„Nebudou ale děti bez těchto zařízení zaostávat v počítačových dovednostech? Ve skutečnosti ne. Sledování videí ani vyměňování krátkých zpráviček je žádné počítačové dovednosti neučí; pouze trénuje jejich mozek k tomu, aby nedokázal udržet pozornost déle než deset až dvacet sekund. Ano, potřebují se naučit psát na klávesnici, ale to zvládnou i na střední škole. A možná, že než nastoupí do zaměstnání, proběhne takový rozvoj umělé inteligence, že ani toho psaní na klávesnici nebude zapotřebí.

Existují však schopnosti, které studenti pro vysokou školu i pro dlouhodobý úspěch skutečně potřebují: schopnost soustředit se, kriticky přemýšlet a porozumět složitým myšlenkám. Digitální zařízení každou z těchto schopností oslabují. Knihy je naopak všechny rozvíjejí.“

Až zpětně je jasné, jak nesmírně hloupé byly všechny ty knihy předchozích generací, které tvrdily, že děti vyrůstající s počítači a mobily na tom budou lépe. Že mají jakýsi technologický náskok, který starší lidé nikdy nedoženou. Tahle nesmírně plytká argumentace byla opentlena působivými metaforami. Psalo se třeba o tom, že puberťáci jsou „digitální domorodci“ a starší lidé „digitální migranti“, kteří v tom novém světě nikdy nebudou doma. A povrchní média tomu dávala neuvěřitelný prostor.

S určitou dávkou marnivosti připomínám, že už ve své starší knize Cesta z nevolnictví jsem psal, že je to pitomost. Nicméně ani já jsem si v plné míře neuvědomoval, jak strašlivě hloupé to je.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde. 

PhDr. Petr hampl, Ph.D.

Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.com