Milí čtenáři, dost možná jste to už zaznamenali v médiích: vydavatelství Puffin Books, které publikuje dětské knihy anglického spisovatele Roalda Dahla (zemřel roku 1990), nechalo jeho díla přepsat tak, aby vyhovovala moderním představám o citlivosti. Práce se ujala neziskovka Inclusive Minds, která vzala svoji tolerantní sekyru na pojmy jako “tlustý” – zrovna v povídce, která se celá točí kolem obžerství hlavního hrdiny! – nebo “plešatý”. Dokonce ani slepice nesmějí už nadále být “hloupé”. (Úplně vidím to shromáždění wyandotek, jak souhlasně přikyvuje a pokdákává spokojeností nad bořením stereotypů, které jim až dosud zabraňovaly jít na Harvard.)

Tento akt kulturního vandalismu byl natolik křiklavý, že ani v Guardianu, kde jinak neznají žádného nepřítele na levici, jej nemohli vysloveně pochválit. Vydavatelství také pod tlakem negativní zpětné vazby malinko couvlo a oznámilo, že kromě vykleštěné verze bude i nadále vydávat také původní podoby Dahlových knih: “Čtenáři si budou moci vybrat, které verzi dávají přednost.”

Leč velké korporáty, to jsou dokonalí psychopati, a lhaní či překrucování skutečnosti jim nedělá žádný morální problém. A inkluzivní vlk se zjevně nenažral dost, protože pouhých pár dní po tomto prohlášení se Puffin Books dopustily něčeho, co je s těmito slovy v přímém rozporu, respektive z nich dělá parodii sebe sama: začaly přepisovat na dálku již zakoupené Dahlovy e-knihy ve čtečkách koncových zákazníků-čtenářů. (Celý text článku na internetovém archivu.) Prostě pokud jste si pořídili starší verzi, najednou vám tam nalezla ta nová, řádně zinkluzivněná, a ta stará je fuč. Simsalabim, magie moderního digitálního světa. Nebo spíš černokněžnictví. Vždycky jsme byli ve válce s Eastasií.

Cítíš-li se, čtenáři, touto zprávou nasrán, tak já také. Dávno nemám žádný respekt k té tlupě psychopatů, která, zaštiťujíc se samými kladnými a ctnostnými motivacemi, napáchá úplně cokoliv; Lenin, Stalin a Mao měli to svoje řádění taky nějak líbivě zdůvodněné. Leč stojí za to se kromě vzteku i zamyslet.

Za prvé, hříchy nechodí samy, ale ve skupinách, a toto je kromě kulturního vandalismu navíc ještě podvod, ať už v mezích zákona (neboť nepochybuji, že to mají zaštítěné armádou právníků a volnými licenčními podmínkami) nebo nikoliv. Ten výsledný produkt už přece nenapsal Roald Dahl, nebo aspoň ne jenom Roald Dahl. V nejlepším případě se taková kniha dá označit za jakési hybridní dílo (podle vzoru “hybridní válka”), a tudíž by správně na té titulní straně měla být napsána i ona Pekelně Humánní Tálibánská Tlupa coby spoluautor. Jenomže kdybyste toho zákazníka takhle předem upozornili na skutečný stav věcí, ještě dříve, než klikne na tlačítko Koupit, tak by třeba prodeje klesly, že? Podle mě je to klamání spotřebitele jako prase, jen o málo lepší, než kdybyste do hovězích karbanátků přidávali nějaké to malé procento namletého jezevčíka s boudou.

Za druhé, zase se jednou ukazuje, že největší problém digitálního světa je integrita a autenticita dat. Jinými slovy, že se vám různé údaje nebudou tiše měnit pod rukama. Existují sice různé mechanismy, jak takovou změnu aspoň detekovat (hashování, digitální podpisy), ale v situaci, kdy k vašemu zařízení má administrátorský přístup někdo jiný – což třeba u toho Kindlu má – jsou celkem nanic. A u moderních zařízení jako Kindle nebo různé smartphony v podstatě ani nemůžete říci, že jste jejich majitelem; možná to platí o té fyzické “kisně”, ale ne o datech v ní obsažených, ta ovládá někdo jiný.

Pročež: pozor všichni, kdo horujete pro převod maximálního množství aktivit do digitálního světa, zejména pak ale těch opravdu důležitých (podepisování smluv, bezhotovostní platební styk, volby – volby!!!). Potenciál pro průšvihy je v tomto případě značný a patrně ještě ne zcela doceňovaný. Možná věříte současnému ministrovi vnitra – já ne, ale to je jiné téma – že by se určitě ničeho takového nedopustil, ale po příštích volbách může digitální strukturu státu “administrovat” někdo úplně jiný, komu nedůvěřujete už teď. Obecně je vždycky dobré si představit, že se do dané mocenské pozice dostala ta nejhorší kreatura současné politické scény: jaké nástroje jí chcete dát k dispozici?

Za třetí, někteří lidé to budou považovat za “konspirační uvažování”, ale já si myslím, že je to celkem přirozená myšlenka: pokud je něco technicky možné, dříve nebo později to někdo zkusí, i kdyby to bylo neetické jako hrom. I kdyby od toho 99 možných pachatelů couvlo, ten stý to udělá. Momentálně je technicky možné přepisovat knihy v čtečkách na dálku, tož se to děje. Za deset let bude třeba možné digitálně “přetočit” klasické filmy tak, aby dobrý voják Švejk byl nebinární (pivní prsa už beztak má) a feldkurátová Katzová byla poloviční černoškou z (neexistující, ale koho zajímá nějaká historická realita) rakousko-uherské kolonie v rovníkové Africe. Vsaďte se, že to někdo zkusí, a že se možná pokusí i vytlačit předešlé verze “z trhu”, k čemuž v zásadě stačí znevýhodnit je ve vyhledávačích typu Googlu, aby se nedostaly na prvních pár stran výsledků.

Proto by patrně stálo za to archivovat současné kulturní dědictví lidstva v původní podobě, a pokud možno na nedigitálních nosičích. Ty něco vydrží a osvědčily se i proti cenzuře předešlých generací.

A ta “archivace” nemusí být plošná a velká. Každá kniha, kterou sobě nebo jinému koupíte v papírové podobě, je malý vztyčený prostředníček vůči Velkému Převychovateli s Usměvavým Ksichtem.

Marián Kechlibar

Článok pôvodne vyšiel na portáli Kechlibar.net.