Jeho analýza, kterou v květnu vydal MCC Brussels pod názvem Manufacturing misinformation: The EU-funded propaganda war against free speech, se zaměřuje na dosud opomíjený způsob, kterým Komise své cíle prosazuje. V rámci různých evropských programů na podporu výzkumu totiž EU financovala stovky nevládních organizací, univerzitních pracovišť, veřejných institucí a firem, které realizovaly 349 projektů (jejich podrobný rozpis je v dokumentu) na boj s „nenávistnými projevy“ a „dezinformacemi“ v celkové hodnotě skoro 650 milionů eur (přes 16 miliard Kč). Peníze daňových poplatníků byly vědomě použity k vybudování orwellovského systému, který diktuje jazyk veřejné debaty. Tato křížová výprava zastírá systematický útok na svobodu slova v Evropě.

„Tyto projekty, ačkoli se navenek tváří jako podpora digitální bezpečnosti, posilování kompetencí a demokratické účasti, ve skutečnosti budují ideologickou strukturu za účelem kontroly politických narativů a ovlivňování veřejného mínění v celé Evropě. Jádrem tohoto systému je neoficiální, avšak systematicky vybudovaná síť, jejímž cílem je utvářet evropské myšlení a delegitimizovat populistickou opozici. Ovládání jazyka vytváří infrastrukturu politické kontroly, napůl neviditelný cenzurní aparát.“

Závěr: Císař je nahý

Zpráva MCC Brussels není jen odhalením zneužívání veřejných prostředků, ale zpochybňuje morální legitimitu útoku EU na svobodu slova. Bez existence strašáků „hate speech“ a „dezinformací“ by přišla o jeden z pilířů své legitimity.

„Není třeba to chápat jako spiknutí. EU se obává svobody projevu, protože je nepředvídatelná, protože umožňuje vyslovovat a zvažovat alternativní pohledy – a, což je pro ně noční můra – protože naznačuje, že evropští občané si stále uchovávají morální nezávislost, a tedy i schopnost rozlišit pravdu od lži, informaci od dezinformace, bez nutnosti podřídit se odborníkům nebo nevoleným technokratům, kteří údajně vědí, co je pro ně nejlepší. Půl miliardy eur je malá částka, pokud díky ní mohou nevolení byrokraté EU rozhodovat, co se v Evropě smí a nesmí říkat nebo si myslet. Jde o autoritářský nástroj, který má „řídit demokracii“ a udržet stávající stav věcí.“

Komise deklaruje, že vychází z důkazů, ale v praxi se řídí opačným principem: nejprve je tu rozhodnutí, a pak se k němu vytvoří potřebné „důkazy“, prezentované jako výzkum, aby to mělo punc akademické legitimity. Jde o outsourcování výroby propagandy, která se tváří jako politika založená na důkazech. „Skutečnost, že tolik nevládních organizací, firem a a univerzit je ochotno se na tomto divadle podílet, ukazuje na mnohem závažnější problém: zkorumpovanost akademického prostředí a konec samotné ideje objektivního bádání. Škody, které to způsobuje demokracii, a vůbec budoucnosti odbornosti, jsou nevyčíslitelné a přesahují rámec této zprávy.“

„Nejde o omyl při financování, ale o vlastnost systému. Je obtížné si představit, že jakákoli organizace, která by se ucházela o podporu a současně zpochybnila předpoklad, že nenávistné projevy a dezinformace jsou rostoucí hrozbou demokracii, by získala jediné euro.

To, že Komise musí sahat k takovým manipulacím, a že je ochotna na to vydat o 31 % více než na výzkum rakoviny, neodhaluje její sílu, ale slabost. Neustálá potřeba vytvářet umělý konsenzus (udržovaný využitím algoritmů umělé inteligence) dokazuje, že tento narativ nemá žádnou přirozenou vazbu na realitu, již údajně odráží. Je to shora vnucený konstrukt, jehož cílem je legitimizovat status quo, který už miliony Evropanů zpochybňují a proti kterému otevřeně vystupují.“ 650 milionů eur má skrýt fakt, že Komise může vládnout jen prostřednictvím manipulace. Císař nemá žádné šaty.

„Tato nepoctivá orwellovská kampaň, která na rozdíl od historických pokusů potlačit svobodu projevu, nepálí knihy ani nešlape disidenty okovanou botou. Místo toho se opírá o pečlivě vytvořený mechanismus jazykového dohledu, podpořený obrovským systémem veřejného financování. Cílem je prezentovat jazykovou policii jako „sílu dobra“. Podporována stovkami nevládních organizací a akademiků si dokonce může nárokovat, že cenzuruje projev „ve jménu ochrany demokracie“.

Komise správně chápe, že ovládnutím jazyka veřejné komunikace může určovat, co je informace a co dezinformace, co je pravda a co lež, co je legitimní projev a co už ne, a kdo smí mluvit a kdo nikoliv. A pokud má kontrolu nad informací a pravdou, má kontrolu i nad historií, minulostí a budoucností.“

Dodatek: „NOVOmluva“ přeložená do srozumitelné řeči

Níže je přehled klíčových frází, které se opakovaně objevují v popisech cílů různých projektů. Pro ty, kdo nehovoří orwellovským „newspeakem“, je každá fráze přeložená do běžné řeči a v některých případech také vysvětleno, co ve skutečnosti znamená.

Totéž lze pozorovat i u často opakovaných témat a pojmů napojených na politiku:

Vlastimil Veselý

Článok pôvodne vyšiel na portáli sosp.cz