O elitářském strachu

Praha 19. marca 2024 (HSP/Petrhampl/Foto:TASR/AP/MTI-Szilard Koszticsak)

Když je společnost rozdělená a politické názory jsou v zásadě pevné, když lidé podporují jednu nebo druhou stranu a nemají příliš zájmu o kontakty s těmi druhými, pak samozřejmě taky není možné, aby jedni druhé přesvědčili

No a pokud není možné toho druhého přesvědčit, tak nezbývá, než ho zničit. Metody, které v liberálních demokraciích byly pokládány ještě před generací za nemyslitelné, se stávají běžnými. Od zatýkání za špatný post na facebooku, přes dnes už rutinní vyhazování z práce, blokování opozičních serverů až po nepodmíněné tresty vězení.

Komentátorka velmi zajímavého analytického webu Unherd Mary Harringtonová připomíná, že nás to vrací do starých monarchistických časů.

Panovníkovi nestačí soupeře porazit, musí ho zničit. Jinak hrozí, že při první vlně nestability ten soupeř vyhlásí nárok na trůn. I poražený soupeř je nebezpečný. I jeho děti jsou nebezpečné. A panovník nesmí zaváhat – nejen kvůli sobě, ale také kvůli odpovědnosti za svou zemi, kde by jinak hrozila neustálá občanská válka. Potenciální nepřátelé nesmí být ponecháni naživu.

Harringtonová tvrdí, že v tom smyslu je ruský režim plynulým pokračováním starých ruských režimů. Nejspíš ano. Jenže on se k němu vrací taky západní svět! Čím jiným je trestní stíhání Andreje Babiše, Donalda Trumpa a dalších?

Cenou za rozdělení společnosti je, že vládnoucí skupina žije v neustálém strachu. Co když se soupeř znovu vrátí! Nestačí porazit Babiše ve volbách a odstavit jeho přívržence od všech mocenských postů. Strach trvá. Tak ho přinutili prodat média. Nepomohlo to, pořád se ho bojí. Možná ho odsoudí za běžnou obchodní transakci, jakou dělají všichni a na jaké je založena podstatná část české ekonomiky. Nepomůže to, pořád se ho budou bát. I kdyby ho přinutili prodat impérium Agrofert, nepomůže to, pořád budou žít ve strachu. Jako za starých časů. Dokud potenciální vyzyvatel trůnu žije, je nebezpečný.

Dokonce i kdyby byl Babiš po smrti, budou se bát jeho spolupracovníků.

V tomto kontextu musíme číst kauzy poslední doby, včetně té e-mailové. Už jen to, že Andrej Babiš prochází standardní přípravou na televizní debaty, je důvodem k panice a smrtelnému rozhořčení. Kvůli tomu budou přerušeny běžné politické procesy!

Stejně snadno si lze představit, že třeba z běžné informace o tom, že Andrej Babiš ráno vstal z postele, by vznikla panická zpráva typu „Babiš zase vstal, aby škodil! Země je v ohrožení! Nemůžeme připustit spojení estébáka s Putinem! Svolejme speciální zasedání parlamentu! Přijměme zákon proti Babišovi!“ A tak dále.

Není to absurdní. Ještě před pár týdny by nikoho nenapadlo, že shánění informací o oponentovi v debatě bude pokládáno za nepřijatelné.

To, co o Babišovi, platí do značné míry o Miloši Zemanovi i Václavu Klausovi.

John Mearsheimer ve své slavné přednášce o liberální hegemonii napsal totéž o zahraniční politice USA. Americká mocenská elita si je vědoma, že je velkou části společnosti nenáviděna a je také přesvědčena, že velká část americké společnosti by se spojila s jakýmkoliv nepřítelem, kdyby dostala příležitost. To posiluje odhodlání zničit kohokoliv kdekoliv ve světě, kdo by se tím nepřítelem snad mohl stát.

Z mocenského hlediska je ovšem taková mentalita velice nešťastná. Dostáváte totiž příliš mnoho lidí a skupin do situaci, kdy pokud chtějí přežít, nezbývá jim, než vás porazit. Své největší nepřátele si nová aristokracie vytvořila sama. Konec konců, i ten Andrej Babiš do poslední chvíle doufal, že s liberální oligarchií nějak dohodne. Jenže dohodnout se můžete, pokud proti vám sedí soupeř s určitým strategickým myšlením. Nemůžete se dohodnout se zfanatizovaným davem.

Pochopitelně to taky znamená, že vytváření aliancí je nemožné. Narážíme tak na další oblast, kde by mohla opozice získat významnou převahu, pokud by se naučila aliance vytvářet. To by mělo začít zjištěním, že je to velmi obtížná disciplína. Máte bojovat bok po boku s někým, o kom víte, že bude vaším příštím nepřítelem. Chcete v současném boji vyhrát, ale zároveň nesmíte dopustit, aby váš spolubojovník získal něco, co by mohl později využít proti vám. Chce to strategické myšlení a diplomatický um. Nicméně příklady z dějin existují, že úspěšné aliance fungovat mohou.

Mimochodem, i proto jsme do programu Jungmannovy národní akademie zařadili výklad Radima Valenčíka o teorii her, protože pomáhá vytvářet dovednosti klíčové pro vytváření aliancí.

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.