Ve svém příspěvku se Angelika s advokátem Tomášem Nielsenem hovoří mj. o tom, jak obtížné bylo (a stále je) přesvědčit soudy o tom, že mimořádná opatření vydávaná ministerstvem zdravotnictví byla velmi často vědecky nepodložená a navíc nezákonná a že veřejná kritika státní moci je pro demokracii nezbytná, tedy že nejde o zpochybňování autority státních institucí, ale o výkon legitimní veřejné kontroly.

„Soudy ignorovaly pravdu,“ říká v onom rozhovoru Tomáš Nielsen. „Jak jsem se dočetl, tak soud (v případě Pavla Zítka, pozn. aut.) měl rozhodnout proto, že pan Zítko si musel být vědom toho, že jeho tvrzení pocházejí převážně z tzv. dezinformačních zdrojů, nezakládají se na pravdě, byla v rozporu s informacemi uváděnými odbornými institucemi. A tohle je argumentace, která jakmile se dostane do jakékoliv soudní roviny, nota bene do trestně právní úrovně, tak je to průšvih.  Kdo posoudil ty dezinformační zdroje? Já jsem byl mnohokrát u jednání Nejvyššího správního soudu, kde jsme přezkoumávali mimořádná opatření, a vím, jak soudy ignorovaly pravdu. A to ne stylem, že by nám soudci nevěřili, oni nás ani nepustili ke slovu. Říkali: ,My nebudeme kritizovat, co říká Ministerstvo zdravotnictví.’“ „Trochu se bojím toho, aby se na kauzách, jako je ta pana Zítka, nevytvořily takové judikáty, na základě kterých by do budoucna bylo možné odsoudit odborníky jako je vakcinolog Jiří Beran, imunoložka Zuzana Krátká nebo viroložka Hana Zelená.“

Řada lidí si nedokáže tu soudní realitu představit. Proto jsem se rozhodla vyhledat v šuplíku text rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 z roku 2023. Tehdy nám pan soudce zamítl žalobu na Českou televizi, kterou jsme podali za to, že se v jedné reportáži v pořadu Newsroom dle našeho názoru ‚hrubě dotkla dobrého jména, profesní a osobní cti‚, když nás (mě a Tomáše Nielsena) a spolek Zdravé fórum uvedla ve spojitosti s antivaxerskými a dezinformačními spolky a označila nás za ‚šiřitele nebezpečných výmyslů‚. Tuto kauzu jste na webu SMIS  a Pro Libertate mohli sledovat po dobu několika let, ale rozsudky jsme zatím nezveřejnili. Text z rozsudku z naší druhé prohry (kterou se podařilo zvrátit až dalším odvoláním) nám dnes může posloužit jako ukázka argumentační úrovně, jakou bylo (a stále je) možné u našich soudů zažít.

Budu citovat jen některé pasáže z dvanáctistránkového rozsudku. Je to hutný text, jehož čtení i ve zkrácené podobě je jen pro otrlé a vyžaduje hodně trpělivosti. A raději i sklenku něčeho ostřejšího.

Česká televize opřela naši dehonestaci v pořadu Newsroom o článek z Parlamentních listů „Žádná ochrana. Třetí dávka? Takto. Doktorka boří Babiše i Fialu“, v němž jsem vyjádřila svůj názor na aplikaci třetí dávky vakcíny proti covidu. V článku jsem rozporovala strategii vakcinologů celou společnost naočkovat na podzim 2021 třetí dávkou vakcíny. Citovala jsem různé mezinárodní publikace, dokonce jsem zmínila hypotetickou čtvrtou dávku, ale hlavně jsem hovořila o významu imunity získané po prodělání nemoci. Bohužel, celý obsah článku ani redakci ČT, ani obvodní soud nezajímal. Poprvé si víc než jeho perex přečetli až soudci Městského soudu v Praze v roce 2024!

Vraťme se k rozsudku z roku 2023 (Česká televize je označena jako „žalovaná“, my jsme „žalobci“) a posuďte sami, kudy vedly úvahy soudce Mgr. Michaela Květa, o jaké argumenty a zdroje svá dvě zamítavá rozhodnutí opřel.

Bod 16 „Pokud jde o žalobce, o něm vyšel článek označený, jako „Proticovidový advokát vyhrožoval ředitelům škol vězením. Čeká ho kárný soud“, což se objevilo na portále www.seznamzpravy… V tomto článku je Tomáš Nielsen označen, jako jeden z nejvýraznějších bojovníků proti covidovým opatřením a měl se dostat do situace, které se má bát každý advokát a měl si ji způsobit sám svým napadáním těch, kteří dodržovali vládní epidemiologická pravidla (článek publikovaný na www.seznamzpravy).“

Bod 17 „Pokud jde o článek zabývající se žalobkyní RNDr. Zuzanou Krátkou, Ph.D., pak na portálu www.parlamentnílisty.cz, vyšel pod označením „Žádná ochrana. Třetí dávka? Takto. Doktorka boří Babiše i Fialu“ a to 8.11.2021, kde bylo uvedeno, že v minulé studii ze Švédska se ukazuje, že krátce po podání druhé dávky vakcíny proti Covid-19, je účinnost maximální, ale po 7mi měsících již téměř nulová. Na což upozornila imunoložka Zuzana Krátká, zakládající členka Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků. Ačkoli je slyšet z mnoha stran, třeba i od končícího premiéra Andreje Babiše, nebo jeho nástupce Petra Fialy o nutnosti třetí dávky, imunoložka konstatuje, že jde jen o nouzové řešení pro rizikové skupiny, protože opakovaná aplikace staré vakcíny nic nového organismus nenaučí. Imunita ví, co má dělat, jenom se snažíme pomocí různých opatření dělat psí kusy s novou virovou mutací, která nám ale na naše opatření kašle .“

Bod 18 „ Organizace Sisyfos – Český klub skeptiků publikoval text svých webových stránkách označený, jako „Zlatý Bludný balvan v kategorii družstev za rok 2021 – Zdravé fórum a spol.“, který obsahuje, mj., sdělení, že komitét pro udělování Bludných balvanů při Českém klubu skeptiků Sisyfos oznámil, že v kategorii družstev za rok 2021 zůstává Zlatý Bludný balvan Zdravému fóru, z.s. a spol. za obohacení v oblasti veřejného zdravotnictví, datovou magii a konspirační teorie vůbec…“

Bod 19 „Rada ČT napsala žalobci zprávu (ze dne 20.7.2022), že s zabývala stížností na pořad ze dne 5.12.2021, kdy ČT v pořadu Newsroom ČT 24 zveřejnila reportáž věnovanou šíření dezinformací… Rada zkonstatovala, že pokud označí ČT v rámci plnění úkolů veřejné služby někoho, jako dezinformátora, je nutné věc doložit, navíc diváci neočekávají, že veřejnoprávní televize se bude spoléhat na neziskové organizace. Nebyl dán prostor poškozeným osobám zveřejněným v reportáži a byl porušen Kodex ČT, odvolání se v případech, kdy je výslovně nějaký subjekt redaktory napaden a je o něm hovořeno v negativním světle, na malý časový prostor k vyjádření je neakceptovatelné (zpráva Rady ČT z 20.7.2022).“

Bod 21„Pokud jde o rozsah dokazování, soud výslovně konstatuje, že nebyly prováděny všechny důkazy, které byly ze strany účastníků navrhovány… Pokud jde o důkazy žalobců, pak je možno konstatovat…, že k důkazu byly nabízeny desítky článků, které si účastníci vybrali a založili do spisu. Tyto články referují o onemocnění Covid-19 tak, jak v rozhodné době vrcholící pandemie bylo o této nemoci referováno v médiích, články zachycují názory různých odborníků (případně těch, kteří se domnívají, že jsou odborníci) a to, jak články, které jednoznačně hovoří o nutnosti řádně populaci proočkovávat v souladu se stejným postupem v ostatních zemích ve světě, tak články jiné, ať už zástupců organizace Zdravé fórum, či jiných osob, které se vyjadřují k této otázce jinak a více poukazují na negativa očkování.“

„…Soudu je známo (tak asi, jako každému, kdo v ČR covidové období prožíval), jaký byl oficiální přístup lékařských kapacit k tomuto onemocnění a očkování v ČR, jaká upozornění činila Vláda ČR vůči občanům, bylo opakovaně vysvětlováno, proč je očkování nezbytné. Dle názoru soudu nebylo potřeba k tomu provádět desítky článků, ani, jako důkaz provádět vědecké studie, ať už v českém či anglickém jazyce. V tomto směru tedy dokazování prováděno žádné nebylo, neboť to soud nepovažoval za potřebné.“

