Město zvané Čára

Bratislava 7. augusta 2022 (HSP/Kechlibar/Foto:Wikimedia,Wikipedia)

Článok z kategórie Česky

Saúdskoarabský projekt v poušti je něčím mezi utopií a dystopií

Milý čtenáři, nevím, čím ses bavil jako starší dítě, ale jednou z věcí, kterou jsem se bavil já, bylo vytváření fiktivních kolonií na Měsíci, jejich nákresy, politickými vztahy, dopravním propojením atd. Jelikož neumím moc kreslit, byly to spíš mapy než obrázky, ale bavilo mě to velmi. Vlastně by to byl zajímavý materiál na nějakou budoucí sci-fi knihu: měsíční válka o nezávislost proti nejbližší planetě, která nikdy nepřestane viset nad obzorem.

Papír snese všechno, ale sem-tam se na té planetě vyskytne nějaký jedinec, který teoreticky může takové plány opravdu realizovat, nebo se o to aspoň pokusit. A do této kategorie patří saúdské “město – čára”, 170 kilometrů dlouhé sídlo ve tvaru, well, čáry, plánované na severozápadě země.

Korunní princ Muhammad bin Salmán přebudovává v posledních letech Saúdskou Arábii ze “středověkého království se současnými technologiemi” na moderní, ale autoritářský stát způsobem, který poněkud připomíná italskou modernizaci země za Mussoliniho vlády. Pro nás Evropany je to minimálně z krátkodobého hlediska užitečné, protože to znamená postupné omezování dříve drtivého wahhábistického vlivu v zemi. A to se projeví i navenek, neboť čím méně budou mít vousáči peněz a prestiže, tím menší dopad bude mít jejich činnost v Evropě.

(Z dlouhodobého hlediska si nejsem jist, zda to MbS jednoho dne nepřepískne a nevyvolá násilnou reakci podobně, jako kdysi íránský šáh, jehož samovládu nahradila notoricky známá Islámská republika Írán. Ale poměry jsou dnes trochu jiné. Mimo jiné je ta saúdská populace dnes daleko bohatší a také línější; procento obézních jedinců v národě se blíží třetině. Takoví lidé málokdy zvednou prapor revoluce, protože mají v případě neúspěchu hodně co ztratit.)

Součástí takové modernizace bývají i obří stavby – každý Mussolini, Franco, Pahlaví, Ceausescu nebo Husajn po sobě nějaké zanechali. Pomníček v podobě něčeho GIGANTICKÉHO, na co budou hledět ještě následující generace, je neoddělitelnou součástí kariéry politika, a autokratům se to samozřejmě realizuje daleko snáz.

V případě MbS ovšem nemá být výsledkem jenom nová budova, ale celé nové město s poněkud biblickým názvem Neom. Už jenom ta poloha na mapě je zajímavá: co nejdál od Íránu a Jemenu, zato poměrně blízko k Izraeli. Z čehož plyne, koho dnes považují v Rijádu za skutečné nepřátele a s kým jsou schopni nějak vycházet.

Základní koncept Neomu je smělý až šílený. V podstatě má jít o dvě obrovské, 500 metrů vysoké a 170 kilometrů dlouhé budovy, mezi kterými bude společný městský prostor široký 200 metrů: uličky, stromy atd., stíněné a chráněné před pouští právě oněmi obřími budovami. Na pobřeží bude na Neom navazovat plovoucí přístav. Město má mít po svém dokončení devět milionů obyvatel a vyrábět si elektřinu výlučně z obnovitelných zdrojů. Nemají tu jezdit auta, o dopravní obsluhu se má starat hromadná doprava včetně vysokorychlostního vlaku. Prý jí ale nebude tolik potřeba, protože všechno důležité budou mít obyvatelé do vzdálenosti pěti minut pěšky.

(Prý. Je vůbec fascinující vidět, že někdo přišel s něčím ještě dražším a utopičtějším, než je Green New Deal. Veselte se, čtenáři moji, neboť je zřejmé, že megalomanie je globálně celkem spravedlivě rozdělena a nekoncentruje se jen v Bruselu.)

Prakticky zatím z Neomu téměř nic nestojí, až na impresivní webovou prezentaci; ale projekt nespí a v poušti se skutečně něco děje. Různým západním profesionálům dorážejí e-mailem nabídky dobře placené práce v zemi s nízkými daněmi. Zdá se tedy, že to MbS myslí vážně a stavba minimálně začne. Jestli bude někdy i dokončena … Alláh ví.

I když zrovna Alláha může poněkud hněvat skutečnost, že Neom má mít svůj vlastní právní systém, což nejspíš znamená “žádná šaría”. Jedna z věcí, které si povšimnete při prohlídce vizualizací Neomu, je naprostá absence viditelných mešit. MbS asi opravdu není velký muslim (pokud vůbec), i když dostal jméno po jistém prorokovi.

Z čistě matematického hlediska je město-čára dost zvláštní design. Nedává moc velký smysl.

V reálném světě se města podlouhlého tvaru vyskytují hlavně v říčních údolích sevřených kopci. U nás je to například Zlín, jehož základní osou je údolí Dřevnice. Pokud takové přírodní překážky v okolí nejsou, mají města přirozenou tendenci expandovat do tvaru nepravidelného kruhu, případně, pokud jde o přístavy na mořském pobřeží, do půlkruhu.

Jsou pro to dobré důvody, hlavně ty infrastrukturní. Potřebujete-li cestovat uvnitř města, což tedy upřímně v normálním městě potřebujete, vzdálenosti uvnitř kruhu nejsou zas tak velké. Takovou Prahu tak, jak je, přejedete autobusem a metrem v čase kolem jedné hodiny; kdyby to byla tenká čára táhnoucí se mezi Kladnem a Kolínem, trvalo by to v některých směrech podstatně déle. Je ale možné, že v Neomu se nebude dojíždět do práce a všichni budou požehnáni právem pracovat z domova. Tím by se zátěž na dopravní infrastrukturu mohla snížit na únosnou míru.

(Někam se ale přece jenom dojíždět bude muset..! I kdyby každý obytný blok měl svoji školku a obchodní dům, existují přece specializované budovy, kterých bude málo: letiště, velké nemocnice, koncertní haly atd. Všichni jejich návštěvníci – v devítimilionovém městě – budou muset jezdit tou jednou jedinou linkou übermetra. Taky ten přístav je situován jenom na jednom konci – a přitom to bude docela důležité ekonomické centrum.)

Nastane-li v lineárním městě nějaký lokální problém – dejme tomu na trati vykolejí vozidlo, praskne důležitá stoka nebo vyhoří elektrické trafo – celkem snadno se změní na problém celoměstský, protože kritické místo není jak obejít. Ve městě běžného tvaru je skoro vždycky možné “jet někudy jinudy”, ať už jste cestující člověk nebo elektřina v drátech; je to síť, ne čára. U lineární struktury to zas tak snadno nejde, leda byste investovali do výrazné redundance (např. čtyři koleje místo dvou), což je ale zase nehospodárné.

Na druhou stranu, toto je autoritářský projekt arabského wannabe Mussoliniho a možná, že tahle křehkost je zamýšlená. Zkuste uspořádat nepokoje proti princi – nebo jednoho dne králi – ve městě, kde úřadům stačí vypnout proud pro jedinou vlakovou linku, abyste se nikam nedostali. Neuspořádáte, logika a logistika takové věci je proti vám.

(Historický precedent, i když z jiné doby: když se v druhé polovině 19. století rekonstruovalo centrum Paříže, součástí zadání byla skutečnost, že nové ulice – bulváry – se na rozdíl od křivolakých uliček středověkého centra nesmějí dát snadno zablokovat barikádami. Napoleonovi III. to stejně trůn nezachránilo, ale to je jiná historie.)

Nu, MbS má 36 let. Ropa zatím, bez ohledu na to, co různí proroci věští, neztratila coby surovina pranic na důležitosti; saúdské státní příjmy jsou rozhodně dost vysoké na to, aby takový projekt mohl začít. Jestli to skončí novou Dubají nebo babylonskou věží naležato, na jejíž trosky se budou ještě stovky let jezdit dívat turisté podobně jako na nedaleké egyptské pyramidy, to nevíme. Ale pokud se v tomhle úsilí spálí prostředky, které by jinak šly na vývoz wahhábismu do zbytku světa … tak nemám námitek.

Článok pôvodne vyšiel na portáli kechlibar.net.