Hospodaří kousek od Dukovan – mezi Jihlavou a Rokytnou. Díky tomu, že vlastní ještě strojírenskou firmu, které se docela dobře daří, tak si snadno mohl koupit slušnou techniku, ze svého vesnického domečku udělal docela pěkné sídlo a dneska má celkem malebný stateček.

Svěřil se mi, že někde u Třebíče se prodává nějaká větší plocha orné půdy patřící klášteru. To víte, černoprdelníci si to špatně spočítali, lesy jim sežral kůrovec, dřevo museli prodat zrovna v době nejnižších cen a teď nemají na zalesnění. Prý jestli si to nechci koupit… je k tomu i pěkný dvůr, jakási bývalá tvrz, prostě naprosto nádherný kousek země. On sám by si to koupil hned, ale už je uvázaný na svém.

Ptám se ho, jak ho to napadlo, co já bych s tím dělal…

Prý jestli se nechci stát také malým zemědělcem…

Říkám, že už malý zemědělec jsem a mám to udělané bezpečněji než všichni v okolí. Navíc mě nemusí zajímat komoditní burza, nemusím řešit dotace a neudřu se na tom.

Kouká na mě a povídá, že bude v nejbližší době prodávat svůj podíl v té své strojní firmě, protože už ji nepotřebuje. Vláda totiž mění podmínky čerpání dotací a když si to kompletně spočítal, tak zjistil, že na padesát hektarů bude dostávat na každý hektar přes pětadvacet tisíc korun. Bez ohledu na to, kolik vypěstuje.

Bude takový ten EKO  a BIO zemědělec a bude pěstovat speciální plodiny. Biokmín, biodýně, biomák…

Ptám se ho, komu to bude prodávat, vždyť to nebude mít skoro žádný výnos a každou chvíli mu to sežerou nějací cizopasníci.

O to přece jde, říká mi. Ono je úplně jedno, kolik toho vypěstuje a prodá. Podstatné je, že pěstováním těchhle plodin se dostane spolehlivě pod 5000 Kč ročních nákladů na hektar. Zbude mu bezpečně z každého hektaru dvacet klacků. Krát padesát hektarů, rovná se milion korun čistá ruka a je mu úplně jedno, jestli mu to sežerou brouci, spálí mráz nebo zničí sucho. Naopak, bude pojištěn a  ještě dostane kompenzaci.

Vlastně je to nádhera… milion korun ročně výplata, s plodinami mu to vždycky vyjde tak, aby poplatil daň z nemovitosti… trošku si pojezdí pole, zbytek zemědělství si udělá z pohodlí pracovny doma, protože to bude znamenat jen vyplňování správných papírů. Bude doma s rodinou, starosti žádné, tu a tam bude dobrý rok, tak mu to ještě i slušně vydělá na nějakou dovolenou…  za plat skoro sto tisíc měsíčně. Navíc ještě nemusí splácet techniku, dům má opravený, to už se skoro podobá žití z renty.

Na manželku založí druhou takovou farmu, pár hektárků si pronajme navíc a bude mít pro ní také velmi solidní příjem. (Proto ho zajímala ta klášterní usedlost)

Tak prý mám prodat barák, zadlužit se a koupit si farmu u Třebíče, kde si mohu hrát na soběstačnost mnohem víc než teď. Stát to zaplatí a při trošce dobré vůle to celkem bezpečně splatím. Nadbytečné hektary odprodám jeho manželce, tak na to vlastně skoro budu mít. Že mi v rámci dobrých vztahů poradí, jak to mám udělat.

Takové zemědělství si naše líbodémo zvolila přátelé. Zemědělství podle Hlavy 22, kdy je nejlepší nevypěstovat kmín. Stát to platí zcela a komplet. Budeme mít malebnou krajinu plnou nových vidláků, kteří si budou hrát na zemědělce, kteří toho vypěstují zhruba tolik co já na své zahrádce a tchánových záhumencích. Vidláky co se nikdy neušpiní,  kteří si pořídí koníka, vyčlení dva hektárky pro nějakou masnou kravku, opraví si tvrz, udělají tam ubytování pro Brňáky a bude jim dobře. Stát to platí.

Už chápete, proč je tak skvělé být v asociaci soukromých zemědělců? Už chápete, že je to super byznys? Už chápete, proč se noviny hemží příběhy, kterak korporátní manažer k zemědělskému štěstí přišel? Protože mu stačilo mít trochu nahrabáno a pak se přinatrefit k nějakému krachujícímu produkčnímu zemědělci, co si sáhl na čtvrtinové dotace a špatně si to spočítal… koupit od něj zbylý majetek, dát dohromady těch akorát padesát hektarů a pak už jen vypouštět do světa svůj příběh o úspěchu v agroturistice. A milosrdně zatajit, že to celé platí stát. Po deseti letech tvrdé práce v korporátním světě přichází sladká odměna v podobě nepráce na čerstvém vzduchu za dotační peníze. A když bude šikovný, vydělá si další slušné peníze na obírání turistů. A kdyby ne, stát to jistí.

Už chápete, proč jsou na těch fotkách úspěšných zeměděleů samí mladí, krásní a chytří? Už chápete, proč mají na rukou drahé hodinky i prsteny a nebojí se, že by si to mohli zničit při práci s vidlemi či při čištění radlice? Už chápete, proč chtějí, aby to tak bylo i dál a aby pokud možno dostali na dotacích ještě víc?

Víte, já bych to vlastně nejraději udělal přesně tak, jak mi to ten můj kolega navrhnul, protože hloupý kdo dává a hloupější kdo nebere. Já jen nevěřím, že tahle krásná zemědělská pohádka vydrží dalších dvacet let, abych to splatil. Ale nebál bych se, že by si kolega nenašel někoho jiného.  Ono to totiž vlastně ani není drahé. Sedmdesát hektarů dostanete za pětadvacet mega. K tomu dáte deset mega za barák a pětatřicet milionů nejsou zas tak velké peníze. Ročně dostanete milionek čistá ruka, nic neriskujete,  klidně k tomu můžete dělat i jinou práci aniž byste se dvakrát předřeli. Dvacet hektarů navíc snadno a dobře prodáte.  Pro dobře placeného korporátního přenašeče lejster, co přemýšlí jestli má nadbytečné korunky uložit do bytu v Praze nebo Brně,  jsou to ideálně uložené peníze. A jezdit s traktorem? K čemu? Každý skutečný zemědělec si rád přivydělá obděláváním vašich dýní. A vám může  být jedno, že to dělá špatně. Stejně vás nezajímá, jestli to prodáte.

Podle naší nové pravdomluvné vlády je tohle budoucnost. Minulý týden Nekula vysvětloval zemědělcům, proč je to tak super. A ono to vlastně super je. Jen… z takových farem to soběstačné zemědělství, které by uživilo republiku, fakt nevybudujeme. Je mi naprosto jasné, že tihle nikdy nebudou pěstovat pšenici a vždycky si prolobují, aby dotační podmínky nic takového nepožadovaly. Takhle to má Jurečka (tedy jeho žena), takhle to tam mají všichni.

A až to celé krachne, tak už bude nejspíš pozdě.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlákovy kydy.