Celkem chaos, skoro tak jako těsně po Velkém Třesku, pokud byl. Alternativní scénář se Slovem byl daleko spořádanější; tak či onak, mluvčí Slova zřejmě svět nejprve hezky uspořádal za 6 dní a pak si místo jednodenního odpočinku zase dáchnul na několik dalších věků, během nichž, asi z rozmaru, dopřál světu opět nějaký ten chaos, než zase zakročil a vložil do celé věci pořádek. Ale ty příběhy přeci už znáte.

Pak už tu místo opic pobíhali lidé a možná kdesi na Blízkém východě bylo třeba usmířit válčící kmeny, ukončit masakry, nastolit řád. Trochu velký úkol pro jednoho muže, ne ovšem, pokud má na své straně Nejvyššího, mluvčího onoho Slova. Nebo někoho jemu podobného. Buď jak buď, tehdy vznikl jeden z nejgeniálnějších nástrojů, jak zkrotit masy a nastolit pořádek. A Tvůrce nalil verše do hlavy muže, a ten je přepsal na papír, či papyrus, či kámen. Anebo možná muž vymyslel, jak Velký Třesk popsat básnickými lidskými slovy, kdo ví. Tak jako tak, pak už se jede podle jízdního řádu a nepochybuje se. Kdo zapochybuje, ten zemře. A často velmi ošklivou, pomalou a bolestivou smrtí. Budiž náboženství.

My v Evropě jsme téměř vymýtili náboženství jednoho milujícího všemocného boha, abychom tu díru v našich duších zaplnili vírou v jeden milující všemocný stát. Abychom žili s pocitem spravedlnosti, podstupujeme pravidelně liturgický rituál, ve kterém se demokraticky rozhodujeme, kdo se stane mluvčím boha na zemi. Ehm, pardon, kdo se stane naším zastupitelem a kdo nás bude šikanovat a okrádat příští čtyři roky. Ve jménu společenského blaha a veřejného „dobra“ samozřejmě. Kdyby v tom nebylo „dobro“, nestálo by to náboženství za nic. Lidé prostě potřebují pocit happyendu.

A paralelně s tím vesmír a matka Gaia drásají naši fyzickou schránku různými katastrofami. Tu požár, tu povodeň, tu blesk, tu sucha, tu sněhové bouře. Pomalu se učíme, že jsme křehcí a že se neustále musíme chránit. A když nemáme zrovna po ruce lopaty, opalovací krémy, zavlažovací systémy a hasicí přístroje, musíme prostě ve jménu „dobra“, které nám nadiktuje náboženství, obětovat při úplňku pár dětí, nebo panen, nebo prostě žen, když dojnou panny, možná i pár zrzavých, nebo prostě někoho, kdo zrovna vrchnosti nevyhovuje, protože vrchnost, která o oběti rozhoduje, zrovna touží po pozemku vybrané oběti. Důležité je ono „dobro“ za tím. A metodami se teď nezdržujte, na ty se přeci historie neptá. A pak sucha, bouře a povodně přejdou, což je jasný důkaz toho, že oběti zafungovaly, náboženství se nemýlilo a že vrchnosti patří nějaké pozemky navíc jako příjemný bonus. Proč řešit pozemky a bohatství, když jde o „dobro“ a záchranu lidstva, žeano.

Já jsem člen jedné náboženské sekty. Trochu jsem si ji vybral, protože mi vyhovovalo její nastavení a privilegia. Patřím mezi lékaře. V naší sektě studujeme hlavně matematiku, fyziku, chemii, biologii a pacienta. Studujeme to celkem dlouho a průběžně si vštěpujeme: léčíme všechny stejně bez ohledu na rasu, barvu pleti, náboženství, věk a pohlaví. Pro můj mozek hezky čitelné zadání a dává mi jakýsi bianco šek nepřidat se na žádnou ze znesvářených stran. Když se zabíjejí černí s bílýma, stojíme stranou a kroutíme hlavou. Když se na Bílé hoře praly dvě skupiny o tu správnou interpretaci Bible (a sem tam i o nějaký ten pozemek samozřejmě, ale to rozhodně nebyl primární cíl, primární cíl je vždy „dobro“, prosím vás, na to nezapomeňte), léčili lékaři v těch masakrech víceméně všechny stejně a u toho nevěřícně kroutili hlavou, proč zase tohle všechno.

