Jaroslav Štefec: Zbytečné NATO

Bratislava 9. novembra 2022 (HSP/Petrhampl/Foto:Twitter/NATO)

Spousta lidí se na mě obrací s otázkou, čím je vlastně pro nás současná Severoatlantická aliance. Odpověď je jednoduchá. Ničím. Zašla na úbytě už před více než dvaceti lety. Organizace, která prokazatelně neplní ani ten jeden jediný skutečně závazný článek symbolického čísla 1 své vlastní zakládací smlouvy, totiž nemá na reálnou existenci právo. Stala se pouhou bezobsažnou chimérou společné bezpečnosti, neživou zbytečnou zombie, parazitující na evropských členských zemích na úkor jejich bezpečnosti a kvality života nás, jejich obyvatel, aniž by nám cokoliv poskytovala jako reálnou protihodnotu

Její zdánlivé udržování při životě má už jen jeden jediný účel – vytvořit zdání kolektivity a jednotné vůle při vojenském prosazování mocenských a ekonomických zájmů USA a Velké Británie. Anglofonní země se z ní přitom už fakticky vyvázaly vytvořením nového strategického uskupení AUKUS, formálně zaměřeného proti Číně, ve skutečnosti však uvolňujícího zejména USA ruce pro vojenské akce po celém světě včetně evropského kontinentu, aniž by se musely zdržovat řešením jejich politických aspektů s evropskými partnery Aliance.

USA totiž k ovládání evropských zemí plně postačuje absolutní převaha ve vojenských strukturách Aliance. Jejich prostřednictvím (s využitím orgánů EU) předkládají své požadavky vládám členských zemí a vyžadují jejich plnění „ve jménu spojeneckých závazků“. Navenek to možná u nezasvěcených vzbuzuje dojem pohybu a čilé aktivity, ve skutečnosti to je však již jen aktivita červů, obrazně hodujících na mrtvole kdysi funkční obranné organizace.

Kromě vojenských orgánů, které jsou vlastně pouhým prodloužením velitelských struktur americké armády, NATO jako vojensko-politické uskupení už skutečně neexistuje. Jeho zdánlivý obraz fungující organizace, jakousi její virtuální realitu, vytváří nefunkční byrokratický kolos, sídlící v novém, za jeden a půl miliardy euro vybudovaném sídle v Bruselu, spřízněná (zkorumpovaná) média a politici, dostatečně prodejní, nebo možná hloupí na to, aby její obraz jako „jediné samospasitelné garance bezpečnosti“ udržovali ve veřejném prostoru. Za to se jim dostává privilegia využívat peníze, deklarované na obranu jejich zemí, k jiným, především soukromým a korporátním účelům.

Pokud se vám tomu nechce uvěřit, pak vězte, že jedním z nejvážnějších kandidátů na generálního tajemníka této organizace pro příští období je i klimatická aktivistka, aktuálně si hrající na prezidentku našich slovenských sousedů, Zuzana Čaputová. Její volba do čela NATO by byla jistě výrazným příspěvkem ke zvýšení image a vážnosti této páchnoucí mrtvoly původně funkční organizace, které její vojenské struktury dávají zdání jisté formy zombie života, ne však schopnost zajišťovat naši bezpečnost a ochranu před reálnými hrozbami světa kolem nás.

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.