Jak jsem vám avizoval, vše se podařilo a v tomto týdnu jsem se setkal s Andrejem Babišem, kandidátem na prezidenta, bývalým premiérem i ministrem financí, který v posledních deseti letech dělá našim vždy pravdomluvným mééédiím přinejmenším polovinu čtenosti. Klikací jistota. Jméno Babiš táhne. Všichni ti Šafrové a Kmentové by bez něj umřeli v bídě, protože by neměli o kom psát knihy a nikdo by jim jejich obskurní Fóra 24 neplatil. Kdyby Babiše nebylo, museli by si ho vymyslet.

Možná jste zaznamenali tiskovku, kde Babiš novinářům České televize říkal, že má ještě celou řadu schůzek, mimo jiné s jedním blogerem… tak to jsem byl já…

Chtěl jsem čas na nerušený rozhovor a dostal jsem ho. Od první do poslední minuty. Tentokrát jsem nenechal nic náhodě a přinesl jsem si manuál se spoustou bodů, které jsem chtěl probrat. Ano, přesně to všechno, co Andrejovi nemůžete zapomenout a z čeho ho pořád obviňujete. Jeli jsme to bod po bodu. Probrali jsme všechno. Domácí situaci, politiku, energie, Evropskou unii, grýndýl, Čapí hnízdo, prasárnu novinářů s jeho synem, ba i na covid zbyl čas. A protože s Babišem se mluví rychle a k věci, mohli jsme chvíli i jen tak nezávazně hodit řeč o minulosti i budoucnosti.

Hele, mluvil jsem s jedním z nejvytíženějších lidí v této zemi, fakt nevím, kdy budu mít znovu takovou příležitost, takže si nehodlám vystřílet všechnu munici jedním článkem. V příštích dnech uvidíme věci nevídané a uslyšíme neslýchané, tak ať si užiju také trochu překvapení.

První věc, která by asi měla zaznít… už vím, proč dokázal vybudovat Agrofert. Dokáže rychle vyhmátnout jádro pudla a od formálních řečí o počasí přejde za chvíli k věci. Velmi rychle se zorientuje, kdo rozhoduje a kdo je jen stafáž. Ano i k byznysu patří úvodní zdvořilosti a různé tanečky či čechrání peří, ale nakonec vždycky dojdete k té smlouvě a tam je to „má dáti – dal“. Nakonec si musíte říct, kdo, komu, co, za kolik a kdy. Vždycky velmi rychle rozpoznal, kdo je jeho partner, případně soupeř a kdo je jen podržtaška, co machruje a jednání s ním je ztráta času.

On to tak dělá i v politice a z toho plyne dobrá půlka věcí, které se vám na něm nelíbí. On prostě neřeší nic, co podle něj není podstatné a vždycky se snaží, aby to bylo win-win, protože dohoda, kde nejsou spokojené obě strany, ta prostě nevydrží. On řeší, co považuje za důležité a neřeší to, co chce opozice nebo novináři. A tím je vytáčí.

Jeho přístup ke grýndýlu vypadal tak, že spolu s Poláky vyjednal pro naší republiku, že sice budeme snižovat emise (aby se vlk nažral), ale nemáme žádný konkrétní závazek na snižování emisí (ale koza zůstala celá). Seděl proti mně a říkal: „Ano, chceme snižovat emise, ale ne za cenu zničení průmyslu. Přidali jsme se k závazku, ale nemuseli jsme dodržet žádná procenta.“ Prostě maximum možného v té chvíli.

Babiš nereaguje na novinářské nedouky, kteří tu dlouhatánskou úmluvu, ve které je ještě dvacet dalších věcí, nečetli ani z rychlíku. On prostě řeší, co je v té úmluvě přesně napsané a co je podle něj podstatné pro ČR. Řeší jaké jsou tam podmínky, výjimky, co za to bude a co to bude stát. A neřeší to ani s fialovými politiky ani s tupými intervjuky, ale naopak to řeší s právníky.

