Včera jsme si řekli, že se nic nezmění v Británii. V podstatě přijde jen nový premiér, který bude pokračovat ve stejné politice, jen si na vysvětlování vezme jiného strategického komunikátora. Podpora války na Ukrajině zůstane naprosto stejná, Islamabád se dál bude stěhovat do Londýna a žádné migranty do Rwandy umisťovat nebudou.

Ve Francii se také nic nezmění. Formálně nebudou posílat vojáky na Ukrajinu a zakážou jim střílet francouzskými střelami na ruské území, ale v praxi tam vojáci budou, jen se budou jmenovat kontraktoři a kdyby Velký bratr potřeboval, aby se zase střílelo někam na sevastopolské pláže kazetovou municí, tak se rakety prodají nějaké třetí zemi, která je tam pak dodá. Třeba Česká republika se nabízí… Se střílením na Bělgorod máme výborné zkušenosti. Naše zbraně tam už zabily jednoho vojáka, deset žen a dvacet dětí a padesát starců.

Fico také dál dodává Ukrajině munici… jen za peníze. Většina ukrajinské munice je dneska ze Slovenska a náplň do slovenských granátů pochází z Pardubic. Nedělejme si iluze. I maďarské zbrojovky dodávají na Ukrajinu… ale Orbán zase kupuje ruský plyn, takže se to tak nějak vyškrtává. Vojenský kanonenfutr na obou stranách fronty z toho má jistě radost.

O co se bude lišit náš současný premiér od toho budoucího? Politika bude stejná, jen to bude manažersky lépe zvládnuto a bude víc pod mediálním tlakem, protože Babišovi by nějaký Foltýn neprošel. A nová uskupení? Filip Turek se ztratí v Bruseli, tady zůstane jen Šlachta, který má uhuhňaný projev a on se stejně stane senátorem a tím zmizí i on. Macinkovi zbudou jen staří ODSáci z devadesátkového palerma, například Boris Šťastný. PRO se spojí s SPD, což bude asi tak stejně dobré spojení jako s Trikolorou. Včerejší rovnice 10 + 3 = 6 se změní na 6 + 2 = 3.

Kateřina Konečná se pokusí ještě lépe a radostněji udělat spojení nikoliv stran, ale především osobností, což bude fungovat… Pokud se tedy najdou henty osobnosti, co by se nechaly napsat na kandidátku. Každý člověk, který není jájínek a narcis, si sakra rozmyslí, jestli mu stojí za to, nechat si od pravdomluvných intervjuků zničit pověst, následně pak rodinu a nakonec i život.

A kdyby náhodou byl zvolen a opravdu mohl něco změnit, stačí jeden pomatený progresivistický Cintula a nasype vám pět kulí do břicha. Legálních držitelů zbraní, kteří milují Ukrajinu, bojí se Ruska a věří České televizi je u nás víc než dost. To se totiž při vydávání průkazu neposuzuje. Jak víme, když už policie po nějakém takovém pomateném střelci pátrá, tak se do databáze nepodívá, kamerové záznamy si nevyžádá a budovy nevyklízí. Fica zachránili… ale to byl premiér. Kdyby stejnou dávku projektilů schytal nějaký kandidát spodiny (jak by řekla Vašáryová), tak byl na prkně a ne v domácím ošetřování.

Vynechal jsem něco? Je ještě něco depresívnějšího, než co jsem právě napsal? Z toho pramení ty pocity, že se stejně nic změnit nedá, ne? Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali, jako na Ukrajině. Nemá smysl se o nic pokoušet, má smysl jen čekat, až nás zase někdo osvobodí, že? Adam Votruba má na Argumentu bezvadný článek o české loajalitě k hegemonům a českém pragmatismu k penězům. Vlastně se na tu atomovou válku těšíme, protože Rusové konečně Američany zaženou za moře. Případně Američané konečně zadupou Rusy do doby kamenné.

