Pamatuju dobu, kdy byla ČSSD velká strana. Počtem členů i počtem voličů. Pamatuju dobu, kdy se jí libtardi báli jak čert kříže. Kdy se na obálkách novin a časopisů objevovaly palcové titulky „Nacismus = komunismus = ČSSD.“ Pamatuju dobu, kdy Zemana a Paroubka karikovali s hitlerovským knírkem, kdy je vydávali za nejhorší škůdce svobody a demokracie.

Pamatuju oranžovou tsunami, kdy Sociální demokracie ovládla krajské volby, protože Julínek s Cikrtem zavedli zdravotnické poplatky. Pravdomluvní intervjuci to velebili jako správný krok a dělali všechno pro to, aby to vypadalo, že celý národ je pro. Ale výsledek voleb byl tak jednoznačný, že i v tom nejpravicovějším a nejvíc liberálně demokratickém Středočeském kraji plném evropských hodnot, se stal hejtmanem David Rath. Dodnes říkám všem, kteří jsou ochotní mě poslouchat, že kdo u nás zavede placené zdravotnictví, ten prohraje volby.

A také pamatuju dobu, kdy se Sociální demokracie chtěla zbavit oné nálepky problematické strany. Kdy se do vedení dostali měšťáci a začali měnit její image, aby pořád nedostávali od novinářů za uši, aby je nemalovali v pozadí se Stalinem či Putinem. Pamatuju, když to Sobotka začal zavádět a zbavil se ve vedení strany každého, kdo s tímto směřováním nesouhlasil.

Pamatuju dobu, kdy prezident Zeman odmítal jmenovat Šmardu ministrem… vlastně už ani nevím, čeho. Pamatuju, kdy na Sobotku mířil holí, kdy jízlivě komentoval hovadiny, které ČSSD dělá….

A dnes tu máme výsledek.

ČSSD se chtěla zalíbit pražským novinářům, chtěla dělat dojem na líbodémo mládež, až se to nakonec podařilo. Skončila mimo sněmovnu a teď skončila úplně. Předčasný úprk delegátů hovoří za všechno. Ale kýženého cíle bylo dosaženo. Novináři o sociálních demokratech mluvili moc hezky. Socani tomu obětovali úplně všechno. Třicetiprocentní preference, celorepublikovou stranickou strukturu, dokončený pochod institucemi… všechno. Protože pár stranických papalášů štvalo, že jim intervjuci nasazují psí hlavu. Teď už je vše v pořádku, novináři jsou kamarádi… Jen ti voliči chybí.

Jsou totiž u Andreje. Toho teď také zobrazují s Putinem a Hitlerem za zády. Ale stranickým preferencím to nijak nevadí. Stejně tak stranickým preferencím nevadí soudy a novinářské mistrování Veľkého Bociana před kamerami. Dokonce nevadí ani to, že Andrej Babiš není žádný velký rétor. Jako by to byla zákonitost… třicet procent hlasů dostane ten, koho nejvíc nesnášejí v pražských redakcích. Bez ohledu na politiku.

Preferencím ČSSD také ve své době neškodilo směřování do EU i NATO. Dokonce je neohrozilo ani bombardování Srbska. Neuškodila jim ani Buzková ani Gross, co to myslel upřímně. Bohatě stačilo, že z nich novináři nadskakovali vzteky. Ať už kvůli Bimbovi nebo Džordžínovi. Ani hnutí ANO teď nějak neškodí podpora branným zákonům a drakonickým trestům za odmítnutí vojenské služby (byť to nechápu). Pokud mám pravdu, tak jim neuškodí ani podpora henté obranné smlouvy. Ale já osobně to tedy nerozdýchám…

Vlastně je to jednoduché – dělejte si v politice, co chcete, jen se nesnažte zalíbit pražským kafírníkům. Jak vás začnou novináři milovat, vaše preference půjdou do háje. Jakmile začnete pracovat na tom, aby Andreje nezobrazovali s knírkem či srpem a kladivem, jakmile se začnete podbízet majnstrýmu, skončíte tam, co ČSSD.

Třicetiprocentní preference si pak vezme Jindra Rajchl – o něm už Hovorková napsala: „Ein Volk, ein Reich, ein Rajchl.“ Jo jo, lhostejnost je zdarma, nenávist novinářské žumpy si musíte zasloužit… Možná je to Vidlácká zákonitost. Ten, koho nejvíc nenávidí novináři, ten bere třicet procent hlasů ve volbách. Politika v tom hraje vlastně pramalou roli. Pokud PRO nesáhne na zdravotnictví a důchody, mají to jisté. Obzvlášť pokud si Babiš řekne, že už nemá zapotřebí být neustále štván novinářskou lůzou.

Ale zpět k ČSSD… Hlavně Šmardo nezapomeň zhasnout. Jediné, co ještě můžeš udělat, je vypořádat věřitele a rozprodat majetek. Skončili jste. Definitivně. Ani sto čtyřicet let historie bohužel nechrání před blbostí. Ani promakané stanovy nezabrání tomu, aby se do čela neprodrali idioti. Je to vlastně takové symbolické. Dlouhá desetiletí proti ČSSD bojovali modroptáci i liberálové. Po desetiletí proti nim bojovali novináři a neštítili se jakýchkoliv podpásovek. Cokoliv se proti oranžovým dalo použít, to se použilo. A nic… Zničit se museli sami. Šmarda vejde do dějin jako poslední předseda. Ten nejhorší. Sobotka, Hamáček… hrobaři ČSSD. Ale Šmarda je ještě trumfnul i v tom konci.

Nic nevypovídá o nejstarší a kdysi nejsilnější české politické straně víc, než informace přímo od Šmardy, že na novém logu pracovali několik měsíců. Fakt tomu věřím. Museli na tom makat hodně, protože je nikde jinde nebylo vidět. A pokud ano, tak Šabatovou, demonstrujíc za třicítku na magistrále. Za stejnou dobu Rajchl několikrát objel republiku a svolal dvě demonstrace…

Šmardo, nikomu chybět nebudete. Žádný milionářský kamarád na tom nic nezmění. Jen naprostý blázen se snaží získávat voliče tam, kde už loví pět stran současné koalice. Jen blázen chce být ani ne pátým, ale rovnou šestým kolem u vozu. Sbohem strano Zemana a Paroubka. Sbohem strano pracujícího lidu. Na smetiště dějin s vámi!

Pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Každý, kdo Institut podpoří částkou alespoň 350,- Kč si může v objednací aplikaci na Vidlákových kydech zadat adresu pro zaslání knihy. Platby jsou už spárovány s aplikací. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.

Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“ Všem dárcům děkuji.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na stránke Vidlakovykydy.