Když sunnité vraždí šíity, když Hutuové vraždí Tutsie, když Turci vraždí Armény, my lékaři vidíme jen rozbitá těla a zničené duše a na to blaho „vyššího dobra“, pro které se to všechno konalo, nějak nemáme čas, protože se snažíme těl a duší co nejvíce zachránit. Když tuhle práci děláte dost dlouho, začnete ono „vyšší dobro“ tak nějak ignorovat. Ono sice někde je, dál se děje, ale vy vnitřně cítíte, že na něm neparticipujete a rozhodně se neděje s vaším souhlasem.

Jednoho dne objevil všemocný stát sílu veřejného zájmu. Začal se v jeho jménu zbavovat rozvracečů, rozkladačů režimu, špehů imperialistů a dalších nepřátel. Někdy si stát myslí, že nějaká rasa je lepší než jiná, a lid si pak už jen ve volbách zvolí ty, kteří vykonají „dobro“ a oné špatné rasy se pro blaho všech zbaví. A další přitom jen plní rozkazy. Takže se „dobro“ děje tak nějak samo od sebe a nikdo za něj nemůže. Důležité ovšem je semknout se. To je jediný způsob jak porazit nepřítele. Tak tak. A nebojte, my lékaři tomu sice nevěříme, ale stejně se zase znovu pokusíme ten svinčík, které „dobro“ vykonalo, uklidit.

Jenže ukázalo se, že ono nás těch ortodoxních je v naší sektě sakra málo. Mnozí sice studovali, ale rozhodli se navíc, že se přidají na stranu „dobra“. Ostatně proto vlastně lékaři nikdy nebyli hybnou silou dějin ani opozice, možná jednotlivci ano, ale rozhodně ne lékařský stav. Vlastně kolaborujeme tak často, jak často církev pokaždé kolaboruje se státem napříč historií. Koneckonců ono to tak už bývá, že kdo se postaví vyššímu společenskému „dobru“ do cesty, toho historie smete. V zásadě se vyplatí kolaborovat, tedy přidat se na stranu „vyššího dobra“.

Přednedávnem přišla znovu pohroma. Virus. Matka Gaia nás opět zkouší. A stát – ještě donedávna střílející na hranicích odpadlíky, kteří se nepochopitelně pokoušeli opustit zemi zalitou sluncem – ucítil šanci, jak zlý virus porazit. (A u toho posílit svou moc a přijít si možná i na nějaké ty pozemky, žeano.) A vrazil mezi lidi klín. Musíme poslechnout vůdce a zavřít toto a tamto, tím virus porazíme. A pak musíme mít něco na puse, i když jsme sami v lese, protože to taky porazí virus. A pak tu máme očkování, které porazí virus.

Vím, už se nadechujete, že toto jsou slova antivaxera. Nene, nejsou. Toto jsou slova lékaře, který uznává očkování, tak jako uznává vědu, tak jako uznává svobodnou vůli pacienta, a který se odmítá podílet na veřejném povinném „dobru“. Jede si jen svoji doktrínu: pomáhat všem. A jen za poslední týden zažil čtyři situace, které ho naprosto děsí a vstupují do jeho nočních můr.

1) Kdesi v Novém Městě v Sasku pracuje v ordinaci praktického lékaře jeden český lékař. Absolutně nenávidí všechny neočkované, protože ti mohou za všechno zlo na této planetě. Nechává je za trest čekat hodiny a odmítá je léčit tak dobře, jako ty hodné očkované. Prej ať si to vyžerou, když jsou takoví idioti a nechápou, co je jejich morální občanská povinnost. Ten už se přidal na stranu „dobra“.

2) Na severu České republiky působí jiný český lékař, který odmítá tuhle hru na „dobro“ a „zlo“ a léčí všechny stejně podle svého vědomí a svědomí. A veřejné mínění ho stírá, že prý údajně podvádí a vystavuje prý falešné certifikáty a očkuje prý jen naoko a policie ho prý už desetkrát zavřela. Jede masívní hysterie, dehonestace lékaře, který neprovedl nic špatného. Trochu to připomíná scénu z filmu o Hilsnerovi, jak lidé zbili Masaryka nebo rozbili sklo Hilsnerovu právníkovi Zdeňkovi Ouředníkovi jen proto, že včas nepochopili, kde stojí veřejné „dobro“.

3) Přebírám v Zittau od starého Němce jednu ordinaci. Sedíme v místnosti a diskutujeme jako gentlemani. Když vtom přiběhne jeho sestřička a manželka v jedné osobě, celá šokovaná, bledá a na hraně hysterie. Poslyšte, co se stalo!!! Právě volala pacientka, prý byla u nějaké lékařky a prý zahlédla, jak lékařka nějakou stříkačku vyprázdnila do výlevky. Mimochodem, ta lékařka také očkuje a určitě to byla vakcína, kterou stříkla „vedle“. Teď nemůže chudák pacientka spát a neví, co má dělat, tak volá svému praktickému lékaři o radu. Manžela a sestřička v jednom nelenila a rozhodným německým hlasem se saským akcentem zavelela:

-„Zofort bitte diii POLICAJ anrufen!!! To by tak chralo bitte, aby někto neuposlechnul roskas!“

Sedím jako náhodný svědek scény vedle a namítám: -„To snad nemyslíte vážně, nemáte žádné důkazy, nevíte, co ta paní pacientka viděla, lékařka nikoho nepoškodila, nemůžete radit pacientům, aby volali policii, tohle je strašně neprofesionální!“

-„Fy mlčet herr doktor, toto ernshafte porušeni des Befehls!! Verstanden?“

Polévá mne studený pot a blednu, nechci konflikt a mlčím. Sudetský duch obchází kolem a ještě je cítit v ulicích. Podobně hysterického jsem naposledy viděl Karima s Hassanem, když přiběhl Jawad s novinkou, že Mahmout prý spálil Korán. Tehdy zavládla frenetická hysterie, kterou jsem s Karimem a Hassanem neuměl prožít; pro mě to bylo jen: Hmm, blbé, komu ten Korán patřil? Asi by Mahmout měl majiteli koupit nový, nebo ho zaplatit, a někdo by měl Mahmoutovi vysvětlit, že majetek ostatních se neničí, to není hezké. Jenomže pro Karima s Hassanem to očividně bylo o hodně větší drama. A proč? Protože fiat náboženství.

4) Na uzavřeném facebookovém fóru ve skupině lékařů někdo zveřejnil příspěvek, jak jakýsi pacient na Slovensku onemocněl covidem, měl těžký průběh a v nemocnici začal vykřikovat, že ho prý jistá lékařka očkovala jen “naoko“ a pak mu vydala certifikát. V ten okamžik se v uzavřeném fóru strhla řež. Lékaři se začali předhánět v navrhování exemplárních trestů. Zejména musím zmínit jednoho obzvláště militantního Slováka, který požadoval okamžité vyloučení dotyčné lékařky z lékařské komory, na všechny komory v EU poslat informaci, co je tahle lékařka zač, aby už nikdy nikdevá nedostala práci, a zavřít ji na 5 let natvrdo. Zdůrazňuji, že důkaz proti lékařce neexistoval ani jediný. Co mě ovšem děsí ještě víc: U tohoto militantního příspěvku se začaly svižným tempem množit lajky, jako by probíhalo veřejné hlasování o popravě Milady Horákové. Ano, už i lékaři mají jasno, porušení náboženských pravidel ve jménu „dobra“ se musí trestat tvrdě a nesmlouvavě. Tohle je přeci Ten Virus, tady platí presumpce viny!!! Když konstatuju, že fanatická víra v silný a trestající stát, v jeho pravidla, v autoritářství a v kolektivní „dobro“ se jmenuje fašismus a že především my lékaři bychom měli být umírnění, opatrní, chápaví a nepřidat se na žádnou stranu, ihned nastává lynč.

Soukromým messengerem mi vzápětí přichází verbální podpora od dvou lékařek, které se přiznávají, že se mnou souhlasí, když oponuji militantnímu lékaři, který by rád bez důkazů svou kolegyni nechal zavřít, ale veřejně vystupují neutrálně nebo spíše s většinou. Chápu je, mají děti, ty chodí do školy, lidé vědí, kde parkují auta. Nechtějí nic riskovat. Je opět načase říkat, co chce slyšet většina, a moc nevyčuhovat. Opět nemít názor. Je načase kolaborovat.

