Víte, já už několik let nakukuju do velkého byznysu. Ne, nejsem jeho součástí, ale dostal jsem možnost vidět za plot běžného pracujícího člověka. Mám možnost bavit se s lidmi, kteří ten nadnárodní byznys doopravdy dělají. Kteří nemají své firmy jen tady v Kotlince, ale staví výrobní závody v Africe, přemýšlejí o koupi továren v Indii a v Rusku provozují zemědělské farmy o výměrách, které jdou mimo jakoukoliv představivost v našich prostorech.

Ti všichni teď svoje podnikání odsouvají mimo Evropu. Nejenže nemají své firemní sídlo tady, ale už ho nemají ani na Kypru a… světe div se, už ho nemají ani v Londýně. Stěhují se do Dubaje. Proč? Protože Dubaj funguje. Protože tam můžete přijít jako pákistánský negramot na práci a oni vás efektivně a dobře protáhnou imigračním procesem, takže tam nezůstanete opuštěni v nepochopitelném úřadě. Mají tam lidi, kteří ten proces s vámi projdou.

Mají nastavený systém, jak se podnikatel snadno a rychle stane rezidentem, dostane příslušné zlaté vízum a pak už jen využívá výhod dobře nastavené demokratury. Ne, opravdu nebudete nadávat na emíra. A obzvlášť ně v tisku či na internetu. To s vámi rychle vyběhnou. Ale když si dáte s emírem pokoj, můžete podnikat, jak je libo. Zákony jsou přehledné, jednoduché, byrokracie je vstřícná a ku prospěchu věci… a tak není divu, že „tam všichni jsou“.

V Dubaji se dneska potkávají indičtí podnikatelé žijící v Ugandě s evropskými byznysmeny v oboru biopaliv a dělají výhodné joint venture, protože v tropech vyjde biolíh ze třtiny levněji než benzín. Třtinu může pěstovat i blbec, co neumí číst a psát, ale vydělá na ní dost, aby jeho děti nemusely být zapřažené do pluhu, ale mohly chodit do školy. Proč dávat prachy za palivo saúdskému princi, když je mohu dát místnímu zemědělci a indickému továrníkovi, který z toho ještě zaplatí nějaké (nevelké) daně? Stačí jen postavit na zelené louce moderní továrnu. Evropané to umějí, Indové znají místní ugandské poměry a nějaká čínská, ruská či indická banka to zafinancuje… Kšeft se upeče v Dubaji, protože tam je všechno k dispozici. Tam seženete právní služby, tam vám zařídí všechny potřebné formality a vyřídí papírování a hlavně… do Dubaje je to blízko jak z Pekingu, Dilí, Kampaly, Berlína i Bratislavy.

Všechny kšefty s Ruskem, které se v londýnské City rozpojily, ty se teď napojují v Dubaji. A obojí dělají dost často ti stejní lidé. Jeden den mluví v ojroparlamentu, jak je nutné Putina zastavit a proto je třeba přitvrzovat na sankcích a druhý den si v Dubaji podají ruku s ruskými oligarchy, zakládají nové (neevropské) firmy a napojují to, co si mocipáni v Londýně a Washingtonu přáli rozdělit.

Možná tohle je odpověď na mé stesky, proč se evropští podnikatelé nepostaví svým vládám, které tady ničí hospodářství… Proč by to dělali? Proč by se pouštěli do drahého boje, proč by si platili místní politiky, proč by riskovali jejich ukecanost, ale praktickou neschopnost, proč by se snažili o převrat, když stačí jen v Dubaji koupit byt, udělat pár investic a šup… máte firmu na kterou se žádné evropské sankce nevztahují a navíc je po vás poptávka, protože čínské banky nevědí co s penězi a Afrika, Indie i Rusko jsou z hlediska investic země zaslíbené. Proč by tady bojovali s hlupáky ve vládách? Proč by se stavěli proti korporátnímu fašismu, když mohou firmu přesunout do destinace, která zaručuje předvídatelnost na desetiletí?

Jasně, není to pro jednotlivce… ale když máte kapitál a víte, jak se staví továrna, tak vás vítají s otevřenou náručí.

Mimochodem… v Rusku je teď úplně super doba na investice. Je válka, nejistá doba, každý si rozmyslí, jestli tam začne něco stavět… ale Rusové strašně chtějí, protože to potřebují a tak udělají téměř cokoliv, aby tam někdo zvenčí přinesl prachy a něco rozjel.

Když pan Čuba psal svůj text, tak vypadal Západ ještě naprosto neotřesitelně. Byznysmeni se scházeli v Londýně a všichni tam chtěli, protože tam všichni byli. Tam se pekly ty opravdu velké kšefty, které ovlivňují nás všechny. Ale teď se všichni přesunuli do Dubaje a že londýnskou City založil anglický král před čtyřmi sty lety a šéfuje tomu Rotschild, je teď už nějak jedno. Ano, Západ má furt hodně peněz v bankách a Rotschildi pořád hrají velkou hru, ale už není tak velká, protože dubajský emír ji hraje taky…. a mnohdy to byly právě anglické peníze, které to nastartovaly.

Když jsem tak poslouchal nejnovější cvrkot – to bylo právě to pondělí, kdy jsem nemohl psát… tak jsem si říkal, jestli ta ruská invaze na Ukrajinu nebyla vlastně jen závěrečná fáze už dávno rozjetého procesu. Když si to tak vezmu, celá tato válka a evropská reakce na ni, jen popohnala váhavé, aby se pohnuli tam do Asie.

Já vím, že tomu neuvěříte, ale ve velkém byznysu sedí poměrně dost vlastenců. V této chvíli si troufám tvrdit, že velcí byznysmeni domácího původu jsou spolu s lidem na stejné lodi a mají jako kdysi za společného nepřítele novou buržoazii tvořenou korportáními manžery všech úrovní. Hodně z těchto vlastenců nechtělo opustit svojí vlast a cítili se tady doma. I daně tu platili. Ale teď prostě odcházejí, protože v EU se dá jedině zkrachovat.

Od jisté doby proto vidím dělící linie nikoliv mezi chudými a bohatými, ale mezi lidmi práce a lidmi keců. Zjistil jsem, že mezi zámečníkem a podnikatelem vlastnícím zámečnictví, je mnohem menší rozdíl, než mezi dělníkem na pásu a pražským korporátním manažerem, který nikdy neviděl dílnu o které rozhoduje. Český majitel lihovaru má mnohem blíž ke svému lihovarníkovi, než k vysokému manažerovi Coca-coly. Rakouský majitel výroby kotlů je se svým svářečem mnohem víc na jedné lodi, než s generálním ředitelem rakouské pobočky Veolie. Český agrobaron má blíž ke svému traktoristovi, než k obchodnímu řediteli firmy Bayer, od kterého kupuje agrochemii.

Vyučený zámečník a majitel zámečnictví si budou nakonec notovat podstatně víc, než s pražským libtardem z nadnárodní konzultační firmy…

Dneska popisuju téměř přírodní zákon. Tak jako se Křetínský stěhuje z republiky pryč, protože se mu nechce platit daň z mimořádných zisků, tak se už dávno před Křetínským odstěhovalo mnoho jiných a všichni opustili onu ojrohodnotnou demokratickou a pravdomluvnou jurisdikci EU a odešli do diktátorské jurisdikce dubajského emíra, protože tam mohou dýchat mnohem svobodněji, než tady u nás.

To je realita přátelé… byznys odchází do zemí s autoritativními režimy, protože se mu tam lépe byznysuje. Protože tam panují použitelnější poměry. Protože tam platí právo, na které je větší spoleh, než tady. Je úplně jedno, že v Londýně jsou Rotschildové a že prý všechno ovládají. Myslím si, že už to není pravda. Proto si Rusko trouflo na Ukrajinu. Proto Tálibán vyhrál nad USA. Proto Američané nedokázali v Iráku nastolit svůj režim. Proto se Asad raději domluvil s Putinem, než s Obamou, či Trumpem. Protože svět už se netočí ani kolem americké armády, ani kolem britských bank ani kolem křesťanského Vatikánu. Tohle všechno teď právě v přímém přenosu končí.

Ne, to neznamená, že Rotschildi zkrachují… to ne. Ale už tu budou i jiní, co to umějí s penězi. To neznamená, že USA přijdou o své letadlové lodě. Ale už budou části světa, do kterých nebudou schopni nalítnout. Stejně tak to neznamená, že skončí křesťanství… ale už nebude dominovat. Západ teď v přímém přenosu přichází o první místo a americký prostor se hodně rychle zmenšuje.

A my, co se živíme skutečnou prací a skutečně něco děláme, my v nejbližší době zjistíme, že čeští průmyslníci, co také něco doopravdy vyrábějí, jsou s námi na stejné lodi a máme ohledně korporátních kecálků, politiků a neziskovkářů, úplně stejné zájmy. Nakonec se tam na demonstracích všichni potkáme. Uvidíte.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.