Prohibované se pochopitelně s dobou mění, někdy dokonce až k preskribovanému, obojí je ovšem špatně. Následující seznam názorů a postojů slouží k tomu, aby čtenář sám sebe na škále současné nekorektnosti zařadil. Kromě toho může být užitečný jako diagnostická pomůcka společnosti, která trpí psychickou variantou nemoci motýlích křídel. Položky jsou seřazeny na škále bolestivosti.

BRONZOVÁ LIGA

a) Pro legalizaci eutanazie.

b) Antivaxerství (v prvním období).

c) Skeptický postoj k Green Dealu.

d) Kritický postoj k EU.

e) Negativní postoj k omezování veřejné diskuse, tedy cenzuře.

STŘÍBRNÁ LIGA

Konzervatismus a vlastenectví (v širokém smyslu):

a) proti (nelegální) migraci,

b) proti islámu,

c) proti nucené diversitě a kvótám,

d) proti LGBT+,

e) skeptický pohled na feminismus, ideologické popření biologie, chápáno jako odnož názoru, že „všechny lidské skupiny jsou vlastně stejné“,

f) pro Babiš, Okamura & Trump,

g) preference vlastní (etnické) skupiny.

Břímě bílého muže

Názor, že evropský kolonialismus koloniím celkově prospěl – přinesl pokrok, tedy zvýšení životní úrovně, nahradil krutovládu místních despotů zákony.

Po dekolonizaci se situace značně zhoršila, cestou k prosperitě by byla neokolonizalizace – tentokrát ovšem nenásilná, na pozvání, po vzájemné dohodě.

Problematizování narativu rusko-ukrajinské války.

ZLATÁ LIGA

a) Názor, že mezi rasami / etnickými skupinami existují genetické rozdíly týkající se např. inteligence a osobnosti.

b) Eugenika – názor, že někteří lidé by neměli mít děti, protože mají „špatné geny“ (např. psychopatie, nízké IQ), život takových lidí by byl jednak převážně neradostný, jednak by byl zátěží pro společnost.

DIAMANTOVÁ LIGA

Chápání příčin antisemitismu – vedle osobní psychopatologie – také jako boje o zdroje, reakce na judaismus jako evoluční skupinovou strategii (vyšší inteligence Židů, etnický nepotismus, etnocentrismus a latentní rasismus).

Témata, která – přestože zásadní – se v Roš Chodeš neobjeví ani nedopatřením.

Jde o to, že každý etnický konflikt má vždy dvě strany – ani menšina nezůstává většině nic dlužna a hledí co možná posílit své skupinové postavení na úkor protivníka.

Obecněji a ideálně: Když někdo kritizuje chování skupiny A vůči skupině B, hned zní jinak, když přidá i něco kritického o skupině B – věci prostě nejsou černobílé.

SKÓRE KONTRARIÁNSTVÍ

Dotazník je možné číselně vyhodnotit tak, že pořadové číslo se vynásobí počtem položek, se kterými čtenář souhlasí, např. pokud  má kritický vztah k islámu a LGBT+ komunitě, získá  4 body (2 x 1 + 2 x 1), pokud boduje v obou položkách „zlaté ligy“, získá 6 bodů (2 x 3).

Maximální počet bodů je 33 bodů, autor článku získal 32 bodů (Babiš a Trump jen skutečně na zapřenou, antivaxerství mu ale uniklo, nobody´s perfect).  Bodování není ideální:

a) některé položky se příliš kryjí,

b) rozdíly mezi sousedícími kategoriemi jsou často více než jeden bod.

Přesto to ale základní obrázek poskytne. Kolik bodů může mít takový typický konformista – jeden, dva? I to je moc. Vhodné tedy i jako kádrový dotazník. Možná i jako materiál pro novináře těsně před penzí.

Pochopitelně je rozdíl mezi soukromým a veřejně hlásaným názorem, z toho se dá odvodit koeficient double-think, čím vyšší, tím větší chutzpe.

KONTRARIÁNSTVÍ V PRAXI

Poučné je podívat se tímto prizmatem na některé skupiny, které se aktivně účastní společenského diskurzu. Skupiny jsou hrubé rozlišení, každý má trochu jiné motivy a své „téma“ / „želízko v ohni“, pro účely tohoto textu to však takto stačí.

Problematika by rozhodně stála za podrobnější analýzu a zpracování, zde jen první přiblížení.

Vysoké školy, novináři, veřejnoprávní média & neziskovky

Zde je i bronzová liga velkým problémem, v jiných oblastech tolik protěžovaná diversita a názorová pluralita prakticky neexistuje, vybočení je trestáno, pokud je systémové, tak ztrátou místa.

Vládne ortodoxie, kariéra je podmíněna naprostou a ubíjející konformitou. Vzniká paradoxní situace, kdy strážci „správného názoru“ jsou mladí, podobná situace panovala za čínské kulturní revoluce. Disidenta pod čtyřicet v akademické oblasti prostě nenajdeme, zatímco střední a starší generace si přece jen občas dovolí odchylku (kombinace již zajištěné pozice a životní zkušenosti) – viz dále.

Veřejní intelektuálové

Cílek, Höschl, oba Klausové, S. Komárek – jen výjimečně a spíše nedopatřením si kopnou ve stříbrné lize, ale i tak nejčastěji slyšíme jinotaj, pak následuje bleskový návrat do relativně bezpečných vod bronzové, odkud vedou „válku proti lžím a manipulacím“; dobře chápou meze možného, i proto to někteří z nich tak daleko dotáhli.

Poznámka

Cílka a Klause ml. zde zařazuji z nouze,  skupinu  „charakterově“ převyšují, ale nenapadlo mě, kam jinam je v tomto zjednodušeném modelu zařadit.

Disent

Drulák, Hampl, Kechlibar, Konvička, Kuras,  Matocha, Okamura – celkem přirozeně a suverénně hrají stříbrnou ligu, ale dál se neodváží, i když si jistě o mnohých věcech myslí své, cena je prostě příliš vysoká.

Ovšem jinde to není lepší, od lidí z tzv. intellectual dark web (např. Sam Harris, Dougles Murray, Richard Dawkins, Jordan Peterson a Ben Shapiro), přestože přísahají na vědu a racionalitu, neuslyšíme o možných rasových rozdílech ani slovo, přičemž je to téma, které v analýze velké části současných politických debat, zvláště těch na Západě – pokud by měla být skutečně objektivní – není možné pominout.

Obecněji – aby člověk zaujal, musí mít trochu odlišný a provokativní názor, ale zároveň nesmí překročit meze pevnosti a pružnosti, protože pak ztratí jakýkoli rozumný biotop.

Hlasy ze záhrobí

Na závěr námět pro fanoušky alternativní historie – jaké názory na současné problémy by měli myslitelé a politici dob minulých? Možná by stálo za to zeptat se AI.

Ale to by bylo na jiný článek.

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.