Univerzita Wokekarlova

V době omezených prostředků na vědecký výzkum existují oblasti, které nouzí netrpí.

V minulém díle jsem již zmínil angažmá Ireny Smetáčkové, vedoucí Katedry psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Ano skutečně, kozel zahradníkem. Na vzdělávání a formaci českých pedagogů dohlíží přední česká progresivistka. Dle vlastních slov expertka na gender psychologii. Zároveň spoluzakladatelka projektu provozovaného spokem Prague Pride nazvaným sbarvouven.cz, kde je dosud hlavním garantem a vede rodičovskou skupinku.

Jen drobný výčet projektů Ireny Smetáčkové, hrdé členky Genderové expertní komory:

– Vedení projektu Zavádění konceptu gender do pedagogické praxe (leden 2003 – prosinec 2005) podporovaného nadací Open Society Fund.

– Účast na projektu Stínová zpráva o prioritách a postupech vlády ČR při prosazování rovnosti žen a mužů (leden 2003 – červenec 2004) podporovaném nadací Open Society Fund.

– Vedení výzkumného projektu Genderové aspekty přechodu žáků/yň mezi vzdělávacími stupni. Sociologický ústav Akadamie věd ČR. Finanční podpora: MŠMT (2005-2006).

– Vedení projektu Gender ve škole. Finanční podpora: Nadace Open Society Fund Praha, o.p.s. (2003-2006).

– Vedení projektu Učme děti být samy sebou. Finanční podpora: Nadace Open Society Fund Praha, o.p.s. (2007-2009).

– Spoluřešitleka výzkumného projektu Legitimizace stereotypů v české společnosti. Řešitel: Doc. PhDr. Karel Hnilica, CSc., finanční podpora: GAČR (2014-2016).Spoluřešitelka výzkumného projektu Rovnost 2.0. Otevřená společnost, o.p.s., finanční podpora: Norské fondy (2014-2016).

– Editorka Stínové zprávy o stavu genderové rovnosti v České republice 2015. Česká ženská lobby, finanční podpora: Norské fondy (2014-2015).

– Spoluřešitelka výzkumného projektu Nové formy komunikace mezi rodinou a školou. Řešitelka: PhDr. Ida Viktorová, Ph.D., finanční podpora: GAČR (2009-2012).

– Spoluřešitelka výzkumného projektu Nerovné školy – nerovné šance. Řešitel: Mgr. David Greger, Ph.D., finanční podpora: GAČR (2011–2014).

Její katedra je spoluřešitelem ideologického programu ucimolgbt.cz, na který získala grant z Evropské komise s názvem Time is Now.

Aktuálně ovšem dobíhá poslední rok tříletého projektu Ireny Smetáčkové a jejího týmu na Pedagogické fakultě s názvem LGBT+ identita jako vývojová výzva v prostředí školy: individuální, sociální a institucionální perspektiva. Pracovně tomu tým říká School4all, aby asi tolik neodrazoval školy, se kterými chtějí členové týmu výzkum provádět. Obecný popis na webu je trochu matoucí oproti anotaci uvedené v grantové žádosti. Grantová agentura ČR poskytla 4,3 mil. Kč. Výstupy zatím nejsou známé. Známý je ovšem tým.

A ten je zajímavý.

Součástí týmu jsou kromě docentek Smetáčkové a Sauerové také doktorand Teodor Brzák, který je taktéž členem lektorského týmu organizace Transparent lobbující za změnu pohlaví a aktivistického spolku Mezipatra jezdícího po školách prezentující LGBT+ tematiku.

Otázka za zlatého bludišťáka: Je tedy více aktivista nebo akademik?

Pojďme dál.

Další členem týmu projektu Shool4all je Petr Pavlík z Fakulty humanitních studií, ombudsosoba Technické univerzity v Liberci a taktéž hrdý člen Genderové expertní komory a expert na genderové audity. Zároveň je Pavlík manželem Ireny Smetáčkové.

Členem týmu je také hostující profesor Jack Simmons ze Spojených států. Simmons získal doktorát v oboru poradenství na Univerzitě v Missouri v St. Louis se zaměřením na školní poradenství a témata týkající se leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů.

Další členem týmu Kateřina Machovcová působící především v Psychologickém ústavu Akademie věd, která absolvovala několik zahraničních pobytů v severských zemích a zaměřující se na školství.

Za Národní ústav duševního zdraví se na projektu podílí také Michal Pitoňák. U Michala Pitoňáka se na chvíli zastavíme.

Duhová věda

Michal Pitoňák je absolventem sociální geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde obhájil diplomovou práci Queer geografie Česka: heteronormativita prostoru. Studovaný obor a jeho studijní záběr se promítl do názvu spolku – Queer Geography, který Pitoňák v listopadu roku 2017 založil.

Ne náhodou tou dobou vznikla neformální iniciativa zastřešující 6 organizací pod názvem Jsme fér usilující o redefinici manželství v ČR. Jedna ze zakládajících organizací je právě Pitoňákova Queer Geography.

Většina zakládajících organizací iniciativy Jsme fér podala žádost o grant k Evropské komisi s výmluvným názvem We are fair. Grant ve výši 4,1 mil. Kč na obecnou kampaň na podporu LGBT+ osob v ČR a zvýšení povědomí o této části společnosti především mimo větší města. Pravděpodobně byla z tohoto grantu financována kampaň za redefinici manželství v ČR. Evropská komise financuje projekty na změnu národní legislativy, do které je ji absolutně nic není a nemá na takovou agendu mandát od členských států, ale běžně se tak děje.

Nicméně s aktivistickými organizacemi se na projektu podílela i Kancelář veřejného ochránce práv, jelikož tou dobou byla ombudsmankou Anna Šabatová. Kancelář slovutností své instituce zaštítila zamýšlený výzkum o LGBT osobách v ČR.

Tak vznikl první „vědecký” výzkum s názvem Být LGBT+ v Česku v roce 2018. Proč dávám do uvozovek hned vysvětlím.

O výzkumu a jeho nezávislosti a relevanci hovoří samotná metodologie. Otázky formuloval spolek Queer Geography. Dotazník byl šířen online skrze kanály zakládajících organizací iniciativy Jsme fér lobbující za stejnopohlavní manželství. Proto nepřekvapí, že proběhl efekt sněhové koule. Na otázku „Jaká opatření/reakce by podle Vašeho názoru pomohla, aby se Vám v Česku žilo lépe?“ odpovědělo 96 % dotázaných předpovídatelně 3, 2, 1 uzákoněním stejnopohlavního manželství.

Od té doby Michal Pitoňák nezahálí. Výsledky jednoho výzkumu potvrzují potřebu dalšího výzkumu, na které navazují konkrétní politické požadavky. A to i právě i pro oblast školství.

Schéma letadlo – jeden výstup odůvodňuje potřeby dalšího výzkumu, završeného politickými požadavky.

Sociální geograf působí v Národním ústavu duševního zdraví a zároveň je stále statutárním zástupce spolku Queer Geography.

Ve veřejnoprávních médiích rád vystupuje v pozici nezávislého odborníka z Národního ústavu duševního zdraví. Svou aktivistickou část veřejnoprávní média pomíjela, což připustila i samotná Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Svůj aktivismus umí efektivně skloubit, výzkumy a publikace vydává pod hlavičkou Národního ústavu duševního zdraví a svého spolku Queer Geography. Žádné kontraverzi za tento svůj střet zájmů nečelí. Grafické zpracování publikací poskytuje bratr Michala Pitoňáka, místopředseda spolku, Lukáš Pitoňák. V rámci grantu s názvem Rise Up against anti-LGBTI hate crimes získal Národní ústav duševního zdraví 59 090 EUR, partnerské organizace, spolek In Iustitia získala 81 960 EUR a spolek Prague Pride 171 430 EUR.

S Pitoňákem jej vypracovala Marcela Macháčková, pracovnice Národního ústavu pro duševní zdraví a zároveň doktorandka na katedře psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy vedené Irenou Smetáčkovou. Zase.

A co se lze z tohoto vědeckého výstupu dozvědět? Z projektu vznikla publikace s názvem Standardy a doporučení pro zjišťování společenského postavení, diskriminace a násilí vůči neheterosexuálním a genderově rozmanitým osobám. V publikaci se dozvíme, co znamená pohlaví určené po narození nebo pohlaví vůbec:

Pohlaví určené při narození

Termínem pohlaví zapsané (někdy též určené či přiřazené) po narození označujeme zpravidla úřední údaj odkazující na rozhodnutí osoby způsobilé takový úřední záznam provést. V rámci tohoto dokumentu považujeme tento pojem za úřední záznam nijak nesouvisející s možnou vlastní pohlavní nebo genderovou sebeidentifikací dotčené osoby.

Pohlaví

Termín pohlaví označuje biologické rozdíly mezi muži, ženami a intersexuálními osobami (hormony, sekundární pohlavní znaky, reprodukční anatomie), které mohou být během času změněny pomocí hormonů a chirurgických zákroků (Krieger, 2003). Zařazení osob do kategorie podle pohlaví při narození ze strany lékařů je obvykle založeno na vzhledu vnějších genitálií. Po narození je pak zapsáno do rodného listu jako mužské nebo ženské pohlaví….

Ačkoliv nebyl spolek Queer Geography součástí projektu Rise Up financovaného z prostředků Evropské komise, je na obálce této publikace uveden. Zajímavé.

Výše uvedený ideologický slovníček je v publikaci propojen s požadavky a doporučeními, jak formulovat otázky pro šetření.

Například takto:

Zdroj: Pitoňák. M., Macháčková. M.,: Standardy a doporučení pro zjišťování společenského postavení, diskriminace a násilí vůči neheterosexuálním a genderově rozmanitým osobám, NUDZ, 2022 (str. 53)

Krásné a progresivní. Na základě extrémní výjimky pár jednotlivců objevujících se v nižších řádech promile v populaci, u kterých skutečně nemusí sedět kombinace pohlavních znaků, hormonů a reprodukční anatomie, je třeba rozhodit a zpochybnit tuto celistvost platící v zásadě bezvýhradně. Ano, tak vypadá v praxi příklad ideologie a demagogie.

(Ne)bezpečné školství

Školství je dle autorů publikce financové z projektu Rise UP označeno s odkazem na citovanou literaturu „za zvláště cisheteronormativní” (str. 97). Proto je třeba do výuky aktivně začlěňovat prvky bourající cisheterormativitu vedoucí k vyšší inkluzivitě, což může omezit sebevraždy u LGBT+ mládeže: „…školní šikana, ale i méně zřetelné formy cisheteronormativní stigmatizace patří mezi faktory, které byly identifikovány jako významné prediktory vyšší suicidality u neheterosexuální a genderově rozmanité mládeže” (str. 97).

Jinými slovy. Pokud je člověk obětí šikany, může to být jeden z faktorů, proč člověk uvažuje o sebevraždě. Přichází „vědci” a rovnou tento dvoustupňový systém propojí a učiní z něho podprahový závěr, který není citovanou vědeckou literaturou prokázán takto bezprostředně.

Autoři uvádí i konkrétní příklady, jak vytvářet inkluzivnější prostředí. Například se škola dopouští stigmatizace LGBT+ osob, „pokud je ve výuce obsažen pouze výklad biologického pojetí pohlaví, ale je zcela vynechána dimenze genderu”.

Menšinový stres – cesta kam je třeba

Co je menšinový stres se dá taktéž dozvědět z publikace zaplacení z projektu Rise Up:

Menšinový stres definujeme jako nadbytečný stres, kterému jsou jednotlivci ze stigmatizovaných skupin vystaveni jako důsledku jejich menšinové pozice (Meyer, 2003; Pitoňák, 2017). Menšinový stres lze tedy vnímat jako stres, který působí nad rámec běžných typů stresu, s nimiž se setkávají všichni lidé. Je typicky chronický, sociálně založený a relativně stabilní v čase a představuje soubor rozmanitých stresorů a faktorů, které mohou negativně ovlivňovat mimo jiné i duševní zdraví neheterosexuálních a genderově rozmanitých lidí.

Zakladatelem konceptu menšinového stresu je Ilan H. Meyer, který tento termín použil poprvé v roce 2003 v práci Prejudice, Social Stress, and Mental Health in Lesbian, Gay, and Bisexual Populations (Psychological Bulletin, 129(5), 674–697):

Podle Meyera zahrnuje tři hlavní složky:

Distální stresory (vnější, objektivní): přímá diskriminace, násilí, šikana, institucionální nerovnost.

Proximální stresory (vnitřní, subjektivní):očekávání odmítnutí,

potřeba skrývat identitu (concealment),

internalizovaná homofobie/transfobie (přijetí společenských předsudků jako vlastních).

Kumulativní efekt: tento stres působí nad rámec běžného každodenního stresu, a proto vede k vyššímu riziku problémů s duševním zdravím (deprese, úzkosti, suicidální myšlenky).

Přístup Meyera byl vypracován ve vztahu k LGBT+ osobám, avšak lze aplikovat na všechny menšiny. Například na věřící katolíky v ČR.

Jenže ti nemají své aktivistické lobby, která by požadovala speciální přístup a zvláštní zacházení na služebnách orgánů činných v trestním řízení a povinná školení ve všech školských zařízeních na snížení menšinového stresu.

Problém je, že aktivismus lidí jako je Michal Pitoňák nepovede k větší inkluzivitě a akceptaci, ale zasévání nesnášenlivosti ve společnosti, kterou štěpí na ty, kdo ve jménu ochrany této skupiny před menšinovým stresem využívají síly institucí aktivně vynucující „hodnoty” a dogmata ideologie, které jsou pro společnost neakceptovatelné.

Tak snad si to uvědomí dříve, než bude pozdě.

Příště o tom, jak a kdo z „vědců” a institucí usiluje o změnu přístupu v základních školách.

Jan Gregor

Článok pôvodne vyšiel na portáli alipro.cz