Porovnejte si to se současnou vládou… ti hladce a bez boje odsouhlasili zákaz aut se spalovacími motory + emisní povolenky i pro domácnosti… Se nedivte, že jsou v Bruselu oblíbení. Jdou jim na ruku a nic nechtějí.

Když pak Babiše novináři tepou, proč podepsal grýndýl, tak prostě ucedí mezi zuby, že nic takového nepodepsal. Posmívají se mu za obecný závazek snižování emisí a samozřejmě si nenechají vysvětlit, že tam žádné konkrétní číslo není.

Ptal jsem se ho na jednu nejmenovanou vysoce postavenou dámu, která to v evropské hiearchii dotáhla hodně vysoko… S tou, co máme problém. Řekl mi, že z jeho pohledu jsou evropští komisaři vlastně úředníci. Jsou nevolení, dosazení členskými státy a jejich práce je úřednická. Připravují podklady. Bohužel si osobují víc moci než by měli a kecají do vnitřní politické situace v jednotlivých členských státech. „Vidláku,“ říkal, „rozhodování se v EU musí dělat hlavně v Evropské radě kde jsou premiéři a prezidenti. Tam se doopravdy přijme nebo nepřijme to, co chystá komise a evropský parlament. Tam se předseda Evropské rady ptá, jestli se k textu ještě něco má přidat… a jde o to, jestli se premiér ještě s něčím přidá.“

Takhle Babiš vyjednal zrušení migračních kvót a vyhádal těch hentěch 42 miliard peněz navíc, jak se o tom pořád mluvilo. Prostě byl tam, kde se to rozhodovalo, místo aby se venku fotil. Fialovi se do takové práce nechtělo a tak si na to udělal naprosto neviditelného ministra pro evropské záležitosti, který svojí práci pochopil tak, že má mlčet a kývat.

Babiš prostě neřeší úředníka. I kdyby ten úředník měl pocit, že je ředitelem zeměkoule. To jen blyštivý Péťa se nechá grilovat od unijního nýmanda, kterému dali post vyjednavače, který si myslí, že má moře po kolena. My tady z toho děláme vědu, ale Babiš ne, protože ví, kde se doopravdy něco řeší a co je jen záře reflektorů. Babiš chodil tam, kde se skutečně dodělává výsledek, kde se skutečně rozhoduje a kde je možné něco získat a nebo něco ztratit. Na Evropskou radu, kde sedí všechny hlavy pomazané. A to je náhodička… přesně o to se žádný intervjuk nezajímá, protože ten potřebuje ty fotečky, fangličky, ten ruch a cvrkot.

Babiš chce zájmy České republiky táhnout dohromady především s V4. „Chápete Vidláku, že 65 milionů lidí pro náš region prosadí víc?“ Chce, aby se v tomto formátu pokračovalo. Fiala se vyhřívá v záři blesků z fotoaparátů a je pochválen Timmermansem, protože během předsednictví nic nechtěl, všechno odkýval a ještě dělá všechno pro to, aby se V4 rozpadla a ztratila společnou vyjednávací sílu. Jasně, že se to papalášům v Bruselu líbí.

Ono je to tam v Unii stejné jak tady – ono je tam prostě štve, že Babiš místo aby mlčel, tak požaduje úpravy. O EU jsme se bavili vlastně nejdéle…

Co se týče covidu… Na začátku byla celoevropská hysterie a Babiš se nějak rozhodnout musel. Pak se toho chytli různí šizuňkové, protože to vypadalo jako velmi dobrý kšeft… a teď si Babiš píše s profesorem Beranem. Ukazoval mi to v mobilu… Za víc slov to zatím nestojí, ale k tomuto tématu se ještě vrátíme.

Pak jsme se dostali k vládním nápadům, jak naplnit děravý rozpočet. Tady Babiš zcela jednoznačně a natvrdo řekl, že nepodepíše žádné zvýšení daně z nemovitosti, které chce teď vláda zavést. „Napište tam Vidláku, že jsem za svého za svého působení zrušil daň z převodu nemovitosti, aby se na to nezapomnělo.“ Ohledně českého snu – mít vlastní domeček, tady jsme oba dva byli na stejné vlně.

Co se týče války na Ukrajině… Babiš chce mír. Tečka. Chvíli jsem kolem toho kroužil, ale vždycky mě vrátil k tomu stejnému. Chce mír a má plán, jak na to půjde. Jo… Babiš není ani trochu proruský. Ani trochu! Však jste to v posledních dnech slyšeli sami.

Když jsme se krátce bavili o budoucnosti, tak byl kupodivu docela optimista. Vidí leckde nové příležitosti, vidí spoustu možností, co by se dalo dělat a hlavně, co se v posledním roce udělat mělo a neudělalo. On by ceny energií řešil odkupem akcií minoritních akcionářů ČEZu. „Řekněte Vidláku lidem, že kdyby byl ČEZ ze 100% státní, mohla by být cena elektřiny 1.500,- Kč/MWh. Kdybych byl premiér, udělal bych to takhle.“ V tomto ohledu počastoval fialovou vládu nepublikovatelnými slovy. Od této chvíle už jsme si v podstatě notovali. Já ztratil trému a Babiš trochu roztál.

Kdo je Babiš?

Babiš je realita možného. Chce aby se EU vrátila k původnímu určení, protože v takovém světě začínal podnikat. K základním čtyřem svobodám – aby lidi mohli cestovat, pracovat a obchodovat. To je podle něj cesta k prosperitě. Volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Bez omezování našich firem. „Štve mě Vidláku, že jsme v Unii už tak dlouho a pořád jsou naše firmy na trhu v západních zemích znevýhodněné.“ Tomu se chce věnovat.

Ne, Babiš nebude z EU vystupovat, ale bude chtít, aby se vrátili k tomu, co fungovalo. Nechce, aby nám z Bruselu kecali do domácích věcí. Obzvlášť ne ti v Evropské komisi. Chce, aby české zboží mohlo na západ stejně hladce, jako západní sem. To je jeho cesta. A považuje to za dosažitelnou metu.

S Babišem dostanete prezidenta, který bude tam, kde se doopravdy rozhoduje a kterého vždycky bude víc zajímat znění smluv, než pochvala od Uršuly van der Leyenové. Se vším, co toto sdělení obnáší. A bude jednat podle geopolitické reality. Žádná těšínská jablíčka v tom nikdy nebudou. Ví, jaká je ekonomická realita naší země a nebude ji přeceňovat.

Zeman novináře štval, protože je prostě cíleně provokoval. Babiš je bude štvát tím, že se s nimi bude v podstatě míjet. Oni nikdy nepochopí, jak Babiš přemýšlí, protože chtějí řešit jen to pozlátko. To je jednoduchá a laciná práce. Nikdy si s ním nesednou nad smlouvu, co má dvacet stran a nenechají si vysvětlit, co který paragraf vlastně znamená. Babiš na Hradě bude znamenat prosazování reálně dosažitelných českých zájmů, k čemuž je zapotřebí, aby ztichly kanóny a existovaly oboustranně výhodné dohody. Vždycky bude politiku chápat především jako umetání cestičky pro naše podniky a naše zboží. To jsou zbraně, kterým rozumí.

Když jsem se ho ptal, jak by sám sebe charakterizoval, tak řekl: „Když vidím tu mediální nenávist proti mě, když proti mě poštvou nemocného syna, tak napiště, že Babiš je debil, který neměl lézt do politiky. ” Když jsem viděl ten cvrkot kolem něj a nahusto popsaný kalendář, tak jsem mu vlastně naprosto rozuměl.

Tolik na první dojem. V následujících dnech se k němu ještě několikrát vrátíme.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.