A teď už dnešní text:

Nejhorší vlastnost toho slavného Sars covid 19 je ta jeho hybridnost. Že někoho zabije a někomu neudělá vůbec nic. Že je tak akorát na hraně mezi neštovicemi a chřipečkou. Je to vlastně úplně nečekaná evoluční výhoda. Kdyby covid zabil každého druhého nakaženého, tak bychom o očkování ještě prosili dokonce i tehdy, kdyby ty Fajzry fungovaly tak, jak fungují dneska. To bychom seděli doma, nepouštěli děti ven, dezinfikovali bychom každý nákup a rádi spolupracovali na systému, kdy se dostaneme ven jednou za tři dny jen do obchodu a rychle zpátky. Kdyby koronavirus zabíjel děti a nezabíjel důchodce (jako to dělal třeba záškrt), tak by to také vypadalo o dost jinak.

Před sto lety bychom ho zase ani nezaznamenali. Chřipky a zápaly plic zabíjely velmi kvalitně i bez covidu a vlastně to samé vidíme v dnešní Africe, kde se neočkuje, nelockdownuje a i když to tam asi někoho také pokosí, tak to prostě mezi těmi horečkami Denge nic neznamená.

Tím, jak je ta nemoc na hraně, tak jí vysloveně pomáhá ta rozhádaná společnost. Prostě není možné jednoznačně rozhodnout, co je nejlepší strategie. Nota bene, když se to každému jeví jinak. Někdo covid dostal a týden jen hodně spal. Můj švagr to dotáhl do nemocnice, půl roku pak ještě ošklivě kašlal a dodnes ještě není úplně fit. Mého souseda to zabilo za tři dny. Maminka mojí kolegyně se s tím dostala do nemocnice, kde jí okamžitě zabrala antibiotika na zápal plic a i v osmdesáti to přežila celkem bez problémů. Jen koukala, jak kolem ní umírají mladší pacienti, které přivezli do nemocnice v lepším stavu než ji.

Očkování do nějaké míry pomáhá, ale blbě se vyhodnocuje jak moc. A už i světová zdravotnická organizace říká, že není možné dalšími píchanci furt dokola vybuzovat imunitu, že se to někde ošklivě projeví.  Ten covid je tak na hraně, že i když nějaké výhody to očkování má, tak jsou to výhody jen pro ty, kteří se potkali s těžkým průběhem. Ti co covid překonali lehce, ti opravdu nevidí důvod nechat se očkovat. Nota beze, když v podzimní vlně byla třetina úmrtí mezi očkovanými. Omikron tomu pak definitivně dodal ránu z milosti, když šel všem dosavadním pravidlům napříč a bral to očkovaný, neočkovaý i prodělaný.

Díky tomu všemu zrovna náš zhýčkaný a vyspělý západní svět takhle epidemie vzala nejvíc. Protože jsme se vlastně nedohodli, jestli to je nebo není nebezpečná epidemie. Já ode dneška zavádím vojenský termín – je to pandemie nízké intenzity.

Je až zarážející, jak přesně se to podobá dnešním vojenským konfliktům. Vždyť všechny dnešní války jsou stejné. Někoho to rozseá, někde jsou desítky a stovky mrtvol… a hned vedle se neděje nic. V Sýrii byla místa, kde žádná válka nebyla po celou dobu. A hned vedle bylo rozstřílené Kobáni, Rakka nebo Allepo. Ale ani to Allepo není rozstřílené celé.

Když jsem měl na zabijačce jednu Kolumbijku, tak mi vysvětlovala, že ta občanská válka s levičáky ve FARS vypadala podobně. Prostě “se ví,” kam se nemá chodit. Prostě “se ví,” kde jsou nebezpečné čtvrti, kde se střílí, kde unášejí lidi a tam se nechodí.

V Afghanistánu to bylo stejné. Někde lítaly drony a rozmasakrovalo to lidi na hadry, někde byly ty politováníhodné kolaterální ztráty, ale kousek vedle si mohla CNN klidně dělat reportáže, jak je dnešní Afghanistán skvělé místo, jak tam mají rádi gaye, jak tam ženy chodí do práce a jak je to tam skvělé a sluníčkové. Skutečnost se ukázala vlastně až v posledních dvou týdnech. Do té doby se mohli v USA i tady u nás všichni do krve hádat, jestli to je nebo není válka, jestli se to tak dá vůbec nazvat, mohli se navzájem obviňovat z dezinformací (viď Cempere?), mohli šermovat argumenty jak chtěli a pořád se daly najít příklady obojího.

