Zatím to tedy vypadá, že Ukrajina zvolí první možnost – rozpadnout se při válčení na Donbasu.

Putin opravdu postupuje podle plánu. Dokonce (a to zírám) tam mají záchvat lidumilství –  evakuují civilisty do Ruska. Putin osobně prý nařídil svému ministrovi pro mimořádné situace, ať se postará o všechny.

Tím spíše si budou moci v případě Ukroútoku pár dní počkat, až bude jednoznačně jasné, kdo je agresor. A pak to vyřídí ráz na ráz.  Civilní oběti budou, ale na tamní poměry vlastně malé.

Ukrajina v podstatě nemá žádnou šanci. Buď se rozpadne díky válce s Ruskem nebo se rozpadne bez války s Ruskem.  Teď už je prakticky vyloučeno, aby mohla vystupovat jako oběť ruské agrese. Už mohou jen zaútočit… a prohrát. A nebo prohrát bez útoku.

A teď už dnešní text:

Tak nám sněmovna přehlasovala senátní veto ohledně pandemického zákona. Po sedmatřiceti hodinách obstrukcí a posledního hrdinného odporu Tomia Okamury. Samozřejmě se u toho maličko přiohnuly pravidla, ale to se tak dělá. Když se dělají obstrukce ohledně EET, tak je to ve jménu demokracie. Když se dělají obstrukce ohledně pandemického zákona, tak je to fašistické zneužívání demokratických vymožeností.

Já teď nebudu rozvádět, co díky pandemickému zákonu vláda může i bez parlamentu. To už za mě udělali Piráti, kteří zcela bezelstně národu vysvětlili, že pandemický zákon bude použitelný nejen v případě nějaké hnusné nemoci, ale také v případě hnusného Rusa, hnusných fašistů, hnusné veřejnosti, hnusných názorů, zkrátka že se to dá použít mnoha kreativními způsoby.  Vsadil bych se dokonce, že ty nejlepší možnosti tohoto zákona jsou všem ještě skryty a projeví se v tu nejblbější možnou chvíli. Takhle to prostě je.

Po posledním odporu posledního hrdiny je vyřízeno. A já se nemohu ubránit několika dojmům:

V posledních hodinách Okamura připomínal obléhaného teroristu ve školce, co drží nějaké rukojmí, ale už dlouho nespal a tak se vlastně jen čeká, až jeho pozornost poleví. Speciální jednotka už je všude kolem, mají ho na mušce, je jich víc a mohou se střídat. Mají všechno pevně v rukách, od první minuty to bylo beznadějné počínání, únava nakonec vykoná své.  Jednotlivec nikdy  nemá proti mašinérii šanci, maximálně může nadělat trochu škody. 

Smyslem takového počínání bývá většinou něco jiného – Okamura na sebe rozhodně upozornil, byl posledním obráncem demokracie a tak to k němu vzbudí nějaké sympatie. Ale mezi námi – bude to jako Stockholmský syndrom – pár sympatizantů mu to přinese, ale kdo ví, na jak dlouho. V tomto ohledu na tom Okamura byl podobně jako Palach. Národ nevyburcoval o nic víc než lidská pochodeň.  Během Okamurova posledního boje se dav před sněmovnou nezvětšoval, ale spíš zmenšoval. Lidé neseděli napjatí u obrazovek, nedrželi se za ruce, nefandili jako při hokeji. Byla to sice hezká bitva, ale jen pro velmi specifické publikum. Pro většinu národa to bylo asi tak stejně zajímavé, jako že měl Karel IV. čtyři manželky. Obránci demokracie postupně odcházeli jeden za druhým domů, o osud pandemického zákona se chvělo pár jednotlivců… teď se o tom bude ještě pár dní mluvit, pak se na to zapomene a pandemický zákon se vynoří až v tu nejblbější možnou chvíli.

Ne, tohle nebyly hrdinné Therpomyly. Tohle bylo Waterloo. Bitva, kdy už Napoleon neměl nic pod kontrolou. Neznal postavení nepřítele, neznal jeho složení, nevěděl jak je silný, jen věděl, že pokud nevyhraje, všechno je v loji. A také to tak dopadlo. Císařský gardista zařval: “Merde”, ale na vítězství už to nebylo. Stejně tak to už nikoho k dalšímu odporu nebo národnímu vzepětí nevyburcovalo.

A obávám se, že příští volby budou mít úplně jiná témata, než koronavirus a pandemický zákon. Ten se teď pěkně založí, nechá se uzrát a bude čekat na výhodnou chvíli, kdy se vytáhne. Ještě dlouho nebude poznat, že se pandemickým zákonem něco změnilo. Dost dlouho na to, aby to ukolébalo skoro všechny.

Už jsem tu psal, že pětikolka s tím měla v podstatě snadnou práci. Okamura se už dříve příliš vyčerpal bitvou o očkování, předtím bitvou o existenci epidemie, předtím bitvou o roušky, ostatní se vyčerpali bitvou o prázdné nemocnice a neexistující covid, zkrátka byl to boj na tak široké frontě, že se nedal vyhrát. Navíc v tom bylo příliš vnitřních kráglovaček, příliš mnoho křiku o zradě, což se sice dělá vždycky, když se prohrává, ale nikdy to nepomůže, jen to zhoršuje situaci.

Dokud byl u moci Babiš, SPD nikdy neudělala směrem k Andrejovi jediný vstřícný krůček. V náhledu na covid opatření byli spolehlivými spojenci tehdejší pětikolkové opozice. Jenže ve volbách jim to žádné hlasy nepřidalo. Teď se zase Babiš nepřidal k SPD. Nechal tam Okamuru osaměle stát, protože mu Mára Prchal řekl, že z tohoto boje Okamura žádné preference nevytěží a tak není důvod, aby se o ně takto snažilo ANO. 

Okamura sice od začátku do konce držel stejnou linii, ale nikdy si pro ní nezajistil žádného spojence. Naopak… připravil se o ně.

Hele – tohle není jen o covidu. Tohle je o všeobecné taktice. Budou nové boje, bude nová politika. Máme tu zničující inflaci, máme tu nedostatek energetických surovin, máme tu ojrohujerskou vládu, umírající unijní kobyla teď začne teprve pořádně kopat. NATO se nám zakopává vysloveně na dvorku. Jako vážně si myslíte, že správná taktika spočívá v tom, neuhnout ani o píď, nikomu neustoupit, nic nezkousnout a zůstat rovným jako John Brown? Ten měl přece také pravdu, také bojoval za jednoznačně ušlechtilou věc – za zrušení otroctví. Ale dotáhl to jen na šibenici. Zbyla po něm písnička… Otroctví ale zrušil Lincoln po mnoha kompromisech a dlouhém komplikovaném lavírování.

Myslíte si, že všichni političtí soupeři tohle nevidí? Že SPD je vlastně neškodná, protože je izolovaná? Myslím, že Fiala je naprosto klidný a nikdy se nebudí hrůzou, že by se SPD mohla spojit s Babišem a Trikolórou. Naopak, je zcela spokojen s tím, že SPD bojuje proti Babišovi možná ještě intenzívněji než proti pětikolce. Může být klidný, protože tohle vyčerpává a boj proti všem nikdo dlouho nevydrží. I teď to sice chvíli trvalo, ale nakonec Okamura tuto bitvu prohrál a protestujících spíš ubývalo než přibývalo. A od první minuty bylo jasné, že to takhle dopadne. Přesila byla příliš velká a nikdo na pomoc nepřišel.

Pokud SPD nezmění svůj přístup, tak takhle dopadne pokaždé. Z každé politické bitvy sice budou mít pomník s nápisem: “zůstali jsme věrní”, ale do sněmovny se nevrátí se štítem, ale na štítě. Já vím, že leckomu ze zdejších čtenářů je toto počínání sympatické, ale vážně to takhle chcete? Vážně chcete, aby z SPD byli trvalí prohrávači vlasteneckých bitev? Stačí vám pocit toho pěkného pomníku a vědomí, že zůstali věrni? 

Toto držení linie až do konce, to už tady přece bylo. Koukali jsme na to celé roky a kritizovali jsme to.   Tímhle způsobem se přece KSČM i ČSSD dostaly ze sněmovny. Tak dlouho zůstali věrní svému programu a svým zásadám, tak dlouho odmítali vidět realitu, až prostě nikdo nezbyl. Je sice hezké, že po každé prohře znovu vstali, ale občas je zapotřebí vyhrát, aby to člověka povzbudilo. Pokud bude pořád jen srážen, tak jednou už nevstane.

U ČSSD a KSČM jsme to kritizovali. Že nemohou pokračovat v  politice, která negeneruje nové voliče. Často jsem mluvil o tom, že Zeman je k poražení jen tím, že jeho soupeř bude alespoň trochu jako Zeman. Babiš je k poražení jen tím, že SPD bude trochu jako Babiš. Pětikolka je k poražení jen tím, že Okamura bude trošku jako Fiala. Posmíval jsem se pražským kafírníkům, že jsou ideologicky zaťatí a proto nemohou Zemana porazit, protože kdyby Drahoš jen trochu mluvil jako Zeman, spustili by jeho fanoušci řev o zradě.

Pro SPD to platí úplně stejně. Vy, voliči SPD, jací jste? Dovolíte Okamurovi, aby byl trochu jako Babiš? Nebo naopak očekáváte ideovou stálost, neustoupení ani o píď a věrnost ideálům až za hrob? Vy rozhodujete o tom, jestli Okamura někdy může vyhrát, nebo jen vždycky bude jen stát na ztracené vartě až do posledního Foldyny. Může se Okamura spojit s Babišem ve snaze vyhrát volby a zvrátit poměry? Nebo prostě musí stát na svém se svými deseti procenty voličů a čekat, až to 90% voličů dojde? Je totiž politicky reálné, že to voličům nedojde nikdy.

Podle mě je SPD další na řadě ven ze sněmovny.  Bez ohledu na zajímavé osobnosti, které do ní vstoupily.  SPD je osamělá a programově upřednostnila zásady před spojenectvím. Tohle udělal i Sobotka a také měl svoje příznivce, kteří mu to schvalovali. Okamura má i zde na Kydech svoje příznivce, kteří mu to schvalují. A má je leckde jinde. Šmarda možná také ještě věří, že lidi ty socanské zásady konečně pochopí a ocení… a čeká na zmrtvýchvstání ČSSD.

Okamura je na nejlepší cestě udělat stejnou chybu a doufat, že zásady SPD jsou nosnější a nějak ušlechtilejší než Hamáčkovo koketování s líbodemo. Ne, nejsou, protože současné zásady SPD jsou stejně okrajové jako zásady ČSSD nebo KSČM. Současné zásady SPD neumožňují spojenectví a to dokonce ani pragmatické spojenectví z rozumu. A pokud se v těchto zásadách budou dále utvrzovat, tak v nich budou stále radikálnější, tím pádem je bude sdílet stále méně voličů, až to nakonec na sněmovnu nebude stačit.

A víte kdy to v SPD zjistí? Až se to zformuje celkem jakákoliv jiná protestní strana, která bude alespoň trochu profesionálně vedená. Je úplně jedno, jestli jí povede nějaký český Kotleba, Lenin nebo Vandas.

Dneska chci přátelsky varovat ani ne tak Okamuru, jako jeho voliče. Jestli mu neumožníte pragmatické spojenectví, jestli po něm budete chtít přesně to, co teď dělal ve sněmovně, tak také přesně tohle dostanete. Po dvou dnech obstrukcí dostanete prohru. Pandemický zákon se ruší většinou ve sněmovně, nikoliv obstrukcemi. Pamatujte na to.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz