Nebylo to jednoduché. Víno je oblíbené, v dnešním švihlém světě je to ideální lék na deprese… a tak jsem ročně nezachránil víc než padesát litrů. Už pět let šetřím, pět let mi ve sklepě přibývají plné demižony a zrovna po této sezóně jsem měl mít příslušné množství pohromadě. Už jsem si vyhlížel bednáře (ten si reklamu zaslouží – měl to být pan Fryzelka), aby mi udělal sud podle mých požadavků… a najednou přišlo tohle všechno.

Člověk tak jednoho dne napíše výzvu, abychom vládu řádně vyděsili a ukázali jí, kdo v této republice doopravdy vládne. Výzva si začne žít svým vlastním životem a najednou mám na příští týden objednáno několik hostů. Nechci prozrazovat předem, kteří kandidáti stojí o reklamu od Vidláka, však se to v týdnu dozvíte z dalších článků, ale já zjistil, že budu muset na oltář vlasti obětovat mé dlouho shraňované víno. Něco u našeho rozhovoru pít musíme, jinak se málo dozvím… Pan Fryzelka zakázku zatím nedostane, víno padne na vidlácké oťuknutí kandidátů. Co naděláš…

Ne, mám z toho samozřejmě radost, protože tady nejde o Vidláka. Tady jde o vás čtenáře, kterých je už tolik, že ti bystřejší politici chápou vaší cenu. Zatím je to pořád trochu k nevíře – Češi, na kterých se dá dříví štípat, se najednou probudili a berou si svojí zemi zpátky do vlastních rukou. Ještě pořád o tom mnozí pochybují, ale dejte jim týden.

Já už registruju i první známky paniky v pětikoaličním táboře. Dostal jsem několik mailů od různých starostů především z malých měst, kteří mají nad svým jménem některou z pětistran. Jejich voliči jim začali nosit můj text a oznamují jim, že je volit nebudou. Promiň Franto, jsi dobrej kluk, nic proti tobě nemáme, ale Vidlák má pravdu – ty nám energie nezajistíš, ty nám pracovní místa nezachráníš a tvůj předseda se prostě musí dozvědět, že je kretén…

Prý je to moje vina, ničím kariéry lidí, kteří to v politice nikdy nedotáhnou vysoko a kteří chtěli jen pomoci své obci. Colateral damage…

Odpovídám jim, že ještě mohou udělat coming out – mohou se od své strany veřejně distancovat, mohou ji opustit, mohou svého předsedu sami znectít a pokud jsou upřímní, lidé jim to třeba uvěří…

Každopádně už teď se v pětikoaličních kancelářích šíří defétismus. Teď jen, aby pochopili, že za to nemůže Vidlák, ale jejich předseda.

Tohle byl totiž jejich recept na klidné vládnutí ve šťastné symbióze s Bruselí, Aspenem, Bilderbergem a americkou ambasádou. Takhle mohli klidně držet Hlubučky, Slepičáky, takhle si mohli úkolovat tajné služby, intrikovat proti sobě navzájem a obrat tuhle zem na kost.

Stačilo lidi rozdělit. Rozeštvat je na pseudotématech, udržet je od sebe v bublinách, naservírovat jim plytkou zábavu… a když se náhodou občas našel politik či aktivista, který nepochopil pravidla hry, tak se na něj něco vytáhlo. A pokud nebylo co vytáhnout, tak se něco prostě vymyslelo. Mééédia se postarala. Nakonec měl každý máslo na hlavě, každý byl potenciálně gauner, všichni na všechny něco věděli a lidi mohli maximálně sedět u piva a nadávat. Jakmile se někdo pokusil od nadávání vstát a něco zkusil udělat, okamžitě na něj udělali společný nálet a za chvíli byl postižený rád, že může alespoň zpátky k pivu.