My tady nezměníme nic, leda tak po padesáti letech tvrdé vlastenecké práce, která zařídí pro vlastence školy, zařídí pro vlastence neziskovky a nějak vytvoří vlasteneckou elitu… má to jediný háček – zaplatí to jedině vlastenecké babičky po pětistovkách z důchodu a z toho člověk žádnou díru do světa neudělá. Alespoň že ta konzervativní a vlastenecká média už existují a mají své donátory… kteří to samozřejmě nesmějí přehnat, protože by jinak měli problémy od progresivistických bank i progresivistických úředníků.

Přes to všechno, není lhostejné, kdo drží moc. Není lhostejné, kdo jezdí pro rozkazy do CIA, stejně jako nebylo kdysi jedno, kdo jezdí pro rozkazy do Moskvy, i když nám to tak tehdy připadalo. Mezi Gottwaldem a Husákem byl podstatný rozdíl, který člověk poznal na první pohled, když se dostal k soudu a nebo když se dostal na celu. Mezi Hamáčkem a Rakušanem byl také velký rozdíl a když vedle sebe dáte Babišovu a Fialovu drahotu, tak to není stejné.

Když Babiš jezdil na Evropskou radu, tak si prý pořád bral slovo, v jednom kuse něco namítal, žádal změny, protestoval. Fiala se tam usmívá a vždycky souhlasí. Není divu, že ho má Leyenová raději než Babiše. Je rozdíl, jestli unijní vlak někdo popohání vpřed a nebo jestli jede neochotně a za úplatu. Je rozdíl, jestli na ministerstvu financí sedí ekonom a nebo elektrikář. Je rozdíl, jestli ministerstvo vnitra vede novinářsky oblíbený Dozimetr a nebo novinářsky neoblíbený sociální demokrat.

Ale hlavně – víte, kdy v tom bude největší rozdíl? Až se to celé sesype. Pak bude velký rozdíl, jestli ministerstvo zahraničí vede Lipánek nebo Petr Drulák. Pak bude velký rozdíl, jestli vláda naslouchá Tykačovi a nebo Švihlíkové. Bude velký rozdíl, jestli toxické úvěry u amerických bank dopadnou na Stanjuru a nebo na Babiše. Bude sakra rozdíl, jestli v případě krize bude moci premiér jít mezi lidi bez ochranky nebo bude muset zalézt do bunkru a raději nic neříkat o novém návrhu státního rozpočtu.

Když začala normalizace, mohl Brežněva přesvědčit nějaký jiný sekáč, že tady udrží kázeň, než Husák. Mohl to být někdo, kdo neměl zkušenost s vězněním a lágry. Mohl to být někdo, kdo by se v tom naopak vyžíval.

Jaký člověk je, to se pozná až v krizi. Proto jsme také zjistili, jaký je doopravdy Petr Fiala i celá jeho pětikoaliční banda. Proto jsme zjistili, jaká je celá EU. Možná nemůžeme ovlivnit, odkud fouká geopolitický vítr a nevybíráme si, v jakém stavu nás zastihne bouře. Ale na osobnosti kapitána prostě záleží.

Mějte to na paměti… volby možná nic nezmění. Ale pořád rozhodují o tom, kdo zrovna bude u kormidla, až do Pardubic přiletí nějaká ta raketa. Až v Berlíně nebudou brát telefony a pan prezident USA bude sladce spinkat. Až se jednoho rána probudíme a bankomaty nebudou vydávat peníze. Až se doopravdy začnou lidé bouřit. Až apel na semknutí už bude jen napřeshubu. Stejné je to s demonstracemi. Samy o sobě nic nezmění, až na tu poslední, která pak změní úplně všechno s fakt hodně záleží, kdo tam u toho zrovna bude. Představte si, že by v roce 89 nemluvil z balkonu Havel, ale třeba Ivo Budil.

Málokdo umí přímočaře plout proti větru. Většinou se křižuje a nebo nadšeně pluje po větru. Ale když pak přijde dokonalá bouře, přestaneme se dohadovat, kam chceme doplout, ale začneme řešit jediné – abychom se nepotopili. Hodně záleží na tom, kdo bude v okamžiku nárazu u kormidla.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.