I v Praze dostala nerozborná jednota ojrohodnotných demokratů pěkně zabrat. Jednoho dne se o těchto volbách bude říkat, že to byla první trhlina v přehradě. Pesimismus není na místě. Dobře je to vidět třeba v Českých Budějovicích, kde ODS udržela pozice díky Martinu Kubovi, který mezi pětikoaličními hejtmany vyčnívá a hlasitě mluví o potřebě větší pomoci občanům i firmám kvůli energiím. Nedosáhli jsme toho, aby se Modroptáci rozpadli, to ne, ale dosáhli jsme toho, že v ODS posílil hlas, který Blyštivého Pétu kritizuje. A Kuba není jediný.

Teď bude hodně záležet na tom, jestli dokážeme ve středu řádně a ve velkém počtu zahulákat. Pokud ano, tak bude mít Blažek mnohem víc posluchačů, že se protesty mohou utrhnout z řetězu. Proto vás všechny vyzývám, abyste neseděli doma, ale přijeli do Prahy. Pokud se nás sejde dost, tak se Fialův oddych, že to nedopadlo tak hrozně, zase rychle změní ve zděšení.

Podívejte se, jen skončily volby, už nám Hýkela vysvětluje, že cenový strop energií nebude na celou spotřebu. Už zase vystrkují růžky. Fiala se zase blyští v televizi a říká, že pokud byly volby referendem o vládě, tak je voliči ocenili. Jak jsem to psal v sobotu? Pokud ve volbách zvítězíme málo, musíme o to víc zahulákat na Václaváku. Je to další nezbytný krok, který musíme udělat.

Jestli totiž volby něco ukázaly, tak především to, že boj bude dlouhý a těžký. Náš soupeř nespí. Je připravený, zkonsolidovaný a zmobilizovaný. Je v defenzívě, ale brání se tvrdě a využívá všech svých možností. Nesmíme polevit, ve středu je třeba udělat další krok vpřed.

Dnes si musíme rozebrat, co se v našem boji nepodařilo, kde máme rezervy a co musíme ještě udělat, než se pohnou ledy. A ledy se pohnou, tím si buďte jistí. Už se začíná propouštět, Volkswagen už nepokrytě říká, že bude muset Škodovku přemístit do nějaké lepší destinace s nižšími cenami energií (ani bych se nedivil, kdybychom brzy zjistili, že má Škodovka nové divné čínské jméno a vyrábí se v Rusku.) Jestliže to teď po volbách vypadá, že lidi jsou v klidu, tak brzy nebudou.

Kdo dnes tvrdí, že to všechno nemělo cenu, že to bylo jen vybuzení planých nadějí lidí a že důvěra bude brzy klesat, ten nám nepomůže. Před první demonstrací jsem dostal desítky mailů, že to k ničemu nebude, že tam přijde s bídou deset tisíc lidí. A pak, když jich přišlo desetkrát tolik, tak mi ti stejní v mailech začali radit, co mám dělat dál.

Proto říkám, nebojte se a pojďte udělat další krok. Učíme se spojovat, poznáváme ty, kteří nás chtějí vést, posuzujeme jejich plány i jejich nátury. Zanedlouho budeme na náměstí přivádět své zmrzlé spoluobčany, kteří budou mít na krku exekuce z neplacení drahých složenek za plyn. Tak ať víme, jak se to dělá. A ti, kteří propadli malomyslnosti, ať zůstanou doma. Armáda občanů, kteří si chtějí vzít republiku zpátky, ta bude potřebovat velmi početný důstojnický sbor. Kdo přijde a vytrvá, toho potřebujeme.

Dnes ale chci spíše probrat naše chyby a přehnaná očekávání.

Na prvním místě chci říci, že jsme narazili na limity angažované veřejnosti. Dám za příklad tento blog. Vidlákovy kydy dneska čte v podstatě každý, kdo se zajímá o politiku a takřka všichni politici. Každý, kdo věnuje svůj volný čas hledání na internetu, každý, kdo zná jména našich ministrů, každý, kdo má trochu přehled, ten na Vidlákovy kydy už narazil. Stejně tak už dávno narazil na Parlamentní listy, Novou republiku a další a další „alternativní média.“

Hele, my už to čteme všichni. Komunikační kanály byly navázány, původně osamělí jednotlivci postupně koordinují svojí činnost už tím, že se čtou navzájem, ono už to začíná vypadat jako skutečná alternativní mediální scéna. Nikdy neplatilo, že by SPD volili nějací polofašističní bijci. Naopak si troufám tvrdit, že většina voličů SPD, Trikolory i dalších alternativních stran jsou především přemýšliví lidé, kteří mají poměrně slušný přehled o české politice a také si dovedou představit, co nás v blízké budoucnosti čeká za katastrofu. 15% voličstva. Půl milionu lidí.

Na tyto voliče máme dosah i bez České televize. Právě tito přijeli na Václavák demonstrovat aniž by o tom kdekoliv v majnstrýmu byla jediná řádka. Tito voliči čtou alternativní média, píší do diskusí, předávají si odkazy a chodí k volbám. Potud je to dobré.

Jenže se ukazuje, že z této poměrně velké komunity zatím nevede cesta k těm neangažovným.

Můj šafář měl doma na baráku řemeslníka. Šikovného kluka, mladého, přemýšlivého, samostatného, schopného nejen zedničit, ale také si práci rozplánovat, koupit materiál, dodržet termíny a správně napsat fakturu. Při rozhovoru se ukázalo, že kluk k volbám nechodí, protože to přece nemá cenu… Přemýšlivý šikovný kluk, ale on vůbec neví, kdo je teď ministrem, nemá přehled o krocích vlády a ještě ho ani nenapadlo, že by za půl roku mohl být bez práce a teprve mu pomalu šrotuje v hlavě, jak zaplatí zvýšené ceny za energie.

K takovýmto voličům i nevoličům má přístup zatím jen televize, která jim pustí pořady tak, aby bylo všechno vlastně v pořádku. Oni nekoukají v neděli na politické debaty. Přijdou večer z práce, chtějí si trochu odpočinout… prostě mají jiné strarosti, než poslouchat, jak se hádá Babiš s Fialou. Dolehnou k nim jen ozvěny všech těch politických bojů a podle nich pak volí. Pokud vůbec volí.

Jedinou jinou nemediální cestu k těmto voličům realizuje Babiš. Vzít karavan, přijet na každé náměstí i náves, rozdávat svoje knížky pod statisících kusech, fotit se s lidmi a dávat jim balónky a čepice. Na to musíte mít fůru peněz i fůru času a fůru manažerů. Volby jasně ukázaly, že to funguje a dá se tím konkurovat našim pravdomluvným novinářům. Opět jsme u toho, co jsem psal včera. Střet těžkých politických vah vypadá takto právě takto… Mééédia a jejich Pětikolka vs. Babiš a jeho karavan na cestách.

My si musíme přiznat, že nás už víc není. Všichni, kdo jsou u nás ochotní přiložit ruku k dílu, ti už to dělají. Ale sloužíme hlavně sobě navzájem. Umíme se povzbudit, umíme se zorganizovat, umíme prolomit mlčení majnstrýmu, ba už dokonce umíme nastolovat témata o kterých velká média výmluvně mlčí. Je to trochu paradox, ale troufám si tvrdit, že ze všech politických stran je to právě Alternativa, která má voliče s největším přehledem. Navíc jsme zvyklí si všechno dělat sami. Nemáme žádné redaktory placené ze státního rozpočtu. Stojíme na výrazných jednotlivcích, kteří mají různé motivace to dělat.

Málo chodíme s našimi názory ven. Málo o tom mluvíme. Málo přesvědčujeme ostatní. Máme největší komunitu angažovaných, ale málo se angažujeme směrem k těm, které politika nezajímá. Málo mluvíme k těm, kteří mají jiné starosti, než koukat na televizní debatu s Nacherem a Pekarovou. Umíme na internetu dělat moc pěkné „letáky.“ Umíme dělat výzvy, umíme je šířit, ale už jsme je rozšířili na maximum. Ano, přibývá lidí, kteří pod dojmem vyúčtování za energie sednou k počítači a rozšíří naše řady, ale strašně moc lidí to neudělá, protože musejí zedničit, soustružit, jezdit s dodávkami, starat se o děti a nezbývá jim čas ani chuť, číst Vidláka a jeho sáhodlouhá pojednání. Ti se pak jednoho dne ocitnou bez práce a bezprizorní. A pak teprve začnou hledat. Nebylo by od věci, aby věděli, za kým zajít a kam se obrátit. Nejde o to, je dneska přesvědčit. Nepřesvědčíme je, mají zatím jiné starosti. Ale ukažme jim, že až to budou potřebovat, že se mohou dát k nám. A ten den přijde. Tuto zimu.

