Aby to bylo jako ze života

Bratislava 27. júla 2022 (HSP/Vidlakovykydy/Foto:Screenshot Youtube)

Článok z kategórie Česky

Tak nám hoří národní park nad Hřenskem. Ne že by to bylo poprvé. Jsou tam příkré pískovcové skály, půda je tam chudá, protože z pískovců je písek, pokud už tam nějaký humus je, tak ho drží pohromadě kořínky stromů… prostě suché místo. Voda tam sice padá z nebe docela slušně, ale prakticky hned zmizí v porézním podloží. Zapomněl jsem na něco? Takhle to tam vypadá, ne?

Je to samozřejmě moc hezké místo. České Švýcarsko. Skály, lesy, Pravčická brána, nádherné výhledy do kraje, turistický ruch, lidské osídlení řídké. Pár chalupářů, kteří vystihli ty krátké chvíle v dějinách, kdy se ochrana přírody nebrala tak přísně. A pár historických osad či provozních budov místních dřevařů.

Já dneska nechci psát o premiérovi, jak tam přijel vysílat jasné signály a máváním rukou rozfoukával oheň. Nechci psát o Vítkovi Rakušanovi, který to tam přijel zachránit osobně. Nechci psát o nedostatku hasebních prostředků, nedostatku helikoptér, o náročném terénu ve kterém se víceméně nedá nic udělat. Tohle doplníte vy v diskusi. Můj dnešní článek je o tom, že když necháte přírodu, aby si poradila, tak ona si poradí. Když chcete, aby krajina byla jako ze života bez lidských zásahů, tak toho prostě dosáhnete. Ale nesmíte se divit, že příroda pracuje po svém.

Je to už nějaký čas, kdy jsem psal o tom samém, jen v Austrálii. Tam také měli oheň, který se vymkl kontrole a hořely celé vesnice. Dneska napíšu přesně to samé. Člověk nechal přírodu, aby si na suchém místě poradila sama se sebou. Příroda si poradila. Když někde rostou stromy, tak také padají. Když padají, tak na suchém místě vysychají. Když vysychají, tak je tam hromada hořlavého materiálu. A když je někde hořlavý materiál, tak prostě začne hořet. Na to nemusím být strážce klimatu Timmermans, aby mi to bylo jasné. Stačí trochu víc suché léto, nějaký ten turista s cigárem, jiskra vykřesaná ochranářským džípem na kamenité cestičce plné křemene, nebo také blesk, samovznícení… můžete si vybrat.

Tam nahoře nad Hřenskem je součástí přírody přesně to, co se tam teď děje. Oheň. Jak jinak si má příroda uklidit?

Fór je v tom, že příroda zapaluje ohně relativně často. Když je oheň přirozenou součástí krajiny, tak se celkem běžně opakuje. Jenže v tomto případě sice všichni chtěli přirozenou přírodu, ale zase ne tak přirozenou. Oheň byl už za hranou běžné součásti životního prostředí. A tak tam hasiči jezdili hasit. Dlouhá léta tam hasili, dlouhá léta se oheň nevymknul tak moc kontrole. Dlouhá léta ty helikoptéry s vakem na vodu oheň uhasily dřív, než stačil napáchat rozsáhlejší škody. A výsledek se brzy dostavil… Hasiči sice zabránili škodám na majetku, ale také se postarali, aby se v lese hromadilo dříví.

Žádného ekologa samozřejmě nenapadlo, že když nechceme oheň v přírodě, která se má chovat jako příroda, tak tam také musíme uklidit to palivo. To už ne. To se tam nechalo, protože jinak by to té divoké přírodě uškodilo že? K tomu ještě kůrovec, který tam stromy řádně probral a samozřejmě nikdo opět neřešil, že nejsme na Šumavě, kde to spíš shnije, než shoří.

Výsledek vidíte v přímém přenosu. Stačilo jedno delší období vysokých teplot bez deště a už je to tady. Hoří tam desetileté zásoby paliva, které nachystali hasiči předchozími úspěšnými zásahy a přidal se i kůrovec proti kterému se nezasahovalo. A najednou to není příroda, najednou je to katastrofa při které hoří domy.

A je to jako ze života. Příroda jede celý cyklus. Zrození lesa, růst, seschnutí, nahromadění paliva a oheň, který to vrátí na začátek.

Všimněte si prosím, že už byl nalezen obvyklý viník – klimatická změna. Přitom je to jako vždycky – buď necháte přírodu, která si to území osází sama a sama si na něm bude uklízet včetně ohně a smíříte se s jejím hospodařením… a nebo přijmete fakt, že jsou tam domy, budovy, civilní infrastruktura a nesmí se to vymknout z rukou. Když se to nesmí vymknout z rukou, tak se tam musí uklízet a dělat přesně to, co se dnešním mileniálním ekologům nelíbí.

Když si zaplníte barák bordelem, tak vám také lehne popelem mnohem snáz než uklizený byteček.

Je mi vlastně celkem jedno, jak se tam rozhodnou. Měla by to být otázka především pro místní lidi. Jestli chtějí národní park bez lidského zásahu a dokáží se smířit s tím, že to občas blafne a shoří i s jejich chalupou. Nebo jestli chtějí mít hajného, který bude chodit po lese a dávat práci dřevorubcům, kteří budou mít příplatek, aby byli ohleduplní na motýle.

Jsem si ale jistý jednou věcí – pokud se tam nebude uklízet, tak si příroda uklidí požárem. Je to suché místo. V bažinách si to příroda udělá jinak. A pokud se jí budou hasiči plést do práce při běžných a opakovaných požárech, tak holt jednoho dne bude v lesích tolik dříví, že to neuhasí ani všechny vrtulníky dodané na Ukrajinu.

Všechno si děláme sami a sice můžeme křičet o klimatické změně, ale ona je to mnohem víc vzdělanostní změna. V národním parku hoří především proto, že se na jeho provozu podílí nadkritické množství kreténů. Ostatně všude jinde je to totéž. Nehoří nám jen národní park. Hoří nám hospodářství, hoří nám zahraniční vztahy, hoří nám dodávky energií… hoří úplně všechno. A snaha to zachránit je asi tak stejná, jako snaha hasičů nad Hřenskem.

Všechny nás ale mohu uklidnit. Jednou to tam dohoří. Buď dojde palivo, nebo přijde pořádný déšť. To samé se stane i v naší zemičce. Buď prostě shoří všechno co tu máme, nebo přijde někdo zvenčí.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.