Oni se nejvíc bojí, že se lidi sjednotí. Jim vyhovuje, že každý volič volí pěkně zvlášť. Proto je zapotřebí dělat z politiky tak vážnou věc, proto je zapotřebí některé názory zadupávat, proto je zapotřebí udávat a psát seznamy dezinformátorů. Proto se musí nálepkovat, proto se v televizních studiích uráží a zesměšňuje. Tohle je jediný důvod existence všech těch Witovských a Taberyů. Oni potřebují, abyste se s nikým nemohli dohodnout. Oni potřebují, abyste se hádali, abyste byli z politiky naštvaní, bezradní, abyste si o tom neměli s kým pořádně pokecat a nakonec abyste to ze zoufalství někomu hodili (jedno komu) a věděli už předem, že se stejně nic nezmění. A nebo seděli doma a ani k volbám nešli. „Kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali…“

Oni se bojí přesně toho, co teď děláme. Oni se bojí, že se domluvíme a projevíme takové ty nemoderní a dávno potlačené vlastnosti – sounáležitost, přátelství, schopnost odlišit důležité od nedůležitého… porozumět si… Dlouhá léta jim to vycházelo, měli k tomu všechny předpoklady a všechny nástroje, ale teď, tváří v tvář největší krizi od Druhé světové, jsme to prolomili. Obejdeme se bez jejich institucí. Obejdeme se bez majnstrýmových mééédií, obejdeme se bez jejich mluvících hlav. Už jsme ukázali, že se umíme svolat za naprostého mlčení České televize a ukázali jsme, že ještě nejsme tak zoufalí, abychom se na Václaváku z beznaděje ani nesešli. Dokázali jsme zahulákat tak silně, že jsme vládu vyděsili k akci.

Samozřejmě, že celé to zastropování cen energií na těch nejvyšších hodnotách, je jen vějička. Oni prostě jedou to, co dělali vždycky. Hodit kost, rozdělit lidi, pořádně osračkovat svolávatele, ukázat chyby na řečnících, rychle dohodit psudotémata o ruské páté koloně a když to nepomůže, tak zkusí cokoliv jiného. Dlouhá léta jim to vycházelo, dělají to i teď a dělat to budou i nadále. Hlavně zabránit tomu, abychom se sjednotili. Hlavně lidi atomizovat, rozeštvat a pak jim dát volební urnu a kandidátky, kde jsou všichni na jedno brdo. Hlavně, aby se burani nedomluvili na společném postupu.

Ve středu jsem vás vyzval, abyste na to tentokrát neskočili. Vyzval jsem vás, abyste udělali to, čeho se bojí. Vyzval jsem vás, ať je jejich vlastní volební zbraní nemilosrdně zlikvidujete. Pojďte k volbám a nevolte je. Pojdťe k volbám i vy, co jste to už dávno vzdali. Pojďte zvolit kohokoliv, jen ne pětikolku. Pokud přijdete, uděláte jim z jejich plánů kůlničku na dříví a vyrobíte tisíce naštvaných starostů, co budou vědět, že neprohráli kvůli sobě, ale kvůli kreténskému předsedovi. Oni si pak svého šéfíka zaříznou sami.

Ve vládě (ale i v opozici) si ještě pořád myslí, že to dopadne jako vždycky. Myslí si to i celá řada lidí, kteří jsou s námi. Mají pravdu, doteď to tak vždycky bylo. Pojďte jim ukázat, že se mýlí a že se něco doopravdy změnilo. Vyházejte modroptáky z vesnic, vyházejte je z městeček, vyházejte je z měst, vyházejte je všude. Udělejte to vy, co k volbám už dávno nechodíte. Nemůžete na demonstraci? Tak přijďte k volbám a zvolte ty, kteří nemají na volebním lístku slovo ODS, KDU, TOP, STAN a PIR.

Nemyslete si – naše pětikolka má stále své pevné jádro. Stále je někdo bude volit. Pokud máme vyhrát, musí nás být hodně a musíme přesvědčit nevoliče.

Já vím, že máte oprávněné obavy. Jaké budou ty nové strany? Jaký doopravdy bude Rajchl, Majerová, Nerušil a ostatní? Nevezou se jen na vlně lidové euforie, aby si pak celou „revoluci“ ukradli pro sebe? Jak věřit rychlokvaškám? Nebo je to pravda, že Vrábel dostává peníze z Ruska? Nebo od Janečka? Člověk potřebuje naději, ale my už byli tolikrát zklamáni… dá se jim věřit? A dá se věřit Vidlákovi?

Přátelé, pojďme udělat postupně tři věci.

1. Zlikvidujme ve volbách pětikolku. Pokud to dokážeme, tak jsme se sjednotili. Ukažme, že my se dokážeme tady, přes Vidlákovy kydy, domluvit. Ukažme to nejen Pětikolce, ale i těm, co se teď ucházejí o naše hlasy. Ukažme jim, že naše sjednocení nemá v rukou žádná politická strana. Tyto komunální volby musejí být demonstrací naší občanské síly. Zároveň jsme v nejlepším postavení. Uvidíme námi zvolené kandidáty v komunálu i senátu. Než budou předčasné volby do sněmovny, budeme už vědět, na čem jsme. Už budeme vědět, kdo se nejen ohání zájmem o lidi, ale skutečně to dělá. Pro novou politickou kandidátku je nejlepší vzbudit naděje před parlamentními volbami. Tam naberou moc a skutek utek. Teď je to obráceně. Parlamentní volby budou až naposled. My nejprve uvidíme, jak si vedou a pak je teprve budeme volit. Co víc si přát?

2. Přijdeme na demonstraci 28.9.2022 na Václavák. Za deset dní. Nebudeme dbát, kdo nás svolal, nebudeme lustrovat řečníky. Někdo to svolat musí a slouží tím nám. Přijdeme tam, abychom znovu zahulákali vládě do oken. Přijdeme tam, bude nás ještě víc než posledně a ukážeme nejen pětikolce, ale i našim řečníkům, že jsme za ten měsíc urazili kus cesty. Ukážeme i těm posledním pochybovačům, že my jsme Česká republika a táhneme za jeden provaz. Kandidáty budeme volit ve volbách. Ne tam na náměstí. Tam si je jdeme poslechnout a zhodnotit. Jdeme si tam vzít zpátky právo na odpor.

3. A vy, co máte pochybnosti, kdo jste byli mnohokrát zklamáni, ale chtěli byste ještě jednou zkusit věřit alespoň hentomu Vidlákovi, když tak hezky píše… a neumíte nebo nechcete dát důvěru rychlokvašeným politikům, vy si vedle trikolóry ve tvaru jedničky připněte ještě čtyřhrotou vidličku. Namalovanou, vytisknutou, upravenou ze skutečné vidličky, to je jedno. Vy, co přijdete na Václavák kvůli Vidlákovým textům, vy, co jste si nejistí, vy, co si nechcete nechat vzít tuhle naději, vy si připněte znamení, že si přejete, aby budoucí představitelé tohoto státu četli každý den Vidlákovy kydy. Ukažte, že jste přišli kvůli tomuto blogu a kvůli myšlenkám, se kterými už pět let chodím každý den s kůží na trh. Ukažte všem, co se ucházejí o vaše hlasy, že Vidlák píše i za vás. Ukažte všem kandidátům a politikům, co mají každé ráno číst. Chtěli jsme podhoubí, které by formovalo kandidáty, dodávalo myšlenky a poskytovalo zpětnou vazbu… tož tady jedno takové nabízím.

První krok jsme udělali na Václaváku. Druhý krok udělejme u voleb. Třetí a čtvrtý bude opět pod koněm. Ukažme vládě, pochybovačům i všem ostatním, že jsme se sjednotili za Českou republiku, za náš národ a za naší vlast. Ukažme, že na nás nikdo nemá bianko šek, protože už máme způsob, jak táhnout za jeden provaz. Ukažme, že my jsme víc než politika, že se mají čeho bát, protože už nás není hrstka a nenecháme se rozeštvat.

Zítra mě čeká první host, v pondělí o něm bude článek zcela po vidlácku. Nechte se překvapit.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy