Začnu ještě událostmi, které souvisejí s ukrajinskou frontou. Včera jsem zmínil, že Petr Pavel na Mnichovské konferenci přišel s tím, že Česká republika vytipovala ve světě ještě milion kusů dělostřelecké munice, která by se dala dodat na Ukrajinu, pokud to někdo zaplatí. Konkrétně mělo jít o munici z Jihoafrické republiky, Turecka a Ekvádoru. Všechny tři země to vzápětí dementovaly. Ekvádor o tom zřejmě skutečně uvažoval, ale Rusko vzápětí zakázalo dovoz ekvádorských banánů a tak z granátů nebude nic, protože rubly za banány jsou pro Ekvádor důležitější.

Přemýšlím, jestli jsou naši vládní a prezdentští činitelé tak blbí a nebo to prostě říct museli, podobně jako Vondra musel přijít se svým ubohým komprem na Jandejska.

Jemenští Hútiové si dál střílejí na vybrané lodě v Rudém moři. Akorát už nikdo neděla henty tvrdé a důrazné odvety americkými stíhačkami. Asi se zjistilo, že důrazné údery rozmetaly tři chýše z vepřovic, deset výcvikových prolejzaček a dvě otřískané toyoty Hillux, které navíc zůstaly i po útoku použitelné a někdo spočítal, že to jaksi postrádá smysl. V Jemenu je víc raket než obyvatel, jeskyní a skrýší také a lidí je v Jemenu jako sra… fakt hodně, Kefalín.

Izraelci stále vedou svoji nejdelší válku v dějinách proti pásmu Gazy a Hamásu. Konec je stále v nedohlednu a řešení tamních problémů rovněž. Velká válka z toho asi nebude, ale takhle se to dneska už vlastně nedělá. Zdá se, že účinnější je pomalé erodování. Ani v Izraeli nevidíte žádný geniální vojenský manévr, protože zdá se, ani není možný. Současné hraní na vojáčky je přehlídkou přímočarého střílení ve velkém, dokud se tam něco hýbe. Pěšák je opět nejlacinějším frontovým materiálem. Bez něj to nejde, ale je určen v podstatě k zachytávání střel, šrapnelů a dronů.

Když si představím, že v roce 2001 si Američané troufali na dvě války současně v Iráku a Afghanistánu, plus plnění spojeneckých závazků v Evropě i na Taiwanu a teď jsou nuceni si vybírat mezi Ukrajinou a Izraelem, navíc za cenu oslabení své přítomnosti jinde ve světě, tak si říkám, že už jim opravdu nezbývá nic jiného, než si stáhnout ze zbytku světa svoje investice domů a probudit v sobě zase izolacionalismus. Írán klidně zabavuje tankery, chudičký Jemen zařídil pokles vytíženosti Suezského průplavu asi o 70%, mluví se o stažení amerických sil ze Sýrie… sákryš, jak jsme se posunuli za blbých dvacet let.

Pamatujete, jak prezident Zeman vyzval armádu, aby přemýšlela o dronech? Jak se mu rádoby odborníci posmívali? Starý ještěr z Hradu věděl o armádě víc než Řehka i Petr Pavel dohromady… Ale uznávám, vyniknout nad těmito dvěma pány není zase tak obtížné.

Pojďme dál…

Arménský premiér Pašinjan na jedné straně ukončuje vazby na Rusko a na druhé straně mluví o tom, že Azerbajdžán už brzy Arménii napadne, protože to, co Azerové dělají, není nic jiného než příprava na konečné řešení arménské otázky. Markéta Pekarová Adamová to navíc Azerbajdžánu odsouhlasila, takže už nic nebrání tomu, aby se za výmluvného mlčení Západu (i Ruska – to má teď poněkud jiné starosti) dokončilo to, co nezvládli Turci za první světové války.

Z Náhorního Karabachu uprchlo do Arménie několik set tisíc lidí… Zájem světa? Nula. Malá a chudá Arménie má na svém území v přepočtu víc uprchlíků než Německo, ale CNN nevysílá prakticky nic o jejich osudu. Být Pašinjanem, už to by mě varovalo, že to se mnou Západ nemyslí moc dobře, když ani není ochoten poslat tu svoji soft power aby budila lítost nad zkroušeným národem, aby se po světě alespoň udělaly nějaké humanitární sbírky na rozkradení…

Ale Lipavský teď jede na jakousi zahraniční cestu po Asii… tak to určitě zachrání a dobude nám tam uznání, aby se nám za čas nestalo totéž, co Arménům. Vlastně jsem skoro rád, že jsme to uhlí pod Ostravou už vytěžili, tamní ocelářství jsme přivedli ke krachu a prodali ho Indům, kteří si teď za evropské peníze staví nové provozy ve Španělsku a chceme tam americkou základnu. Poláci už nemají důvod pošilhávat po „svém historickém území,“ protože už je vyrabované. Kde nic není, ani čert nebere.

Až budete sledovat záběry ze včerejší demonstrace hodných zemědělců a jejich protestu proti… ničemu (protože nejdůležitější je, aby to nikdo nezneužil, viď Martine Pýcho), vzpomeňte si, co se děje všude okolo. To víte, správná demonstrace se pozná tak, že není ani protiunijní, ani protivládní, ani proruská ani protiukrajinská. Doufám, že jste kolegům Polákům dali nějaký pěkný prezent za to, že vás doopravdy brání před ukrajinským dovozem, což je samozřejmě proruské.

Už předevčírem totiž v Bruseli schválili prodloužení bezcelního dovozu z Ukrajiny. Jako políček protestujícím zemědělcům. Schváleno vyslanci z Itálie, Francie a Německa. Ještě to musí schválit europarlament. Nejprve zemědělský výbor a pak plénum. Do konce funkčního období už není moc času a myslím, že před ojrobudovami zase budou uličky hanby, aby europoslanci věděli, jak mají hlasovat.

Včerejší zemědělská družba s bojovnějšími kolegy ze sousedních zemí rozhodně dodá sílu ministru Výbornému, aby se na Evropské radě ministrů postavil proti grýndýlu a bezcelnímu dovozu z Ukrajiny. Tak pěkně si liboval, že protesty Agrární komory bere jako podporu pro jednání v Bruseli. Ale důležité bude ne to, s čím tam jede, ale s čím se vrátí zpátky…

Díky, Zdeňku Jandejsku, Adame Láde a ostatní, že jste si troufli to v Praze alespoň zkusit a riskovali jste pokuty i mediální hnojomety. Až se Výborný vrátí z Brusele s dokonalou kapitulací, jako obvykle, všichni zjistí, kolik uhodilo. Stejně jako to teď zjišťují starostové, kteří mají propustit kuchařky a uklízečky se škol, díky předem připodělanému Dobšíkovi a stávkokazce Mazancové.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.