„…Byly provedeny důkazy jenom některými články shora uvedenými, pro dokreslení situace a jako příklad byly vybrány právě články, které se mohou dotýkat např. osob žalobců, či potvrzovat, či vyvracet jejich stanovisko k nemoci Covid-19. Také z tohoto důvodu soud neprováděl, k návrhu žalobců, výslechy členů spolku Sisyfos, kde žalobci označili celkem 24 jmen, aby měli vysvětlovat stanoviska žalobců případně k tomu, že cena Zlatý Bludný balvan byla spolku Zdravé fórum udělena neoprávněně a nebyly tak slyšeny ani další osoby, které žalobci navrhovali, ať už MUDr. Hana Zelená, či RNDr. Tomáš Fürst, k tvrzeným nepravdám na webu Ministerstva zdravotnictví a o tvrzené neúčinnosti vakcíny Covid-19, stejně tak nebyl vyslýchán profesor Roman Chlíbek, aby prokazoval, že Ministerstvo zdravotnictví uvádí o očkování nepravdu. Nebyla slyšena, z obdobných důvodů, ani Kateřina Šalounová, redaktorka ČT, aby tvrdila, či prokazovala, že napadený pořad Newsroom vznikal, či nevznikal na základě vyhodnocení pravdivosti apod.“

Bod 30 „…Dle názoru soudu žalovaná nepřekročila dovolenou mez informování veřejnosti ve svém pořadu, bez ohledu na to, že redaktorka žalované konstatovala svůj názor, co je, či není ,výmysl‘, či co je, či není ‚nebezpečný výmysl‘ , či co je ‚pravda‘ … Ve společnosti je obecně známo, že ohledně očkování, ve vazbě na onemocnění Covid-19, zazněla celá řada názorů, souhlasných i protichůdných a že ohledně této záležitosti byla poměrně ostrá diskuse a dlouhodobá společenská debata. Je však také známo, který názor významně převážil, tedy jednoznačně opakované očkování, že oficiální doktrína vlády a Ministerstva zdravotnictví v této otázce byla dlouhodobě konstantní a v souladu i s postupem v jiných zemích, zejména pokud jde o Evropskou unii…“  Konec citací.

Toto je realita vnímaní doby covidové u soudů, se kterou se advokáti jako je Tomáš Nielsen opakovaně setkávají, a změnit ji je velmi těžké. Děkuji všem těm, kteří se o změnu k lepšímu snaží, i všem jejich advokátům. Vyhrát není to nemožné, ale je to nesmírně těžké. O vítězství v naší kauze jsme psali zde. Naší největší satisfakcí byl pro nás oba tento závěr soudců Městského soudu v Praze: „Ačkoli žalobkyně vstoupila se svými názory do veřejného prostoru, nebylo prokázáno, že by se jednalo o dezinformace nebo výmysly. Naopak šlo o názory otevřené, hodnotící jednotlivá fakta a ponechávající prostor pro zodpovězení některých otázek v budoucnu. Naproti tomu reportáž měla vyznění odsuzující, odstrašující od určitých informačních zdrojů, mezi něž byla žalobkyně neprávem zařazena.“ 

Sankce pro ČT přitom nebyla nijak závratná – od soudu dostala nařízeno, aby se v pořadu Newsroom 24 omluvila, aby zaplatila soudní náklady a k tomu symbolickou částku za újmu, a aby stáhla onu dehonestující část pořadu z webu ČT. Text požadované omluvy byl už v průběhu předchozího řízení zkrácen na minimum a byl součástí rozsudku. Česká televize však nebyla schopna se ani pořádně omluvit, a tak jsme se sešli po několika měsících znovu, tentokrát u exekučního soudu, který stále ještě neskončil.

Při zpětném pohledu na více než tři roky soudních tahanic děkuji Tomášovi za to, že jsme po ledové sprše, kterou nám opakovaně připravil Obvodní soud pro Prahu 4, měli sílu vytrvat a odvolat se k Městskému soudu v Praze (a to dokonce dvakrát). Připomínám, že za žalobu i za každé ze dvou odvolání jsme museli zaplatit soudní poplatek. Dlouhé řízení navíc znamená velké finanční náklady, které si z větší části zaplatí klient. To, co dostane v případě výhry od poražené strany, činí jen paušální odměnu za odvedené úkony, která ani omylem nepokryje náklady na práci jeho advokáta. Takže v lepším případě to uhradí vysouzená náhrada újmy (pokud ji soud ponechá v rozumné výši), v horším případě, a to i tehdy, když se bráníte úspěšně, zbylé náklady hradí klient ze svého. Já měla advokáta kamaráda, který se navíc soudil se mnou, jindy se vyhlásí finanční sbírka a pomohou dárci.

Pro vás, čtenáře, budiž tento případ vysvětlením, proč nešťastníci zpravidla další kola soudů vzdávají, i když by se dalo čekat, že pravda, čas (a s ním vyvíjející se vědecké poznání) hraje v jejich prospěch.

Zuzana Krátká

Článok pôvodne vyšiel na portáli smis-lab.cz