Vede z města Natchez v Mississippi do Nashville v Tennessee. Nesmí po ní jezdit nákladní vozy, maximální rychlost je omezena na 50 mil za hodinu (80 km/hod). Po obou stranách silnice jsou luční a lesní pásy, takže se cestující mohou kochat rozkvetlou květenou, a když mají štěstí, můžou zahlédnout pasoucí se srnky nebo hejno divokých krocanů. S Billem jsme ji projeli zhruba od Jacksonu po Tupelo, takže vím, že na této trase nejsou žádná velká převýšení a silnice představuje příjemnou projížďku na kole. Co chvíli narazíte na informační tabule upozorňující návštěvníky na zajímavosti toho či onoho místa. Některá místa jsou skutečně zajímavá, jiná stojí za starou belu. Tak se na několika místech podél Natchez Trace zastavme

Pokud se napojíte u Jacksonu a pojedete na sever, stezka vás povede podél Ross Barnett Reservoir, kde si můžete vychutnat pohledy na vodní hladinu s rybáři jak na břehu tak i na člunech až narazíte na zastavení nazvané Boyd Site. Součástí je i místo “Three Mounds in One” (Tři mohyly v jedné). Tedy, abych pravdu řekla, uvidíte jen kopec. (V současnosti se majitelé pozemků “modlí”, aby se u nich takové “kopce” nenašly, protože v tu ránu by to museli zakonzervovat jako kulturní dědictví Indiánů (v Mississippi jsou to především Choctawové). Kousek od nás je právě takový pozemek. Je to pole, uprostřed něhož trčí oplocený pozemek, tak 20×20 metrů – taky jedna mohyla. Dřív bylo běžné nacházet a sbírat kamenné hlavy šípů (arrowheads) a oštěpů. Dnes by se měly takové nálezy odevzdávat zástupcům indiánských kmenů a tak s tím nikdo nechce nic mít.)

První větší městečko, na které při stezce narazíte je Kosciusko. Obyvatelé Kosciuska mají heslo: “Nobody knows where it is, nobody knows how to spell it, nobody knows how to pronounce it, but it is wonderful here.” (Nikdo neví, kde to je, nikdo neví, jak se to píše, nikdo neví, jak se to vyslovuje, ale je tu nádherně.) Městečko pojmenovali po generálu Tadeuszi Kosciuszkovi, jenže starosta v žádosti o přejmenování městečka z názvu “Red Bud Spring” chybně napsal nový název městečka, proto se městečko skutečně píše bez písmene “z” po “s”, a aby toho nebylo málo, vyslovují to “Kázieskou”. V turistickém centru u stezky si můžete odpočinout, podívat se na figurínu generála Kosciuszka, ale nemějte přehnané očekávání. Případně můžete objet nedaleké náměstíčko a vyfotit se se sochou generála. Každoročně v dubnu zde probíhá Natchez Trace Festival, kde probíhá prezentace skupin i jednotlivců. Součástí je i výstava veteránů (vozidel, ne vojáků).

Kde skutečně stojí za to se zastavit, je French Camp. Je to malá osada, která se pyšní malým skanzenem a internátní školou French Camp Academy. Když budete mít kliku, třeba zrovna bude probíhat nějaký festival. French Camp Academy je církevní škola. Většina studentů (např. děti misionářů, děti s problémovým chováním atp.) je ubytována v areálu školy na podobném principu, na jakém fungují v Česku SOS vesničky – tj. v domcích s “náhradními rodiči”. Po výuce se děti připravují i na praktický život. V turnusech musí pomáhat v místním pekařství, v restauraci Council House (vaří tam moc dobře) nebo u koní. O prázdninách zde organizují letní tábor nazvaný The House of Risin’ Sun. Součástí Akademie je i rozhlasové studio, kde si studenti mohou vyzkoušet vysílání a také hvězdárna. Hvězdárnu škola postavila z darů a z vlastních prostředků, tažkže nemůžete čekat úroveň, na jakou jste zvyklí z hvězdáren v Česku.

Kousek za French Camp se rozkládá další zajímavost, bohužel není běžně dostupná. Povrchový důl na hnědé uhlí – jediný v Mississippi. Měli jsme to štěstí, že holčina ze sboru tam byla na praxi a tak nám domluvila exkurzi. Důl není nijak velký. Firma provádějící těžbu provádí paralelně s dolováním uhlí i rekultivaci již vytěžených pozemků. Firma pozemky pro těžbu nevlastní, jen si je pronajímá od majitelů a součástí smlouvy je i dohoda, jakým způsobem mají daný pozemek rekultivovat. Zda si majitel přeje pole, les, louku nebo rybník. Firemním autobusem nás zavezli nejenom na důl, ale i do rekultivované oblasti a můžu vám říct, že bych nikdy neřekla, že se tam někdy dolovalo. Vytěžené uhlí se nedopravuje daleko, jenom přes cestu do elektrárny – opět – jediné uhelné elektrárny v Mississippi.

Pojedete-li dál, stezka vás zavede k městečku Houston. Ne, to není ten “Houston, Houston, we’ve had a problem here!”. To byste museli do Texasu. Vlastně jsem našla 5 Houstonů – v Texasu, Mississippi, Missouri, Arkansasu a Britské Columbii. Tato města nesou název po generálu Samu Houstonovi, veliteli texaské armády ve vítězné bitvě u San Jacinta. (Mimochodem, Sam Houston asi musí být dost významný, když po něm pojmenovali nejenom tolik měst, ale i broskvoň – a můžu říct, že tahle odrůda je skutečně vitální, což se nedá říct o odrůdě Belle of Georgia.) Mississipský Houston má hezké centrum a hostí Houston Flywheel Festival (Houstonský festival setrvačníků) – výstavu parních strojů, starých benzínových motorů a traktorů. Jsem zvědavá, jestli do toho letos kovid nehodí vidle. Uvidíme.

První snímky jsou ze zastávky na Natchez Trace Parkway – Boyd Site – stručně shrnuto – není toho moc k vidění. Na druhé kompilaci snímků si můžete vychutnat atmosféru Natchez Trace festivalu. Třetí kompilace zachycuje festival ve French Camp. Čtvrtá kompilace ilustruje typická jižanská náměstíčka s budovou soudu jako hlavní dominantou uprostřed. Je zvláštní, že v evropských městech většinou vévodí náměstí radnice a kostel, tady na jihu soudní budova. Na poslední kompilaci vidíte snímky z povrchového dolu. Zvlášť si všimněte toho dělníka stojícího vedle kola sklápěčky.

Paní Petra

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz