Pojďme si připustit…

Bratislava 24. januára 2022 (HSP/Vidlakovy kydy/Foto:TASR/AP-Evgeniy Maloletka)

Článok z kategórie Česky

V minulých týdnech jsem velmi často komentoval situaci na Ukrajině a myslím, že jsme tamní reálie prokydali ze všech stran. Všichni vidíme tu neustálou eskalaci napětí. Člověk by si skoro řekl, že když už tam navezli tolik zbraní, tak je také použijí. Prostě to nemůže dobře dopadnout a pokud z tohoto mračna nezaprší, tak to bude vlastně obrovské štěstí

Já se v posledních dnech hodně zamýšlím nad tím, že nejjednodušším řešením ukrajinské krize je nějaká jiná krize na jiném místě. Psal jsem o tom, že Evropa má velmi zranitelnou distribuci energie. To by mohl být pro Rusko relativně jednoduchý způsob, jak odříznout EU od dění na východě. Pak mě ale napadlo ještě něco úplně jiného… A o tom bude dnešní článek.

Pojďme si teď na chvíli připustit, že se alespoň částečně doopravdy děje to, co nám říkají v televizi. Že Rusko k Ukrajině stahuje svoje jednotky. Že ty fotky v pravdomluvných médiích skutečně ukazují místa v blízkosti hranic. Pojďme si připustit, že celá tahle hra skutečně začala tím, že Rusko provedlo v blízkosti ukrajinských hranic cvičení. Že postupně a pozvolna stále přisouvá další a další jednotky. Pojďme si připustit, že Rusko opravdu vysílá signály, že chce obsadit celou Ukrajinu.

Rovnou říkám, že tomu nevěřím. Jednoduše proto, že Rusko mělo Ukrajinu na lopatkách už v roce 2014. Tehdy si mohli hladce celé černomořské pobřeží až do Oděsy. Mohli si zabrat Charkov i další velká ukrajinská města. Ale neudělali to i když by to bylo vojensky jednoduché a hned hotové. Proč? Protože Ukrajina k ničemu není, není žádný důvod živit a řešit zkrachovalý stát plný nácků.

Na těchto reáliích se nic nezměnilo. Ba naopak. Ukrajina je ještě zhroucenější, ještě chudší, obyvatelstvo zbídačenější, lidé naštvanější, průmysl je kompletně dojebaný, uhlí skoro není, jsou zadlužení až kam to jde. Rusko Ukrajinu obsadit nechce, jen nedovolí, aby na ukrajinském území byly rakety namířené na Moskvu.

Ale pojďme si i přesto připustit, že někdy před rokem to byl Putin, kdo říznul do zavedeného statu quo a začal pomalu tvrdit muziku. Že to byl on, kdo zahájil celé to dnešní závodění směrem k průseru.

My už jsme totiž tak připravení na to, že nám média lžou, že občas býváme překvapení, když je to pak pravda. Pojďme si dneska čistě cvičně představit, že pravdomluvní novináři dostali výjimečně za úkol psát víceméně pravdu. Že Rusko doopravdy dělá kroky, které by mohly vést k obsazení Ukrajiny. Pojďme si připustit, že sledujeme nějaký Putinův plán.

Co když vůbec nejde o Ukrajinu? Co když sledujeme mnohem větší plán a Ukrajina je jen klamná operace? Co když je od začátku primárním účelem přitáhnout pozornost světa právě sem? Co když právě tady mají létat špionážní družice, co když se mají generální štáby od USA po Polsko zaměstnat nad mapami a snímky z rusko – ukrajinských hranic a tím patřičně oslabit bdělost někde jinde?

Já bych o jednom místě věděl… Co když na druhé straně světa zatím Čína hladce chystá invazi na Taiwan? Přece jenom, Taiwan je americká osina v čínské zadnici. Ostrov je silně militarizován a na druhé straně průlivu musí Čína držet značné vojenské kapacity jako protiváhu. Americko-čínský souboj o dominanci běží už nějakou dobu, Čína staví letadlové lodě a připravuje se převzít po USA nadvládu nad oceány, což je to skutečné velmocenské postavení. Taiwan překáží…

Co když se budeme jedním okem koukat na vyhrocenou Ukrajinu, druhým okem budeme koukat na zahájení olympiády v Pekingu a čínské divize se budou právě vyloďovat na Taiwanu?  Využít olympiádu k vojenské akci, to je v posledních letech vlastně tradice ne? Dělají to tak skoro všichni, tak proč ne Čína? Stejně to tam chceme politicky bojokovat, tak vlastně o nic nejde.

Co když Putin oplácí Číně nějakou službu? Nebo si vydělává na nějakou budoucí pomoc, až to bude důležité? Co když Rusko programově tajtrlíkuje, zaměstnává protivníkovy kapacity a dělá to tak, aby byl zaměstnaný co nejvíc? Co když se někde v Pekingu právě teď dopilovávají plány na skutečně jednotnou Čínu? Taiwan je poslední americký žolík v blízkosti Číny… co když se Ukrajinská krize vyřeší na druhé straně světa?

A nebo nechme Taiwan Taiwanem, stejně mě napadl jako první kvůli našemu Zastrčilovi… ale je tu ještě Turecko, co má svoje choutky, je tu Írán, je tu Severní Korea, je tu Izrael ,je tu kupa dalších zemí, které s Ruskem pečou. Světový policajt místo bdělého rozhledu kouká kamsi na Ukrajinu…  Izrael potřebuje definitivně vyřešit Palestince.  Turecko šilhá na Balkán i Kavkaz a padá mu měna. Írán by se potřeboval nadechnout, Asad by potřeboval v Sýrii ještě trochu zabrat, Egypt nemá radost z etiopské přehrady…. Případně by Izrael potřeboval vybombardovat ajatoláhy…

Nějak se toho hodně nakupilo. Tak moc, že mě to docela děsí. Všude nějaký neřešitelný konflikt, všude nějaký spor a všude strašně moc chuti řešit to vojensky. Ukrajina jako rozbuška nebo jako falešná návnada.

Nelíbí se mi to. V roce 1914 si lidi také nepřipouštěli válku až do Frantíkova manifestu. A pak bylo pozdě. Já vlastně mám jednu otázku… neměli bychom prostě začít s pořádným odporem? Protože být dneska odsouzen a uvězněn je pořád mnohem lepší, než velká válka. Neměli bychom začít riskovat osobní bezpečí, protože pokud se začne ve velkém střílet, tak ho riskovat budeme tak jako tak, ale mnohem víc.

Lidi proti zlu nebojují, protože mají krásný dobrý a pohodlný život. Málokdo si chce připustit, že dnešní pronásledování, vláčení po soudech a nebo věznění může být vlastně ještě krásná varianta oproti budoucímu bombardování a dělostřelbě.  Není načase začít myslet na vlast a nemyslet na osobní bezpečí?

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlákovy kydy.