Ono teda není divu. Vlastně už od loňska jede naše firma v maximálně úsporném režimu, protože teď sice vydělává nadmíru dobře, ale u nás se nenosí růžové brýle a tak vidíme, že to může vzít kdykoliv konec a z velkého zisku budou velké ztráty. Bez varování. A tak se velmi pečlivě plánuje, co je nutné a co nutné není. Navíc letošní žně byly vysloveně slabé a na obilném sile se technologie porouchává v přímé úměře s množstvím obilí. Málo obilí, málo poruch.

V pondělí jsem ale přišel do práce a hned se mi vyplnilo všechno to, o čem tu mluvíme už dlouho. Že si lidi ještě užijí léto, pak se vrátí, tam je budou čekat nové rozpisy záloh na energie, dozvědí se, že jejich zaměstnavatel už není schopen zakrývat problémy… zkrátka budou jaksepatří přivítáni v realitě.

Přijdu do práce a dozvím se, že jeden z našich významných dodavatelů v oblasti IT služeb a zabezpečení, právě zkrachoval. Také to byla taková menší korporace, měli podíl v burzovním byznysu s plynem a elektrikou, prodělali teď v posledním půlroce jeden a půl miliardy, zkoušeli to sanovat výnosy z jiných činností a nakonec projebali celou firmu.

Proč? Protože jejich představenstvo do poslední chvíle věřilo našim mééédiím a naší vládě. Do poslední chvíle věřili, že Ukrajina vítězí, že než přijde podzim, bude Rusko na kolenou, plyn poteče v rámci reparací vlastně zdarma a kdo bude u zdroje, ten ohromně zbohatne. Jejich korporátní systém (jako všude jinde) neumožňoval říci jiný názor, nikde ve vedení se nenašel jediný odvážný člověk, všichni odpovědní byli dobrovolně povinně pro Ukrajinu, všichni se navzájem ujišťovali o správnosti názoru, až jim jejich banka řekla, že jsou na huntě a odmítla je dál financovat.

Naštěstí jsme v Česku a šlo o českou korporaci. Nikdo sice nesměl říci, že Ukrajina je v prdeli a že fakt nevítězí, že půjde o dlouhou válku, která přeformátuje úplně všechno, ale o to čileji se pracovalo v zákulisí. Ve stejný den, co jsem se dozvěděl, že firma krachla, tak mi přišla nabídka na služby, které od této firmy potřebujeme. Se stejnými lidmi, stejnými jmény, stejným slohem i pravopisem… jen hlavička se změnila a místo akciovky najednou spolupracujeme s malým eseróčkem.

A tohle jste si vy líbodémo stvořili… svět, kde se nesmí říkat pravda a jiné názory. A výsledkem jsou krachy bez varování, kde zjistíte, že vaši podřízení vám za zády udělali novou firmu, protože viděli problémy, ale nesměli o nich mluvit… Zatím dobrý.

Jen jsem dořešil tento problém, přijde za mnou kolega a hlásí, že mu zálohy za plyn zvedli z třech tisíc na dvanáct tisíc… A že se jde poradit, jak doma udělat narychlo komín. Takový ten nerezový, třívrstvý, který se prostě jen přišroubuje na fasádu… to by mohlo být hotové docela rychle… Venku na place stojí narovnané staré jednorázové palety… že by si koupil kamna a odvezl si to staré dřevo. Beztak jsme ty staré palety jednou za čas spálili…

Ano, má pravdu, může to tak udělat. Jen s tou výhradou, že komínáři, co znám, mají práci na půl roku dopředu a i když jsem použil všechnu svoji výmluvnost, připomněl jsem všechny zakázky, které jsme s těmi komínáři zrealizovali a řádně zaplatili, stejně se nenechali obměkčit a řekli, že ke kolegovi mohou na obhlídku zajet někdy koncem listopadu a v únoru by to zrealizovali. Ale prý ať přemýšlí rychle, lepší je ohřát se v únoru, než vůbec. A ceny realizace samozřejmě také nehorázně stouply.

Bezděky mě napadlo dědečkovo přísloví, jak zbohatnout: „Když všichni kupují, ty musíš prodávat a když všichni prodávají, ty musíš kupovat.“

Když v únoru začala ta válka, tak jsem si hned koupil sporák na tuhá paliva. Doteď ho mám v garáži a jsem připraven. Stejně tak jsem ještě rychle doplnil uhlí a nacpal jsem ho do každého volného kouta. Dneska už nejsou ani sporáky ani uhlí… Sice nám do práce denně přijíždí zboží na jednorázových paletách, ale už se mi to dřevo nehromadí v koutě. Už si ho všichni rádi odvážejí domů a neušklíbají se, že je to plné hřebíků a poměrně špatně se to řeže a štípe.

Ale také vidím, kolika lidem to ještě nedošlo. I ten můj kolega teď dopadá na tvrdou zem a to je ve svém oboru skutečný profík a znalec. A nikdy neběhal po firmě a nekřičel „Sláva Ukrajině.“ Teď si ale velmi obtížně připouští realitu a rád by věřil, že tohle všechno je jen dočasné.

Proč to všechno píšu:

Hele, ona to bude děsná ďaha do lidských srdcí. Obzvlášť do těch, které stále ještě věří naší pětikoaliční vládě, že má situaci pod kontrolou. Skoro každý tady v podvědomí doufá, že se všechno zase znormalizuje, že je to jen nějaká chyba, která se napraví. Ale ono se to už zřejmě nikdy (po dvacet let) nezmění. Budeme mít asijské ceny energií ještě znásobené tím, že tu pro nějaké LNG není infrastruktura.

Ti, kteří dnes Fialovi tleskají, ti ho za půl roku budou hluboce nenávidět. Budou ho nenávidět ještě víc než celá Alternativa. Ti, kteří dneska milují EU, ti o ní budou za půl roku mluvit tak hanlivě, že se u toho my budeme červenat. Nejsilnější nenávist je ze zhrzené lásky a zrazené víry. A dnešní líbodémo víra je velká a silná víra. Tak silná, že odmítá vidět, co se kolem děje. Nemyslete si, i v roce 89 hodně lidí nenávidělo komunismus právě proto, že mu předtím věřili a on jejich víru zradil.

Měli bychom se na tuto situaci připravovat. V nebi je větší radost nad jedním napraveným hříšníkem než nad deseti spravedlivými. Víte kolik „napravených hříšníků“ teď bude každý měsíc vznikat? Až jim přijde vyúčtování a nové zálohy, až se proklikají milionem formulářů, aby dostali pět stovek příspěvku na bydlení, až jim bez varování zkrachuje jejich zaměstnavatel, až vláda vyhlásí stav energetické nouze a přestanou platit všechny fixace cen…

Vždyť my budeme zavaleni bývalými líbodémo občany, kteří budou nenávidět Evropskou unii. Budou nenávidět Ameriku tak moc, že si to nedovedeme představit. Budou poturčenci horší turka. Tohle teď bude přicházet do našeho tábora. Přijdou sami, nebudeme je muset ani přesvědčovat, ani nutit. Letošní zimu uvidíme takové věroučné konverze, jaké tu byly naposled v roce 89. Jestli vůbec. Proti tehdejšímu režimu se cinkalo klíči od bytů, domů, chat a automobilů. Proti tomuto režimu se bude pískat kudla.

Měli bychom být připraveni naše bývalé líbodémo spoluobčany přijmout. Ba přímo integrovat. Bude na nás, až oni přeskočí ten příkop, co teď celé roky kopali, jestli ho my pak budeme ochotni zasypat a nepřipomínat jim ho. Bude na nás, jestli je naopak vykážeme a nebudeme s nimi chtít mít nic společného. S bývalými ODSáky, Lidovci a dalšími… S bývalými voliči TOP a Starostů…

Přemýšlejte o tom. Nadcházející zima na nějakou dobu značně oslabí rozdíly mezi námi. Budeme na tom všichni stejně blbě. Dost záleží na tom, jak to uchopíme. Dost záleží, jestli z tohoto národa uděláme opět jeden celek a nebo jestli všechny ty příkopy ještě prohloubíme.

My budeme tuto zimu ti, co měli pravdu, byť to bude hodně smutná a nepříjemná pravda.

Na nás, na Alternativě, teď bude záležet, jestli budeme umět zvítězit, ale také odpustit.

Přijde to rychle a bez varování.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.