K faktu poskytl dlouhý a velmi podrobný projev. Ať už si o prezidentu Ruské federace Vladimíru Putinovi myslíte cokoliv, doporučím si VELMI pozorně poslechnout, co říká.

Říká: My už nemáme kam ustoupit.

Putin v dlouhém projevu bilancuje vývoj Ruska od rozpadu Sovětského svazu. Mluví o ruské touze být součástí evropských struktur a NATO. O nekonečných ústupcích západu. O pomoci, které Rusko poskytovalo, po celá léta, nově vzniklým suverénním státům, které se oddělily od někdejšího SNS, včetně Ukrajiny.

Mluví o Ukrajině.

Za sebe dodám, že mluví o zemi, kterou, bohužel, nakonec ovládli a rozparcelovali místní oligarchové. O zemi se systémem promořeném obrovskou korupcí, postaveném na zbídačování a vytěžování ukrajinské populace. O slabém státu, který nebyl schopen reálné konstituce.

Pravdou, a nepříjemnou, o Ukrajině, je fakt, že centrální vláda Ukrajinu prakticky neovládá. Zemi řídí oligarchické klany. Korupce, na naše poměry nepochopitelná, zde rozleptala systém výkonné moci. Výsledkem je potom stav, kdy lidé žijí za naprosto směšné mzdy, instituce jsou slabé, právo je zkorumpováno a bez kryšy nedosáhnete ničeho.

Vláda, volby, média.. to vše se zde odehrává. Ale moc zde ve skutečnosti nedrží politici, instituce, soudy, policie. Zemi řídí úplně jiní lidé.

Když začal v roce 2014 Majdan, obrátil se nakonec proti Rusům. Z pokojného protestu proti špatným poměrům v zemi se stal geopolitický event. Který se nakonec zvrhnul v zabíjení a teror. Rozbuškou se stal jazykový zákon, který postavil etnické Rusy na Ukrajině do pozice druhořadých občanů. Tato událost vyvolala vzpouru a vedla k odtržení Krymu a vzniku dvou separatistických republik. Doněck. Luhansk.

Jak vývoj pokračoval, konflikt pochopitelně vedl k eskalaci a tvrdým bojům s kyjevskou centrální vládou.

Rusko podporovalo vzbouřenecké republiky. O tom Putin nemluví. Ale je to realitou.

Na druhé straně, Putin pojmenovává fakt, že výcvik vojáků Ukrajiny a jejich řízení a zásobování zbraněmi probíhá ze Západu. Putin mluví o zbraních, vojenských manévrech a ohrožení, které pro Rusko bezprostředně plyne z úvah a kroků, které směřují k účasti Ukrajiny v NATO.

Mluví o pěti vlnách rozšiřování NATO, směrem k ruským hranicím.

S odkazem na dohody mezi Gorbačovem, Jelcinem a západními politiky, konstatuje: “Ošidili nás”.

Rusové věří, že účast Ukrajiny v NATO je pouze otázkou času.

Pro Rusko to ale znamená reálné nebezpečí. Balistická raketa, vypuštěná z Ukrajiny zasáhne Moskvu, Volgograd, Samaru během několika minut. Rakety tak mohou zničit celé evropské území Ruska, až po Ural. Během několika málo hodin. Tohle je červená čára, za kterou už nejde jít. Jde jim o přežití.

Příští válka nebude o tankových bitvách. A ofenzívách. Zákopech. Je o balistických raketách, které dokáží zničit celý kontinent během jediné vlny jaderného útoku.

Musíme se na věc dívat realisticky.

Nemám potřebu hájit Rusko nebo Ukrajinu. Stavět se na tu či onu stranu. Naopak. Přeji si si mír, jako každý normální člověk.

Přeji si, aby obě tyto země prosperovaly. Přeji si dobré a mírové vztahy. Tak, abychom mohli v budoucnu těžit ze vzájemného sousedství, míru, široké kulturní, společenské a obchodní výměny.

Chápu, že Ukrajina se chce vymanit z ruského vlivu. Z rozhovorů s Ukrajinci, které potkávám, tady v Ostravě, je jasné, že si prostě jen přejí žít v normální evropské zemí. Vydělávat peníze. Mít klid, žít slušně, vychovávat děti. Žít v míru.

Což ale nejde, když mají za sousedy Rusy, kteří si nemohou dovolit zapojení Ukrajiny se do globálních vojenských struktur.

Rusové se jednoduše bojí o svůj vlastní stát. Ukrajina v NATO je pro ně smrtelné ohrožení.

Cesta existuje. Samozřejmě.

Můžeme a dávno jsme to měli udělat: propojit Evropu od Gibraltaru po Ural. Provázat jednotlivé evropské země mírovými dohodami. Včetně Ukrajiny a Ruska. Provázat Evropu moderní infrastrukturou. Ekonomickou výměnou. Systémem bezpečnostních záruk, které dají Rusku jasnou a jasně stanovenou záruku, že z Evropy na ně nikdo nikdy nebude útočit. Poté bude vyřešen problém Ukrajiny, Ruska i evropské prosperity.

Provázat Rusko a Evropu systémem ekonomické výměny, za stabilní a klidové spolupráce by znamenalo nové silné geopolitické centrum, z něhož by měla prospěch celá Evropa. I svět. Přeci jen. Vzájemně výhodná spolupráce by postupně uhladila třecí plochy a konflikty. A Evropa, jako oáza demokracie, by dokázala spolupracujícímu Rusku přinést potřebný nový impulz. Pro společnost, politiku, kulturu, vědu i technologie.

Ale o toto rozumné řešení, zdá se, bůhví proč, je malý zájem.

Zase hrozíme sankcemi. Odstavíme dokončený Nord Stream 2.

Otázkou je, proč vlastně.

Možná, že tohle je ta kardinální otázka.

Qui bono.

A poslední věc? Konstatování směrem k “válečníkům” všeho druhu, odstínů i barev.

Nikdy nehrozte Rusům zbraněmi.

Rusové války nezačínají. Ale zpravidla je končí.

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petr Hampl.