Ani na Ukrajině to úplně nebylo jinak. Na jedné straně boje o Doněcké letiště a kousek vedle se lidi procházeli se zmrzlinou.

Rozhádaná společnost vlastně neměla žádnou šanci s tím něco udělat, protože to prostě byl konflikt nízké intenzity. Konflikt, kde je možné obojí. Jalový hybridní konflikt, který je i není, který se dá popsat tak i tak. 

Já se vlastně nedivím, že příroda přišla s něčím podobným. Virus, který zároveň je a zároveň není. Který zabíjí i nezabíjí. Je to stejné jako s dnešními válkami. Zabíjejí i nezabíjejí. Všechno v jednom.

Všimněte si, že jakmile začne nějaká pořádná opravdová válka, tak je vyřešena velmi rychle. Armenie a Azrebajdžán třeba. Tam se to rozjelo pořádně, dělostřelba, drony, zákopy, fronta. Jasná situace, intenzívní válka, rychlý jasný konec a nějaký nový stav odlišný od stavu původního.  Takhle by to bylo, kdyby se objevila epidemie něčeho podobného jako neštovice.

Ale dneska je lepší, když má válka i epidemie takovou neuchopitelnou podobu. Na to prostě nejsme zvyklí. Neumíme s tím zacházet, neumíme to rozlišit na dobro a zlo. Však se podívejte, kolik lidí ještě dneska nemá problém s tím, že USA dvacet let vraždili v Afghanistánu ze vzduchu, protože na druhé straně byla místa, kde se daly udělat krásné reportáže. Války se dneska už prostě nevyhlašují a probíhají salámovou metodou. Příroda si řekla, že to bude dělat podobně s epidemiemi. Jednou jsme my lidstvo byli rychlejší než evoluce.

Jo, kdyby se válka pěkně vyhlásila jako před sto lety, tak by to bylo jednoduché. Hned bychom věděli, kdo začal, kdo první zaútočil, kdo se brání, kdo fouká zpovzdálí do ohně a kdo si pak na spáleništi přihřívá polívčičku. Ale v tomhle? Al Džazíra bude ukazovat, jak vyhrabávají mrtvé dětičky ze sutin a CNN bude ukazovat, jak Iráčani radostně svrhávají sochu Shaddáma Husajna.  A nebo naopak – CNN bude ukazovat, jak pohřbívají hrdinné obránce před ruskou invazí a jak jsou Ukrajinci hodní, ale odhodlaní, Ria Novosti bude ukazovat, jak minometem bombardují Doněck a na chodníku leží holčička s rozmáznutou hlavou. A realita bude obojí.

A že se v tom obyčejným lidem žije fakt blbě? Smůla. Takhle to je, když si dnešní mocní spolu s médii hrají svoje hry. Prostě možné je všechno. Dodržujete zákaz vycházení? Někdo jiný ho nedodržuje. Opatření nefungují, protože se nedodržují a nedodržují se, protože nefungují.  Kadeřnice je bez práce a síť kasín vyinkasuje od státu odškodnění na mzdách. Ministr je nachytán v restauraci a za pár měsíců už jsou podobných tajných restaurací desítky tisíc. Je úplně jedno, jestli jste něco dodržovali. S tou válkou je to stejné. Prostě v tom musíte žít  a nikdy nevíte, kdy se dostanete do přestřelky, nikdy nevíte, kdo vám zítra bude vládnout, jen víte, že všechno bude drahé a kousek vedle vás naopak bude hluboký mír.  A bude vám houby platné, že se přidáte na jednu stranu, protože stejně nic moc nevybojujete, fronta se moc neposune  kdykoliv můžete šlápnout na minu. A někde na řečništi OSN se budou delegáti v obelcích hádat, jestli už je to válka, nebo jestli se to jmenuje nepokoje, jestli ti hrdlořezové jsou umírnění a nebo jestli je váš prezident řezník. Vám to bude samozřejmě jedno, protože vy v tom žijete, protože vás to dožene, vy v tom musíte nějak přežít.  A každé válečné opatření je stejně děravé jako covidové očkování. Moc nezabírá.

A pak už jen tušíte, jak to někomu vyhovuje, jak kolem vás tečou obrovské prachy, ale nikdo se v ničem moc nevyzná, nikdo neví, kdo s kým a za kolik, každou chvíli se to změní, ale pro vás se nikdy nezmění nic a pokud, tak k horšímu. 

Tohle je budoucnost. Vést války tak, aby nebylo úplně jasné, že jde o válku. Příroda se to tak teď bude dělat taky. Dělat nemoc tak, aby nebylo úplně jasné, že jde o nemoc.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.cz