Někdy je dobré sledovat i to, o čem se moc nepíše. Jedna z těch poměrně zásadních věcí, které se na stránkách tisku vyskytují jen vzácně, je neutuchající snaha různých států potlačit účinné šifrování komunikace. Autoritářské státy jako Čína a Írán se s tím pochopitelně nijak „neštvou“ a různé zákazy, doprovázené instalací příslušného technického vybavení k jejich vynucování, produkují jako na běžícím pásu. To asi překvapí jen málokoho.

Demokratické státy mají tuto touhu po šmírování komunikace samozřejmě taky, neboť všude na světě se do vrcholných politických pozic dostává disproporční množství mocichtivých psychopatů. Ale jelikož takové věci nelze v demokraciích jen tak nadekretovat shůry, musejí nejprve projít legislativním procesem. A to znamená zabalit je do obalu, který je „prodá“ zákonodárcům. Nejčastěji tak, že jde o nezbytná opatření v boji proti odporným zločincům, a slušný člověk přece nemá co skrývat.

Standardní jezdci digitální apokalypsy jsou tři: terorismus, drogy a dětská pornografie. Poslední dobou to vypadá, že se k nim kvalifikuje ještě šíření dezinformací, ale zatím za svými třemi osvědčenými kolegy poněkud pokulhává.

První z „kryptografických válek“ proběhla už začátkem 90. let v USA, kdy se tehdejší vláda pokoušela zakázat programátorovi Philu Zimmermannovi vývoz jeho vlastního programu PGP (Pretty Good Privacy), který klasifikovala jako druh zbraně. Zimmermann tehdy obešel zákaz tím, že vytiskl zdrojové kódy PGP, vyvezl je jako knihu do Norska, tam je zase naskenovali a program byl venku. Tištění vlastního zdrojového kódu totiž patří pod svobodu projevu, která je v USA chráněna velmi rozsáhle.

Od té doby bylo podobných epizod i v západním světě několik, snaha o plošné „lezení do e-mailů a zpráv“ se vrací jako bumerang. Nepřátelé svobody jsou vytrvalí.

Návrh legislativy, který představila Evropská komise v květnu 2022, a kterému se říká Chat Control 2.0 – už z toho názvu můžete usoudit, že nejde o první kolo zápasu o soukromí, a vskutku, předešlý záměr z roku 2021 se podařilo vykleštit do relativně neškodné dobrovolné podoby – je postaven na strašákovi číslo tři, tedy šíření dětské pornografie.

Cílem tohoto návrhu je povinné sledování obsahu všech textových komunikací (e-maily, chaty, MMS a další “kecálky”) v EU, jestli se v něm nevyskytuje dětské porno. Autoři softwaru a výrobci mobilů by podle něj museli zabudovávat do svých produktů zadní vrátka (fakticky spyware), který by skenoval všechno, co si navzájem posíláte, a hledal v tom dětské porno, přičemž jakékoliv podezření by automaticky hlásil úřadům.

Boji proti Chat Control 2.0 se dlouhodobě věnuje německý poslanec EP Patrick Breyer, který postupně uveřejňuje na svých stránkách novinky. V ČR se – po počátečním útlumu – tématu začali věnovat Piráti, za což je potřeba je pochválit, i když intenzivní kampaň to není.

Zdá se (chválabohu!), že návrh je v Evropě takzvaně kontroverzní. Schvalují jej státy jako Francie (nepřekvapí, státní zvůle na občanech tam má bohatou tradici už od královských časů), Finsko (překvapí, protože jde o jeden z rájů open-source software), Nizozemsko (nepřekvapí, podle starých tradic se tam do oken nedávaly záclony, aby nikdo netajil hříšné činnosti) či Bulharsko, ale jiné státy mají vůči návrhu odpor. Je tedy určitá šance, že přece jen neprojde.

V takovém případě se samozřejmě musí časem počítat s návrhem 3.0, ale pár let svobody a soukromí by přece jen bylo zajištěno. Na jejich zajištění trvalé bohužel nemůžeme ve světě, kde se z centralizovaných IT systémů stal nástroj pro faktickou redukci nezávislosti občana, ani pomyslet.

Čtenáři, který by byl tak naivní, že by si snad myslel, že jde opravdu jen o postih dětské pornografie, doporučuji zastavit a zamyslet se. Ilegální obrázky a texty tvoří naprosto mizivý zlomek z celého obsahu, který koluje po internetu, a preventivní prohlídka veškeré komunikace mezi lidmi na jejich výskyt je ekvivalentem toho, že by policie každý den a každou hodinu šacovala každého chodce v České republice, jestli u sebe náhodou nemá něco kradeného.

V reálném světě se samozřejmě tak intenzivní dystopie vybudovat nedá, protože tolik policistů žádná ekonomika neuživí. V IT světě bohužel takové věci kapacitně dělat jdou. A když už jednou máte hotový a běžící systém, který je nastavený na hledání závadného obsahu, můžete ten seznam toho, co je závadné, dále rozšiřovat podle potřeby. Je to už jen otázka dalšího přílepku k zákonu, veškerá potřebná technika je přece v provozu.

Připustit vznik takových systémů je něco, čemu se dá říkat špatná občanská hygiena (pojem jsem převzal od kryptologa Bruce Schneiera): budování infrastruktury pro budoucí autoritářský stát.

Už jen poslední poznámka na závěr. V posledních dnech jsou v ulicích evropských měst k vidění plakáty, skrze něž se EU snaží vybudovat si pozitivní image zejména u mladých. Jeden z nich hlásá toto:

Umíte si představit lepší způsob, jak projevit občanům celého kontinentu úctu, než snažit se jim nasadit do mobilů a počítačů povinného státního šmíráka?

Já taky ne.

Marian Kechlibar

Článok pôvodne vyšiel na portáli Kechlibar.net.