Těch pár vinařských oblastí u nás jsou oblasti hraniční. Oproti Středomoří se tu vínu daří vlastně jen tak tak. Nikdy nebudeme konkurenceschopní v cukernatosti hroznů. Vinná réva se u nás nadře, aby v těch kuličkách bylo dost fruktózy na kvašení. Chce to hodně péče, réva se nesmí přetěžovat, běžně se hrozny probírají, aby jich nebylo na jednu rostlinu moc a červené víno u nás nevyjde ve vysoké kvalitě skoro nikdy.

Ale právě tyto hraniční přírodní podmínky se nakonec obrátily v největší výhodu našich vín. Nejlepší vína u nás koupíte od malých vinařů, kteří jsou zároveň vinohradníci. Víno dělá příroda. Vinař už to jen více či méně zkazí. Malý vinař/vinohradník se svoje rostlinky i svůj sklep postará lépe a pečlivěji než velká firma. Tam sice mají hromadu techniky, řízené kvašení, nerezové tanky, mají k dispozici laboratoře a spoustu látek, kterými dokáží optimalizovat chuť a stabilizovat produkt v lahvi, ale stejně ničím nenahradíte stálou teplotu ve sklepě a lidský jazyk, který ochutnává. Zároveň se u nás nejde na regionální vína, ale na odrůdová. Právě kvůli tomu, že je každý rok úplně jiný, je třeba pěstovat různé odrůdy. Je běžné, že i malý vinař s padesát demižony ve sklepě, tam má deset odrůd a ještě to rozděluje po jednotlivých letech.

Pokud na Moravě přijdete do vinného sklípku ochutnávat mladá vína, měl by vám vinař nabídnout z celé škály odrůd a vy byste si měli říci, co vám chutná. Každý jazyk je jiný. Droboučké sekretářce z pražského korporátu bude chutnat něco úplně jiného než dvoumetrovému horníkovi z Ostravy. Dobrý vinař zjistí při ochutnávce vaše preference a pak vám podle toho bude nabízet. A protože je každý rok jiný, vyjde víno každý rok jinak a každý rok vás čeká nové dobrodružství při hledání ideálního vína pro vás. Proto se chodí po sklepních uličkách, proto se dělají různé košty a dny otevřených sklepů, protože přesně takhle má vypadat český přístup k vínu. Najíst si to, co mi chutná, domluvit si s vinařem pravidelné dodávky a pak během roku vychutnávat, jak se víno vyvíjí. Kdo u nás rozumí vínu, toho nezajímá etiketa, ale chodí po sklepích.

Tohle je přirozenost. Takhle se to vyvinulo. Malé sklepy, malé vinohrady, malí vinaři. Ale velká škála odrůd a ještě větší škála chutí. Naše vína běžně vyhrávají mezinárodní soutěže, ale skoro nikdy nevyhraje žádné víno dvakrát po sobě. Vyhraje někdo jiný s jinou odrůdou, protože přírodní podmínky se rok od roku liší.

V dnešní globalizované době se samozřejmě s malým sklepem neuživíte. Jakmile začnete dělat víno na kšeft, tak zjistíte, že vám stát uložil tolik předpisů a podmínek, že se musíte sakra ohánět a vyrobit hodně vína, abyste pokryli náklady. Proto se většina vinařů vínem jen přiživuje. Mají to jako koníček. Jsou sdružení v nějakém vinařském spolku, který zastřešuje předpisy a několikrát do roka udělají nějakou akci s otevřenými sklepy. Tam pak koupíte špičkové víno, které by vás jinak stálo tisíc korun za lahev, za stovku litr. Bez problémů. Já osobně jezdím za jedním takovým vinařem z Chvalovic, který vyhrává všechny místní soutěže a ve svém sklípku má dvacet demižonů… Ale co odrůda, to nektar.

A teď do toho přijde vláda s nápadem na spotřební daň… A zase se jí podařilo naštvat naráz malé i velké.

Pro velké je to především konkurence z ciziny. Většina států produkujících víno ve velkém samozřejmě žádnou spotřební daň nemá. Zároveň mají hodně slunce, tím pádem hodně cukernatosti a tím pádem se nemusejí moc namáhat s výrobou. Víno je levné a dopravit ho k nám ve velkém, stojí pakatel. Jestliže se každá lahev vína u nás zdraží o patnáct korun, tak to na prodaném množství bude hned znát. Co si budeme povídat, většina vína v supermarketu je spíš z těch levnějších, protože průměrný konzument se chce spíš připít než vychutnávat.

Malí vinaři, ty zničí byrokracie. Kdo nevíte, jak to chodí se spotřební daní, navštivte první pěstitelskou pálenici. Tam vám vysvětlí, jak to celní správa dělá, aby se náhodou někdo neobohatil na státní úkor. Daňový sklad, předem složená záloha daně na budoucí vyprodukovaný líh, šílené papírování, časté a brutální kontroly, které vůbec nepočítají s tím, že se mění poměry. Urodí se víc ovoce, lidi by ho chtěli vypálit, ale běda, vy máte složenou zálohu na menší množství lihu a pokud to jen trochu překročíte, pokuty jsou tvrdé.

Úplně si představuju, že tohle už bude pod rozlišovací schopnosti pana ministra Nekuly a spotřební daň z tichých vín bude prostě zařazena do stejných pravidel jako daň z pálení. To bude konec vinařské kultury. Úplně vidím, jak sedmdesátiletý stréc, který umí vyrobit úplně dokonalý moravský Muškát, bude nucen kvůli svým tisíci litrům vína vyplňovat papíry a přihlašovat se u celníků. Nebo můj kolega, co běžně chodí do práce…

Dopadne to, jak musí. Každý si bude dělat trochu vína pro svojí spotřebu a přestane o sobě říkat, že je vinař. Pár známých bude vědět, že něco má a budou si k němu pokoutně chodit. Najde se i dost uvědomělých udavačů, kteří brzy rozvrátí i vinaření přes přátele… pár pokut a bude to. Vinohradů se postupně zmocní velcí hráči, kteří budou schopni vypapírovat tu spotřební daň. Aneb… deagrofertizace zemědělství v praxi… pro zničení Babiše není žádná zemědělská oběť dost velká. Koncerny zůstanou, jen dividendy půjdou do ciziny.

Se zničením malých vinařů půjde do kytek i vesnická jihomoravská kultura, protože všechny ty košty, jarmarky a hody jsou spojené právě s vínem. Vláda si vybere pár mrzkých miliard, z nichž větší půlka padne na důslednou kontrolu, jestli někdo se spotřební daní nepodvádí… celníkům bude vyhovovat, že zůstane Znovín či Lahofer, protože kontrolovat několik velkých firem je lepší než stovky malých… no a já můžu pomalu začít psát knihu o vinařství, protože za pár let už bude veřejnost znát moravskou vinnou kulturu jen z mých popisů.

Hele, oni prostě zničí všechno. A to jen proto, že je drží Česká televize a další libtardí intervjuci. Drží je malá, ale dobře organizovaná skupina vlastizrádců, kteří se tetelí z toho, sloužit cizím pánům. Ti si budou ohřívat polívčičku i na spáleništi. Národe, zrychli to probouzení. Alternativo, zrychli šíření informací. Vyhoďte z okna televizi, odhlašte televizní poplatky a posílejte to těm, kteří vám přinesou to, co vám velká média s chutí zamlčují. Jestli s tím trochu nepohneme, tak nebude co zachraňovat.

Víte, co je příští na řadě… daň z nemovitosti…

Pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Každý, kdo Institut podpoří částkou alespoň 350,- Kč si může v objednací aplikaci na Vidlákových kydech zadat adresu pro zaslání knihy. Platby jsou už spárovány s aplikací. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.

Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“ Všem dárcům děkuji.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.