vzpomíná jako na příklad něčeho, co pokud možno nedělat.

Podle tehdejšího velitele lorda Raglana se mimochodem jmenuje rukáv “raglán”. Raglan totiž přišel o jednu ruku u Waterloo a od té doby nosil kabát s těmito rukávy.

Marian Kechlibar

Článok pôvodne vyšiel na portáli Kechlibar.net.