Ještě se chvíli se agilní Slovák snažil diskutovat: „Je jasné, že doktorka musí dostat pět let natvrdo, přece to máte padělání dokumentu a šíření infekční nákazy.“ (Důkaz stále žádný.) A pak dodává: „Tím, že pacient není očkovaný, nemá protilátky, tím bude šířit nemoc, tím nakazí moje děti, ty onemocní a umřou.“ Nene, nevtipkoval, byl vážně skálopevně přesvědčený o tom, že ona údajně falešně očkující slovenská doktorka je vrahem jeho dětí. Chvíli jsem kolegům vysvětloval, co je argumentace šikmou plochou (slippery slope), pak jsem jim vysvětloval, co je „in dubio pro reo“ (a že nelze trestat bez důkazů), a pak jsem jim ještě vysvětloval princip proporcionality (tedy že třeba za jízdu v obci rychlostí 60 km/h nemůžeme sekat ruce, nebo tak něco). Fakt, vážně: Ti studovaní lidé z toho nepochopili nic. Místo pochopení principu presumpce neviny se spustila poněkud dětinská filozofická disputace:

– „Podle vás je padělání listin správně?“

– Já: „Nekonkrétní a návodná otázka. Pokud se třeba ptáte, jestli je správně padělání pasu židovským dětem, aby mohly z Říše odjet do Anglie, tak to je správně.“

– Podle vás je správně porušovat zákon?

– Já: „Pokud jsou morálka a zákon v rozporu, musíte si vybrat. Nejsem ani soudce, ani udavač, ani policista; jsem lékař a mám jen svoje krédo: Dobro a přání pacienta, pokud to neškodí nikomu jinému.“

– A zase stejný kolovrátek: „Tím, že nejste očkovaný, přenášíte nemoc víc! Takže omezujete svobodu ostatních. Tedy všech!“

Je to pořád to samé: Argumentace kolektivem, dobrem, vyšším dobrem, nejvyšším dobrem, veřejným dobrem, veřejným zdravím. A jakmile se rétorika uchýlí tímto směrem, už víte, že nevedete vědeckou debatu, ale jste až po krk v teologické disputaci. Fiat náboženství.

FAZIT:

Milí pacienti,

myslím, že ve jménu náboženství vás někteří vaši lékaři zradili. Dobře si pamatujte, jak se lékař staví k vaší svobodě, k vašim přáním a k vašemu právu nakládat s vaším tělem, protože vy jste klienti a jedině vy o svém těle rozhodujete. A také jedině vy si vybíráte, kterému lékaři donesete takzvanou kapitační platbu tím, že se u něj registrujete.

Tímto chci všem klientům-pacientům oznámit, že si myslím, že očkování je zejména pro rizikové pacienty velmi přínosné a obecně řečeno očkování něco pozitivního přináší, ale současně s tím budu vždy poctivě poskytovat pravdivé informace podle posledních poznatků vědy a respektovat každého pacienta, ať se rozhodne jakkoli. Nikdy žádného pacienta nebudu léčit jinak nebo hůře na základě barvy pleti, náboženství, pohlaví, věku, politického přesvědčení, vzdělanosti, jeho informovanosti nebo stavu jeho očkování. Děkuji všem kolegům, kteří již přede mnou prohlásili, že odmítají kohokoli diskriminovat, a jsou mým velkým vzorem.

Vyzývám k témuž i mladé lékaře, kteří sdílejí podobnou filosofii. Pokud se chtějí kvalitně připravit na dráhu praktického lékaře v Německu, mohou se na nás obrátit, všem rádi pomůžeme.

Autoři tohoto textu jsou prim. MUDr. Martin Vavruša, s atestacemi II. stupně z chirurgie, urgentní medicíny a všeobecného praktického lékařství, vojenského lékaře na misích AČR v Afghánistánu, poskytující lékařskou péči mj. covid+ pacientům s těžkým průběhem, a Markéta Šichtařová, ekonomka. Oba jsou očkováni.

Markéta Šichtařová

Článok pôvodne vyšiel na portáli sichtarova.blog.idnes.cz