Já chci psát o tom, jak velký kus cesty jsme urazili. Spolek Svatopluk vznikl před třemi roky společným úsilím Petra Druláka, Michala Semína, Ilony Švihlíkové, Tomáše Doležala, Zdeňka Koudelky a dalších a v dnes je z něj odborný think tank, který je schopen uspořádat konferenci skutečně na úrovni, velmi precizně formulovat myšlenky i závěry, přenášet tyto myšlenky do politických stran, poskytovat odborné zázemí pro tvorbu programu (rádi jsme toho v hnutí Stačilo! využili) a naplnit sál v hotelu DUO takřka do posledního místečka.

Odezva v majnstrýmových médiích byla patřičně hysterická, Reflex tam poslal svého online komentátora, který to dělal stejně blbě jako blahé paměti Bartkovský na naší besedě v Benešově, Šafrovo Fórum rovnou volalo pro kriminalizaci účastníků a progresívní liberálové dokonce vyslyšeli jeho volání. U vchodu účastníky vítal jeden takový typický volič Pirátů s transparentem, že se schází fašistická lůza. Pokud si jeho obrázek přiblížíte, zjistíte, že má téměř Dolfiho knírek… to nevymyslíš.

Mimochodem… vždycky mě fascinuje, kolik zpozdilých bojovníků se vyrojí, když už o nic nejde. Největší komunistobijci a fašistobijci přijdou, když je jejich „odboj“ zcela bezpečný. Nikdy nepřijdou, když je třeba stát pevně proti státní mašinérii, nikdy nepřijdou, když za slovo hrozí kriminál. Přijdou až tehdy, kdy mohou zcela beztrestně dávat najevo svou ohromnou odvahu šikanováním obyčejných lidí, kteří jim nejsou nijak nebezpeční.

Před třemi roky jsme neměli nic. Jen vědomí, že náš svět jde do háje díky válce na Ukrajině a naší neschopné vládě. Byli jsme naštvaní, zvedalo nás to ze židlí, ale byli jsme jen skupina jednotlivců, která jen chtěla „něco dělat.“ Ale už v této slabosti se do nás režimní média pouštěla. I ta slabost stačila na nálepkování, vypínání webů, spílání do kolaborantů a vyhánění z jejich „slušné společnosti.“

Tak vám děkujeme, neschopná vládo, děkujeme vám, lepšolidní novináři, děkujeme vám, zaprodaná média. Podařilo se vám to. Sehnali jste nás do houfu, donutili jste nás něco dělat a kdo dělá, ten také něco udělá. Marek Španěl koupil Echo a Parlamentní listy, Petr Drulák založil Svatopluk, Dan Vávra s Vlastimilem Veselým založili SOSP, Jana Bobošíková přišla s projektem Aby bylo jasno, byli jsme schopni nejenom demonstrovat, ale také tu energii přetavit v politické strany. Byli jsme se schopni spojit, byli jsme schopni vyeliminovat blbce, byli jsme schopni projít maturitou eurovoleb a teď jsme prostě tady.

Jak to říkala Ivanka Svobodová? Objevilo se tady něco sebevědomého, co nahrazuje majnstrým a co neustále roste. Já k tomu dodám, že se to navíc stále více integruje, má to za sebou stále lepší a odbornější podpůrné struktury a jestli jsme si před třemi lety pozvolna hledali cestičky do veřejného prostoru, teď už si hledáme cesty do politiky a stále méně k tomu potřebujeme velká média. Sobotní konference je toho důkazem.

Brzy budeme mít se SOSP i konzervativní kemp, což bude svým rozsahem a následným mediálním kvikotem další důkaz. Z rozpačitých amatérských začátků jsme se za tři roky dopracovali do sebevědomí a odbornosti, kterou jsem si před třemi roky ani nedokázal představit. Naše snění o budoucnosti už dostalo reálný a realistický základ.

Samozřejmě, obklopuje nás velký svět. Obklopují nás větší síly, než ty, které máme tady u nás v České republice. Velmoci a mocnosti nikam nezmizely. Velké zájmy nikam nezmizely. Nezmizely ani důvody, proč jsme do veřejného prostoru vstoupili a proč vedeme náš zápas. Unipolární svět je minulostí. Stará dogmata o politické orientaci leží v prachu před Strakovkou. Ekonomický liberalismus hoří na Trumpově hranici cel a ochranářských opatření. Věci se dávají do pohybu.

Ale tentokrát jsme mnohem lépe připraveni, než v roce 89. Jsme schopni formulovat českou cestu. To jsme v roce 89 nedokázali. Jsme schopni formulovat dokonce několik českých cest a vícero pohledů na vlasteneckou politiku a jsme schopni tyto pohledy předložit veřejné diskusi. Jestli jsme se z něčeho za posledních třicet let vyléčili, tak z naivity.

To všechno za poslední tři roky… Kdo dělá, ten nakonec něco udělá.

Až se kola dějin roztočí, až se věci dají do pohybu (a zřejmě to už nebude dlouho trvat), máme solidní šanci, že opratě budoucnosti uchopíme lépe a pevněji, než to udělali naši předchůdci v roce 89. Věřím, že příští ústava nevznikne někde v divadle, ale na půdě Svatopluku. Věřím, že budeme schopni nastoupit naší českou cestu dějinami, která sice bude křivolaká a těžká, ale bude naše.

Ne, nejsme připraveni dokonale, ale jsme připraveni lépe.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.