Není korporace jako korporace

Bratislava 28. januára 2022 (HSP/Vidlakovy kydy/Foto:Pixabay)

Článok z kategórie Česky

Krátký dopisní úvodník: Starý anarchista Bakunin řekl, že jeden čin vydá za milion prohlášení. Zdá se, že to platí o pro tak nicotný počin jako otevřený dopis

Karel Čapek řekl, že člověka nepředěláš, jen se ti vybarví. Teď přišel impuls u kterého jsme se všichni vybarvili. Nehodnotím, nikoho nekritizují, nikomu nespílám. Nikdo jsme se nezměnili, po petici jsme stejní jako před peticí. Jen toho o sobě víc víme.

Já si dovolím malé rétorické cvičení, kdybych ho náhodou potřeboval:

Raději budu pacifista označený za vlastizrádce, než vlastenecký válečný štváč. Raketomet to nerozlišuje.

Posílat dopis naší vládě má asi stejný smysl, jako kdyby občané Německa posílali dopis Hitlerovi, že se jim nelíbí rozbíjení židovských výloh. Hitler nechtěl Židy integrovat a udělat z nich Němce. On je chtěl zabít. Naše vláda nechce předejít válce, ona pomáhá jejímu spuštění.

Dopis posíláme Putinovi, protože on jediný vypadá, že má trochu rozumu. Podle našich politiků i médií už měl nejmíň čtyřikrát zaútočit a on hajzl furt nic. Mezitím naše vláda několikrát přitvrdila, domluvila granáty, potvrdila odhodlání sankcionovat a postavila se veřejně a plně za režim, který má od této války všechny klíče a který teď zbrojí a zbrojí.

Já nechci radit naší vládě, protože to nepotřebuje. Oni tam dobře vědí, jak se snižuje napětí a jak se deeskaluje situace. Ale oni nechtějí. Oni chtějí přitvrzovat a hrotit situaci.

K dnešku na internetu 500 podpisů a patnáct mailových žádostí o moji adresu.

A teď dnešní text:

Heleďte my jsme tady ekologičtí tak trochu jinak. Díváme se s podezřením na henten grýndýl a vidíme za ním především bídu. Nějak nemáme důvěru ve větrníky a slunečníky, místo toho bychom chtěli dostavět Temelín i Dukovany. Nevidíme smysl v současné podobě elektromobility. Chápeme, že továrna musí mít komín.

Ale také bychom chtěli mít čistý vzduch, hezké lesy, neprášící silnice bez hluku, nesmrdící auta a podobně. Považujeme za rozumné, aby se odpady spalovaly v dobře udělané spalovně odpadů. Chápeme, že levné mléko a maso (a taky auta) potřebují velké zařízení, protože jen velká továrna udělá levné kilo masa a levné auto. Nečekáme, že by levnou pračku vyrobil Franta Vopršálek ve své garáži. To se musí dělat v nějaké velké továrně.

Když se něco dělá ve velkém, tak to zpravidla má velké řízení, má to nějaký menežment, má to ředitele, který bere velké peníze, má to nějakého majitele, co si spočítal, že se na pračkách nebo spalování odpadu dá vydělat, že stojí za to koupit či postavit obrovskou stavbu, která se zaplatí třeba teplem z PET lahví. Nikdo asi nečeká, že by Temelín postavila stavební firma Procházka a syn a turbínu by dodala Strojírna Dolní Lhota.

Prostě dělat ve velkém vždycky znamená, že to dělá nějaký velký hráč. Je jedno, jakou má strukturu. Jestli patří sto tisícům drobných akcionářů, jestli patří investičnímu fondu, jestli patří jednomu miliardáři, nebo jestli patří státu. Ve všech případech tam bude sedět pár ukrutně dobře placených lidí, kteří budou vyvíjet trvalý tlak na podřízené, aby byznys frčel, protože kdo chvíli stojí, již stojí opodál.

Dovolte mi dnešním článkem demonstrovat jeden rozdíl.

Když se v Brně bude chystat nová spalovna odpadů, protože je to zapotřebí a je to rozumnější než sypání plastů někam na skládku, tak se o takovou zakázku bude ucházet třeba někdo jako Babiš. Ten má peněz dost, úspěšně postavil nějaké ty továrny i provozy, ví jak se to dělá, aby podnik šlapal, ví jak se s tím zachází, zná lidi co znají, banky to rády zafinancují, protože jméno Babiš je pro bankéře synonymum solventnosti, dotažení projektu do konce, splacení všech závazků a ziskovost celého projektu. Jasné?

Ale když to Babiš udělá a začne tu spalovnu stavět, tak budou všechny noviny psát o tom, že oligarcha si ohnul pravidla, smečka právníků bude tvrdit, že smlouva s Brnem obsahuje chyby a různí bojovní investigativci budou hledat, koho podplatil, za spalovnu padne několik politických hlav, proběhne řada soudů a celé to bude tak zavánět, že se Babiš do takového projektu raději ani nepustí. Jakmile je to za opravdu velké peníze a jde o opravdu velké a viditelné dílo, tak je to i pro Babiše předem ztracená věc.

Za Babiše si dosaďte kteréhokoliv jiného člověka, který vybudoval velkou firmu, platí daně v České republice, umí se pohybovat ve velkém byznysu a je schopen financovat a postavit něco tak velkého jako je spalovna nebo přehrada.

Ovšem když tu spalovnu bude stavět Veolia, tak ti stejní novináři budou psát o tom, že přišel velký strategický partner ze Západu, budou velebit prozíravost politiků, že to svěřili právě jim a občanům se vysvětlí, jaké dobro to je.

Všimněte si prosím, že Babiš postavil Čapí hnízdo, sáhl si na nějaké dotace, přizpůsobil projekt vypsanému dotačnímu záměru, podobně postavil Preol a další podniky… a podle novinářů je to oligarcha, který si hrabe pod sebe.

Veolia u nás za babku koupila vodovody i kanalizace, nebo jí to předali zadarmo, opravy se nadále provádějí z veřejných peněz, voda je u nás dvakrát dražší než v suchém Izraeli… a nic. Podle našich novinářů to nestojí za zmínku.

Porovnejte si ten mediální nepoměr oligarchy Babiše a korporace Veolia.

A není to jen Babiš. To je i Trump a další velcí podnikatelé. Sice vybudovali obrovské firmy, jsou schopni velkých investičních plánů, mají moc doslova nad životem i smrtí jiných lidí, mají přímou cestu do politických kanceláří, mají právní týmy, mají peníze, jsou skutečně velicí, ale mezi skutečné korporace nepatří. Nejde o naše hledisko. Oni tam nepatří z hlediska mocných tohoto světa. Veolia nebo Volkswagen jsou v pohodě, bez ohledu na množství investičních pobídek, či třeba šrotovného. Ale Agrofert je problém, protože tyje z našich daní.

Ono je to vlastně jednoduché… tihle velcí solitéři jsou tou jedinou skutečnou konkurencí těch opravdu velkých korporací. Oni mají svoje podniky, vnášejí tam své nápady, své postoje a samozřejmě i své chyby a své hlouposti. Oni ještě nemají tu štábní kulturu těch velkých, ale dokáží také postavit továrnu nebo přehradu. Oni si také ještě sáhnou na prachy od bank, oni jsou také v zisku. A oni jsou také jediní, kteří by mohli mít sílu ohrozit politické výhody pro ty skutečně velké korporace. Protože jsou schopní jít do politiky, mají tah na branku a když to dotáhnou na amerického prezidenta, tak by mohli nedej Bože něco změnit v zákonech, aby Veolia nemohla hladce ukrást opravdové velké prachy.

Hele, já vám neříkám, že Babiš je nějaký dobrák. Obyčejný člověk se s ním nejspíš potká při jeho nesplněném slibu a zhrzeném očekávání. Případně jako jeho zaměstnanec, na kterého vyvíjel ten trvalý tlak dělat víc a rychleji. Ale narozdíl od Veolie do své korporace vnáší něco ze sebe. On ještě nemá v Agrofertu to stoprocentně unifikované korporátní prostředí, kde všichni vědí, co musejí říkat a co si musejí myslet, jinak jsou z kola venku. Šéfmajiel občas překvapuje a říká něco jiného, než co se říká na konferenci o Great resetu, kterou pro všechny zorganizoval Klaus Schwab.

