Saúdové se tam pokoušeli nainstalovat svojí spřátelenou sunitskou vládu, ale moc se jim to nepodařilo. Rebelští Hutiové dokázali saúdské jednotky vytlačit mimo vlastní území, v uplynulých letech poměrně úspěšně zaútočili na saúdské rafinérie a vůbec ukázali prostředníček nejsilnější arabské armádě. Hutie podporuje Írán, ale neptejte se mě, jak to tam mezi nimi funguje. Asi tak stejně, jako kdysi u nás mezi jednotlivými husitskými vůdci. Navenek to bylo jedno hnízdo kacířů, na které bude stačit jedna trestná křižácká výprava, ale uvnitř to bylo poněkud složitější, ale hlavně úplně jiné.

Tito Hutiové (a nebo nějací jejich kamarádi… a nebo někdo úplně jiný v Jemenu) několikrát napadli pomocí levných raketek a dronů obchodní lodě plující Rudým mořem. Prý nemají rádi Izrael a tak útočí n a lodě, které jsou v izraelském vlastnictví, případně, které pomáhají Izraeli, případně, které kdysi jednou možná pomohly Izraeli, případně takové, na které mají zaútočit, protože to dostali befélem. Útoky se jim ovšem podařily tak dobře, že Lloyd dražil lodím pojistné a někteří rejdaři se rozhodli, že jim to riziko nestojí za to a raději si tu Afriku obeplují.

Mimochodem… už jsem dlouho neslyšel o somálských pirátech.

Američané mají ve Středozemním moři letadlovou loď. Další (tuším) dvě letadlové lodě mají v Perském zálivu. Z úst různých amerických admirálů můžeme slyšet, že si to od Jemenců nenechají líbit a už brzy zjednají na moři pořádek… ale ve skutečnosti se s tím moc udělat nedá. Raketky a drony jsou levné, míst k odpalování je hodně, účinnost takových zbraní je kupodivu velká… a provoz letadlové lodi je drahý. O mnoho řádů dražší, než dodávky dronů a raketek… z Íránu.

Nedávno jsem slyšel takovou hezkou statistiku… Hamás má spoustu raket a dodnes s nimi ostřeluje Izrael. Ale jeho zásoby nejsou nic proti zásobám raket, které má Hizballáh. Jeho zásoby raket nejsou nic proti tomu, co má nahromaděno Sýrie. A tihle všichni dohromady nemají ani zdaleka tolik raket, kolik jich má henten chudý Jemen. A to všechno pořád není nic proti tomu, co má nahromaděno Írán. Američané teď mluví o jakési trestné operaci, ale upřímně… moc v ní nevěřím.

Tři americké letadlové lodě totiž mohou tak maximálně monitorovat situaci. Analogicky podobně to vypadá ve většině západoevropských měst, když začnou nepokoje. Dole v ulicích se mlátí jakési gangy a policie nad tím může maximálně lítat s vrtulníkem a jistit to z dálky. Běda, když máte smůlu a zrovna se k tomu připletete. Příjezd policajta nečekejte. Běda, když vaše dítě chodí zrovna do blbé školy…

Upřímně… jsem hodně překvapený, že se Hizbaláh do Izraele nepustil z druhé strany… Asi byl Hamás tak neoblíbený, že i Putinovi a Chameneímu vyhovuje, že Izrael tuto odnož tureckého vlivu zlikviduje. V tomto případě civilní oběti nevadí, protože v Gaze je přece každý terorista, že? Ničení budov v Gaze probíhá s chirurgickou přesností a zároveň probíhá plošně. A není to žádná sranda ani pro izraelskou armádu.

Jak to dopadlo s křižníkem Moskva? Stačil roj levných dronů a s nimi pořádná protilodní střela. Možná proto se letadlové lodě drží dost daleko. Aby měly šanci rozpoznat, co na ně letí a měly dost času to sundat z oblohy. Přiblížit se blíž, to by bylo dost o hubu. Žižka šel na obrněné rytíře s cepem a trochu vylepšeným žebřiňákem… obrněná technika je dneska likvidována levnými drony, které obsluhují kluci, kteří ještě nedávno hráli World of tanks. Můžete být platným vojákem, i když vážíte sto dvacet kilo a máte problém se zvednout z křesla. Naopak, když jste mladý lamželezo, tak v zákopu můžete akorát tak čekat, až vás vyžraný tlusťoch trefí svým letadýlkem…

Na mediálním poli to není jiné. Velké redakce jsou poráženy jednotlivci na sociálních sítích. Profesionální kamera už není víc, než foťák na mobilu. Drahé studio najednou nemá větší hodnotu, než obyčejný stůl někde doma. Taková redakce ještě vypadá impozantně jako ta letadlová loď, ale novinář se už tam dolů vlastně už nemůže přiblížit. Může jen lítat nad tím, monitorovat to, psát o tom studie, jak jsou všichni dezinformátoři, ale udělat se s tím nic nedá, i kdyby mocinky chtěli. Už to prostě nejde. Bylo by to moc drahé, moc komplikované, výsledek by byl nejistý a zřejmě by vzbudil ještě horší reakce, než jaké to vzbuzuje teď.

Dva roky bojuje vláda s dezinformacemi a výsledkem je zjištění, že se na nich podílí už čtvrtina populace. Ano, pětadvacet procent lidí přeposílá obsah, který nevydal Seznam nebo jiné mainstreamové médium. Dva roky bojovali, kriminalizovali, K.R.I.T. vymysleli, Čermáka s Tušlem zavřeli, Bednářovou soudí, Ševčíka vyhodili, mého bratra udali… a výsledkem je čtvrtina potenciálních voličů, kteří si o Pětikolku spolehlivě neopřou kolo a neuvěří České televizi ani pozdrav.

Všimněte si, jak je snadné, zůstat ve stereotypech. Máme velké letadlové lodě, máme stíhačky páté generace, vyvíjíme ještě lepší a dražší lítací mašinky… máme na to udělané výrobní linky, jsme henten vojenskoprůmyslový komplex, jsme bohatí, ovlivňujeme tím americkou politiku, dobře si žijeme, žereme i chlastáme… ne, nechce se nám tohle všechno opustit. Víme všechno o tom, jak postavit letadlovou loď a teď bychom měli předat štafetu nějakému utřinosovi, který sní o továrně na drony? Nikdy! Raději zvedneme daně a vysvětlíme obyvatelstvu, že válka je v jeho zájmu. Na to platíme ty velké redakce plné novinářů, ne?

Černochové a Řehkovi vysvětlili, že současné dění na světových bojištích je jen jakási chyba v matrixu, obrněný rytíř v podobě nadzvukových stíhaček a tanků Leopard je prostě ten nejlepší recept na vítězství. Ti husiti s drony jsou jen náhoda. Ale oni náhoda nejsou.

Stejně tak se podívejte, jak se velká média úzkostlivě snaží udržet svojí strukturu. Takhle se to přece dělá. Redakce musí mít redaktory, musí mít šéfredaktora, musí mít účetní, musí prostě vypadat tak, jak jsme zvyklí. Přitom už před deseti lety jela Tereza Spencerová tak nějak sama udělat rozhovor s Asadem… šlo to i bez velké redakce.

My jsme přece ten mediální dům, my určujeme, co je pravda a co není, my určujeme, o čem se bude mluvit, my tím ovlivňujeme politiku a teď bychom měli předat štafetu nějakým Xaverům nebo Bobošíkové? Takhle jsme se to naučili, takhle to budeme dělat, klidně i na periferii v Karlíně. Viď, Eriku Tabery. Však oni nám zbrojaři ještě rádi zaplatí, abychom správně démonizovali naše nepřátele.

Takhle to v dějinách bývá. To takhle padesát let vylepšujete a vyvíjíte, dáváte do toho miliardy peněz v naději, že vám to zajistí převahu… a ono ne. Věříte, že Číňan bude věčně jen kopírovat, protože je prostě žluťák a schopnost vývoje a vymýšlení je dána jen bílým mužům… a ejhle, Číňan má pod palcem takřka veškerou výrobu čipů a je schopen pokračovat i bez amerických laboratoří.

Věříte, že Rus nedokáže těžit ropu bez západních technologií, uvalíte na něj sankce a posměšně tvrdíte, že krade čipy z praček (Leyenová tomu nejspíš doteď věří)… a ejhle, najednou zjistíte, že ta slabá ruská ekonomika dodala armádě dva tisíce tanků… a desetitisíce dronů Lancet a dalších mašinek. Jasně, nevypadá to tak, jak bychom si to představovali. On ten husita v kapalínu vypadá blbě proti hrdému rytíři na koni s erbem na štítu… ale když se pak střetnou, ukazuje se, že rytíř nevítězí. Směšná zbraň, ten cep…

Člověk na to kouká a vidí, jak nám ujíždí vlak.

Ani ta propaganda už není, co bývala. Ale co se divím…, když jde společnost do háje, jde do háje úplně všechno. I ty vojenskoprůmyslové komplexy, které jsou sice ještě impozantní, ale ve skutečnosti jsou už jen drahé. I ty redakce plné novinářů, které nikdo nemá rád… I ty letadlové lodě, které se nesmějí přiblížit moc blízko k bojišti…

Stejně dopadne grýndýl i elektromobilita. Stejně dopadne i celý projekt EU. Je to sice velkolepé, ale už je to jen drahé. Bohužel si to nedokáže poradit ani s Jemenem, ani Ruskem, ani s vlastním průmyslem… o Číně ani nemluvím. Už jsme jen drazí. Brzy budeme i zadarmo drazí.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.