Když se objevil prapor Azov a Jaromír Štětina vodil jeho šéfíka po ojroparlamentu, tak to bylo v pohodě. Žádný nacismus, ale stará ukrajinská runa.

Když se začaly objevovat pomníky s Banderou, tak to také nic neznamenalo, je to prostě ukrajinský patriot, který nikdy nikoho nezabil, ani nemohl, protože seděl v německém koncentráku.

Pak se ukázalo, že Babímu Jaru se nejsnáze dostanete po třidě Stěpana Bandery a navazující ulicí Romana Šuchevyče, což byl imho ten chlap, který už k tomu vraždění vydával přímé rozkazy a podílel se na tom.

Pak se ukázal vrchní velitel ukrajinských vojsk Zaalužný, který se vyfotil s portrétem Bandery za sebou.

A mezi tím se objevovaly stovky videí s ukrajinskou verzí síghajlíčku i patřičným vymršťováním pravé paže k pozdravu.

A teď tu máme brigádu Edelweiss.

Pořád dobrý? Pořád to není dost?

Můj moudrý tatínek vždycky říkával, že žádný průšvih se nestane naráz. Pánbůh ve své nekonečné moudrosti a dobrotě vždycky dává nějaká varování. Nějaké menší předprůšvihy. Ano, něco se stane, ale člověk z toho ještě vyvázne ze zdravou kůží, ztráty jsou minimální, je kolem toho mnohem větší haló, než je pak realita… A takových varování je víc. Málokdy se stává, že by se opravdu kardinální malér spustil jako blesk z čistého nebe. Takhle to dělá jen příroda. To prostě přijde zemětřesení, tsunami nebo tornádo a nenaděláte nic.

Ale lidské průšvihy vždycky předchází celá řada varování. Málokdy se vám v autě rozsype motor naráz. Většinou se nejdřív rozsvítí nějaké kontrolky, změní se zvuk, začne tam někde rachotit, ale auto pořád jede… a pokud to člověk ignoruje, přijde pak najednou velké křách… a je to v háji.

V poslední době tohle vidíme všude kolem sebe.

V Evropě najednou není dost elektriky, její cena značně vzroste, státy dělají spoustu opatření, aby se to nějak zvládlo… a ono se to zvládlo. Vyvázli jsme z toho sice pošramoceni, ale mnohem méně, než to vypadalo před půl rokem. Tohle je ukázkové varování. Něco se rozsypalo, ale jen trochu. A co byl výsledek tohoto varování?

Více grýndýlu!

Auta jsou plná čipů, které se vyrábějí na druhém konci světa. V současné krizi jsou čipy nedostatkové, výroba se zdržuje, prodražuje, uvažuje se o uzavření některých továren… Jsme pošramoceni, ale ne zase tak moc. Co byl výsledek tohoto varování?

Více elektroaut a více čipů!

Náš Tchajwanec Vystrčil si udělá jednu návštěvu, díky tomu Škodovka přišla o celý čínský trh, opět to znamenalo pošramocení, ale opět se to ještě nějak zvládlo. Co je výsledkem?

Na Tchajwan pojede ještě i Pekarová!

Od jara upozorňujeme, že vývoj války na Ukrajině není tak optimistický, jak nám ho média líčí. Od jara jsme už mnohokrát stáli před faktem, že Rusku nedochází ani jídlo, ani náboje, ani nafta, ani lidé. Putin neumřel, nikdo ho nesvrhl. Raket mají také pořád dost. Jsme konfrontováni s nekonečnými řadami ukrajinských hrobů. Co je výsledek?

Musíme vyrábět víc munice, řekl Stoltenberg!

Od jara tady naprosto zbytečně upozorňuju, že na Ukrajině vyvolávají démona. Stěpan Bandera vstal z hrobu a začíná řádit. Každou chvíli vidíme nějaký další důkaz. Každou chvíli musí nějaký studovaný ukrajinista zachraňovat situaci a vysvětlovat, že to vůbec ale vůbec nic neznamená. Stejně jako nic neznamenali ti umírnění lidojedi v Sýrii. Teď přidají ještě ten Edelweiss. Zcela otevřeně. Už se ani nesnaží to maskovat. A jak vypadá naše poučení?

To nic neznamená, ostatně soudíme, že Rusko musí být zničeno!

Už celé měsíce upozorňujeme na bojechtivost naší vlády i bojechtivost našeho nového prezidenta. Slyšíme jeho výroky, on se tím vlastně nijak netají. Vláda chystá náhubkové a mobilizační zákony, jeden vyhozený Klíma na tom nic nemění (o tom si řekneme zítra). Všechno jede nastavenou cestou, každý den slyšíme nějaké nové varování… A co je výsledek?

To nic neznamená, nic nám nehrozí, všechno je v nejlepším pořádku, už brzy zvítězíme.

Já už dlouho vlastně nejvíc zírám na to, kolik ta naše společnost vydržela. Jsem úplně unesen z toho, jak moc to v jejím soukolí rachotí, ale pořád ještě najdeme ráno v obchodě čerstvé rohlíky… (i když poněkud drahé). Ale skřípe v tom pořádně. Každý den to slyšíme, každý den to vidíme v televizi, každý den o tom čteme. Ne tady u nás dezinformátorů a dezolátů. Dozvídáme se to normálně z majnstrýmu… Ale prý to nevadí. Rozsvícené kontrolky nic neznamenají, všechno je v nejlepším pořádku.

Až budete přemýšlet, proč jdu na demonstraci, tak přesně proto.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.