Já vám jen popisuju, co je menší zlo a jak to vypadá v praxi.

Ono není náhoda, že korporace tak hezky a otecky podporují padesátihektarové zemědělce a šikovné kreativní zámečníky. Tihle jim totiž nikdy nebudou konkurovat. Neumějí to. Neumějí se sdružit a postavit si Temelín. Neumějí dát dohromady miliony peněz na jeden cíl. Vzpomeňte si na včerejšek, jak moc názorů se promítlo do jedné vidlácké petice. Proto je možné dneska klidně vyplácet dvacet táců na hektar dotací, protože nebude žádný problém to jednou změnit, otočit veřejné mínění a postupnými kroky jim všechna práva zase odebrat a oholit je na kost. Malí padesátihektaroví farmáři se fakt bránit nedokážou.

Proto se vždycky vyrojí pisálkové jen když jde o domácího oligarchu, který je sice korporátník, ale zároveň se trochu vymyká. Protože toho je třeba odstranit. On stojí v cestě opravdovému byznysu. On ve skutečnosti ukrajuje procenta z trhu. A ještě mívá tendence lézt do politiky a občas (hajzl jeden) i uspěje. A naopak, proto se významně mlčí, když jde o tu skutečnou korporaci.

Tohle je zapotřebí si uvědomit. Nejde se vrátit do světa malých řemeslníčků. Nejde se vrátit do světa továrniček. Nelze se vrátit do světa regionálních podniků. Velcí hráči = levně a rychle. Temelín nikdy nebude malý a nikdy se nevyplatí postavit za sebou deset přehradiček místo jedné velké. A pokud chceme stavět Temelín sami, musí tu vzniknout obrovský mamutí konglomerát všeho možného s dobře placenými lidmi ve vedoucích postech, kteří budou tlačit směrem dolů, aby se dřelo a dřelo.

Prostě existují korporace a korporace. Z hlediska lidí dole, tam není moc vidět rozdíl. Ale on v tom rozdíl je. Dokonce i v korporátním světě existuje větší a menší zlo. A je sakra rozdíl, zda si zvolíte Babiše, který má za sebou Agrofert nebo Fialu, který má za sebou Veolii.

A ano, i v Německu obdělávají pole korporace. A mají to mnohem jednodušší než u nás – konkuruje jim jen velká masa trpaslíčků.

Menší zlo… jasné?

Jo, existuje ještě jedna cesta – silný stát. Tak silný, aby se mohl postavit korporacím. A když se dokáže postavit korporacím, musí být trochu jako ony – dobrý management, tah na branku, sakra dobře placení lidé… a z hlediska lidí dole to vlastně bude taková další korporace. Jen státní. Ano, přesně to, co mají v Rusku a v Číně… a možná trochu v Polsku a Maďarsku.

Ono to vypadá, že všechny korporacemi živené neziskovky bojují za naše práva… ale ony ve skutečnosti bojují za slabý stát. Ve jménu našich práv musí být stát slabý a bezzubý. Ve jménu svobody člověka musí mít premiér osekané pravomoci a moc musí být rozkouskována k nepoužití. Protože v tomto světě se korporace pohybuje jako ryba ve vodě.

Slabý stát = silné korporace a jediné menší zlo jsou domácí oligarchové.

Silný stát = slabé korporace, ale stát sám se začne korporaci podobat.

Vybíráme si mezi autoritativním státem, nadnárodními korporacemi a domácími korporacemi. Mezi tímhle se dá kličkovat. Ale dokud budeme potřebovat stavět přehrady, jaderné elektrárny, otevírat doly a stavět spalovny odpadů, tak tu prostě z principu budou velcí hráči. Tohle je ve skutečnosti celá naše volba. Kličkování a odhadování, co je menší zlo.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlákovy kydy.