A tak nás teď všechny vyzývám, abychom se šli s našimi názory ven. Je nás hodně. Patnáct procent voličstva. Takřka všichni máme své postoje promyšlené, jsme vybaveni argumenty, prošli jsme mnoha diskusními bitvami. Nemáme k dispozici Českou televizi, nemáme k dispozici Babišův karavan. Ale je nás hodně. Podstatně víc, než angažovaných voličů jiných stran. Musíme se naučit nejen dávat statusy na fejsbůk, ale také vylepovat letáky venku na ulici. Musíme se naučit diskutovat nejen na Pravém prostoru, ale také na náměstí a nebo v hospodě. Nepotřebujeme je přesvědčit. Musíme rozdávat pozvánky. Až ti bude zle, až přijdeš o práci, až ti přijde obsílka, až ti zastaví plyn, tak přijď za námi.

Všichni máme sousedy, kteří nečtou. Těm to musíme vyprávět. Všichni máme děti, které nás nechápou a rodiče přece nebudou poslouchat. Těm musíme představit někoho, od koho to vezmou. Strýčka, kamaráda… prostě aby děcka zjistily, že fotr není jediný, kdo si to myslí.

Tyto volby ukázaly, že sice máme sílu, být jazýčkem na vahách, ale zatím málo nevyužíváme svého počtu, abychom šli s naším přesvědčením ven. Současná situace k nám sice přivádí dnes a denně nové stoupence, ale zatím pasivně čekáme, až přijdou sami. Tak jim dejme alespoň pozvánku, aby věděli, kde jsou henty Vidákovy kydy a na kterém náměstí že se za ně bere nějaký Havel, Noveský, Štěpán, Rajchl, Foldyna a další.

Proto musíme jet na Václavák. Je to čin na veřejnosti. Uvidí ho ti, kteří si nás nenajdou na internetu. Proto považuji za dobrý nápad, rozšířit demonstrace i do dalších měst. Ale chceme-li si vzít republiku zpátky, musíme především začít mluvit se sousedy a známými. Internet nestačí. Pětikolka má Českou televizi. Babiš má peníze, karavan a oblastní manažery. My máme největší počet angažovaných. Je nejvyšší čas, jít s kůží na trh. Každý tam, kde je doma. Nemusíme je přesvědčit. Jen jim dát pozvánku.

Ty masy, ty jsou ještě ve svých domácnostech. Ještě nepřišly účty za energie, ještě nepřišly výpovědi z práce. Ještě nedošel plyn, ještě nevypadl proud. Ještě je zboží v regálech. Celá ta bouře se teprve spustí. Na Titaniku se všechno podstatné stalo v posledních pěti minutách. Buďme na to připraveni.

My teď trénujeme důstojnický sbor. Zjišťujeme, kdo se osvědčil, kdo vytrval a kdo to naopak vzdal. Zjišťujeme, kdo má naději a kdo jí nemá. Potřebujeme vědět, kdo je ochoten bojovat dál i po demonstraci. Tyto volby přinesly kromě vítězství i nějaké ztráty. Teď se také ukáže, kdo se s nimi umí vyrovnat. Teď se učíme pochodovat v útvaru a naši lídři se učí velet. Tak si dejme záležet, už brzy vedle nás budou pochodovat mnozí další. Na nás teď záleží, kdo si tuto krizi jednou přivlastní. Takže, trikoloru s jedničkou na hruď, a odznak s vidlemi na rameno. Malomyslné propouštíme.

Najde se tu někdo, kdo by tvrdil, že až bude zima a bída, že lidi budou dál sedět doma? No tak!

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovyky.