Ve chvíli, kdy se uzavřela dohoda o vývozu ruského a ukrajinského obilí, jsem napsal, že je už zbytečné spekulovat, co je horší, protože to tam v Istanbulu při podpisu rozlouskli za nás. Ceny obilovin od té doby rapidně klesají a blíží se předválečným hodnotám.

Jen tak pro pořádek – i ty předválečné ceny obilovin byly pěkně vysoké a držely se okolo šesti až sedmi tisíc korun za tunu pšenice. Před rokem se ve žních nabízela cena čtyři tisíce za tunu pšenice. Pak ale Čína začala rapidně nakupovat a připravovat se na válku, nakoupila co mohla a na podzim vlastnila půlku světových zásob potravin, což zvedlo cenu pšenice na těch cca 7 tis. Kč/t. Většina zemědělců u nás loni velmi dobře vydělala. Ještě víc vydělali překupníci a úplně nejvíc vydělali velcí hráči. Ale tak je to vždycky.

Teď nás naši pravdomluvní novináři oblažili bombastickým článkem, který konstatuje, že ceny pšenice spadly, ale ceny chleba jsou pořád nějak vysoké. Přidal se k tomu Prouza, což je také zemský škůdce první kategorie, který to z pozice své vysoké funkce důležitě sděluje dál a obviňuje zemědělce, že za to můžou oni.

A takhle to naše mééédia dělají vždycky milé děti. Najdou si jeden údaj a pak na něm rajtujou a rajtujou, ničemu nerozumějí, o ničem nic nevědí, ale tváří se jak mistři světa. Ceny pšenice na burze klesají = klesají ceny chleba. Takhle jednoduché to je ne? Není o čem se bavit, Prouza nám to vysvětlil, může za to Babiš, protože má velký Agrofert a nechce zlevnit.

Tož vezmeme si to od začátku…

Pšenice, ze které se mele mouka na dnešní chleba, tu zemědělci prodali už někdy loni v říjnu. Zhruba za těch 6 – 7 tis. Kč za tunu. Mlýn samozřejmě nemá skladovací prostory, takže to zemědělec neprodal rovnou do mlýna, ale překupníkům, kteří jsou schopní tu pšenici uskladnit. Ti někdy v únoru uzavřeli smlouvu s mlýnem v ceně cca 7500,- Kč za tunu, že tam to obilí v průběhu dalších tří měsíců postupně dodají, tak jak mlýn pojede. Ve stejné době uzavřel mlýn smlouvu s pekárnou, že jim mouku dodá za příslušnou (relativně vysokou) cenu. A to je víceméně dneska.

Dneska žereme chleba, který byl smluvně zajištěn právě v době největší hysterie kolem války na Ukrajině. To ještě nikdo netušil, jestli ta válka nebude atomová. Nikdo neměl přehled, jestli se z Ukrajiny a Ruska ještě vyveze nějaká produkce, kolik to bude stát a kdy se tak stane.

Mezitím stoupaly ceny, kdo mohl tak prodal obilí za ještě vyšší ceny. V červnu to bylo i deset tisíc korun za tunu pšenice. Kdokoliv, kdo měl ještě nějaké volné obilí, tak prodával a prodával. Zemědělci už toho moc neměli, ale překupníci toho měli relativně dost, protože loni byla úroda téměř rekordní ve všem. Ale většina této superdrahé pšenice šla do bohatých arabských zemí a na zdejší cenotvorbu to nemělo úplně vliv.

Pak přišly žně a ve stejnou chvíli přišla i dohoda o vývozu ruského a ukrajinského obilí. Ceny spadly. V současné době jsou nabídky zemědělcům okolo 6.500,- Kč/tunu pšenice. Většina zemědělců ale čeká. Za tuto cenu prodávat nechtějí, protože jim nepokryje náklady. Takže ceny na burze klesají, ale u nás se to ještě neprojevilo, protože se dojíždějí staré zásoby, což bude trvat ještě tak měsíc. Pak už bude zapotřebí sáhnout do nové úrody a začít přesvědčovat zemědělce, aby prodali, že víc stejně nedostanou.

Pak se projeví ty burzovní ceny. Zemědělci nebudou chtít prodat, a tak přijede první vlak z Rotterdammu s levným obilím odjinud. Odkud bude? Ano milé děti, bude z Ruska nebo z Ukrajiny. Spíš z Ruska, protože pokud mám správné informace, Rusko už těch lodí naložilo asi třicet a Ukrajina zatím jednu. (Neberte mě za slovo, je to jen informace per huba) Češít zemědělci zjistí že víc fakt nedostanou a nakonec prodají, protože už nebudou mít peníze.

Ovšem ty dvojnásobné náklady na hektar, ty jim zůstanou. Loňská cena ledku v této době byla 5.500.- Kč za tunu. Dneska je cca 17.500,- Kč za tunu (Cena hnojení stoupla z cca 3000Kč/ha na 10.000,- Kč/ha). Navíc je nedostatkový, protože většina hnojivářských kapacit po Evropě nejede. Dostává se sem pašovaný ledek z Ruska (Poláci jsou sice největší rusobijci, ale také největší kšeftmani s ruskými hnojivy), ale ten je už také drahý. Cena nafty je o patnáct korun na litru výš (spotřeba je cca 90l/hektar) , ceny agrochemie se na hektaru zvedly z pěti na sedm tisíc. Značně stouply ceny úvěrů na nákup nové techniky, zdražilo se pojištění, zemědělec také nakupuje potraviny a pociťuje inflaci a ať to počítám, jak to počítám, aby nám rolník tyto zvýšené náklady pokryl, potřebuje při průměrném výnosu a průměrných nákladech výkupní cenu cca 8000,- Kč / za tunu pšenice.

Protože žádný rok není průměrný, zemědělci zřejmě dokáží překlenout jeden rok, kdy bude cena o tisícovku nižší. Ale ořežou náklady na minimum, zruší jakoukoliv ztrátovou činnost (zbytky živočišné výroby) a omezí investice. Pokud ceny ještě více spadnou a přiblíží se k pěti tisícům za tunu, tak nevydrží ani rok. Už letos bylo vidět, jak se šetřilo hnojivy. Pokud ceny zůstanou, jak jsou, příští rok bude vidět, že se skoro nehnojilo, protože jsou to právě hnojiva a jejich šílená cena, která mohou ztrátu vykompenzovat, pokud se nepoužijí. Ale to je také jen jednorázová záležitost. Dnešní půda ve vyspělém světě není půda, ale substrát. Je už dávno vydojená a bez hnojení toho na ní moc nevyroste.

Jasně, zemědělství nezkrachuje hned. Ale bude na tom stejně jako živočišná výroba. Nebude se investovat. Traktor se dneska drží průměrně deset let, tak se bude držet patnáct let. Hala se nebude opravovat, nekoupí se nový kombajn… a víceméně to bude fungovat do té chvíle, než doslouží poslední traktor.

Vydrží to jen ti velcí. Těm úvěry zdražily méně, ti jsou schopní vyjednat nějaké ty slevy na hnojivech (které výrobce kompenzuje vyššími cenami pro malé hráče), ti realizují úspory z velikosti…

Abych to nějak shrnul… Ceny u nás neklesly, protože se teď chleba peče z obilí, které se nakoupilo a namlelo za hysterické válečné ceny. Z letošní úrody ještě zemědělci moc neprodali, protože nabídkové ceny jsou pod jejich náklady. Prodají až tak za měsíc až dva, protože už nebudou mít peníze. Do té doby se projeví vliv levného obilí z Ruska. Pokud ho nezačne někdo rapidně skupovat (třeba Indie nebo Čína) tak ceny nestoupnou. Reálně se tedy mohou nižší ceny obilí projevit v ceně chleba někdy v říjnu či listopadu.

Ano, na burze se teď obchoduje levné obilí, ale to jsou jen smlouvy. Fyzicky jsou ta zrníčka ještě v klásku a nějaký kombajn je v Kubáňské oblasti právě žne. Ještě se musí od zemědělce vykoupit, naložit a vlak, dovézt o přístavu, nasypat na loď, přivézt do Rotterdammu, tam je koupí nějaký velký německý hráč v oblasti mletí a až pak zjistí evropští zemědělci, že nemá smysl si stavět hlavu, protože víc prostě nedostanou. Ještě minimálně dva měsíce to potrvá.

Samozřejmě, cena chleba nespadne na loňskou úroveň. Pekárny mají dražší plyn, dopravci mají dražší naftu, zaměstnanci mají nataženou ruku, protože jim reálně klesly mzdy, což se projeví minimálně na motivaci pracovat, všichni mají dražší úvěry a hypotéky… atd, atd.

Pokud ale zemědělcům neklesnou náklady, nebo nevzroste výkupní cena, tak uvidíte ten fičák, jak budou krachovat. U nás nemá demonstrování takovou tradici, ale tohle je brzy zvedne z jejich polností. Vsadím se, že letos bude všude v republice dvojnásobná možnost koupit si zkrachovalé družstvo nebo soukromníka. Hádejte, kdo bude mít peníze je koupit… Buďte si jistí, že to nebude žádný český Franta Vomáčka.

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vydlakovykydy.