Praha 25. septembra 2022 (HSP/petrhampl/Foto:TASR/AP-John Thys)

Svět se od našeho posledního setkání hodně změnil. V roce 2019 jsme patřili k velmi optimistickému a nadějnému táboru, ale desetiletí, které se před námi nyní otevřelo, bude zjevně desetiletím nebezpečí, nejistoty a válek. Pilíře západní civilizace, kdysi považované za neotřesitelné, dostávají trhliny. Zmíním tři takové otřesy, které tyto trhliny způsobují. Dříve jsme si mysleli, že žijeme pod ochranným baldachýnem vědy, ale pak nás zasáhl jistý COVID. Mysleli jsme si, že v Evropě už nikdy nemůže být válka, ale teď je válka v zemi sousedící s Maďarskem. A mysleli jsme si, že studená válka se už nikdy nemůže vrátit, ale nyní mnozí světoví vůdci pracují na přeorganizování našeho života do světa mocenských bloků

Dříve jsme si mysleli, že žijeme pod ochranným baldachýnem vědy, ale pak nás zasáhl jistý COVID. Mysleli jsme si, že v Evropě už nikdy nemůže být válka, ale teď je válka v zemi sousedící s Maďarskem.

Vzhledem k tomu, že se jedná o vývoj, který jsem v roce 2019 vůbec neočekával, učí nás to pokoře. Vidíme, že naše schopnost předvídat je omezená. V roce 2019 jsem nemluvil o pandemii, ani o evropské válce, dalším dvoutřetinovém vítězství [Fideszu-KDNP], ani o návratu levice v Německu. Ani o tom, že porazíme Anglii tady a pak tam 4:0. Takže pokud se díváte do budoucnosti, nejdůležitější radou je skromnost a pokora: Pána dějin nemůžete vytěsnit. V tomto duchu vás žádám, abyste zvážili, co se chystám říci. Začnu z velké dálky, než dorazím sem do Szeklerlandu.

Drazí přátelé,

Když člověk pozoruje svět, je nanejvýš zarážející, že údaje naznačují, že je stále lepším místem; a přesto cítíme, že opak je pravdou. Průměrná délka života dosáhla sedmdesáti let a v Evropě je to osmdesát let. Za posledních třicet let klesla dětská úmrtnost o třetinu. V roce 1950 činila světová úroveň podvýživy 50 %, zatímco nyní je to 15 %. V roce 1950 činil podíl světové populace žijící v chudobě 70 procent, v roce 2020 to bude pouze 15 procent. Míra gramotnosti na celém světě vzrostla na 90 procent. V roce 1950 byl průměrný pracovní týden dlouhý 52 hodin, dnes se snížil na 40 hodin týdně, přičemž volný čas vzrostl z 30 na 40 hodin. Ve výčtu bych mohl dlouze pokračovat. A přesto panuje všeobecný pocit, že se svět neustále zhoršuje. Tón zpravodajství je stále temnější.

V roce 1950 činila světová úroveň podvýživy 50 %, zatímco nyní je to 15 %

Nabízí se otázka: Je možné, že miliony lidí prostě jen špatně chápou, co se s nimi děje? Moje odpověď zní, že tato zima naší nespokojenosti je v podstatě západním postojem k životu, který pramení z toho, že západní civilizace ztrácí svou sílu, výkonnost, autoritu, schopnost jednat. To je argument, kterému se západníci – tedy rození západníci – obvykle vysmívají: říkají, že je to nuda, že Spengler napsal, že Západ je v úpadku, a přesto tu stále je, a že kdykoli můžeme, posíláme své děti na univerzity na Západě, nikoli na Východě. “Takže tady žádný velký problém není.” Skutečnost je však taková, že když se před sto lety mluvilo o úpadku Západu, mluvilo se o úpadku duchovním a demografickém. To, co vidíme dnes, je však úpadek moci a materiálních zdrojů západního světa. Musím o tom říci několik slov, abychom mohli přesně pochopit situaci, v níž se nacházíme.

Je důležité, abychom pochopili, že i jiné civilizace – čínská, indická, řekněme pravoslavný svět, a dokonce i islám – prošly procesem modernizace. A vidíme, že konkurenční civilizace přijaly západní technologie a osvojily si západní finanční systém, ale nepřijaly západní hodnoty – a rozhodně nemají v úmyslu je přijmout. Přesto chce Západ šířit své vlastní hodnoty, což zbytek světa pociťuje jako ponižující. Tomu rozumíme, protože se někdy cítíme stejně. Vzpomínám si na jednu epizodu ze života našeho ministra zahraničí Pétera Szijjártó, která se odehrála někdy kolem roku 2014, za předchozí americké administrativy. Jeden z členů delegace amerických vládních úředníků před něj nenuceně strčil list papíru a jednoduše řekl, že maďarská ústava by měla být v bodech, které obsahuje, změněna, načež bude obnoveno přátelství. Chápeme tedy tento odpor zbytku světa k šíření hodnot Západem, k jeho vývozu demokracie.

Ve skutečnosti mám podezření, že si zbytek světa uvědomil, že se musí modernizovat právě proto, že je to jediný způsob, jak se bránit vývozu západních hodnot, které jsou mu cizí. Nejbolestivější na této ztrátě území, na této ztrátě moci a materiálního území je to, že my na Západě jsme ztratili kontrolu nad nosiči energie. V roce 1900 kontrolovaly Spojené státy a Evropa 90 % všech dodávek ropy, zemního plynu a uhlí. Do roku 1950 toto číslo kleslo na 75 % a dnes je situace následující: USA a Evropa dohromady kontrolují 35 %, přičemž USA kontrolují 25 %, zatímco my kontrolujeme 10 %; Rusové kontrolují 20 % a Blízký východ kontroluje 30 %. Stejná situace je i v oblasti surovin. Na počátku 20. století držely USA, Britové a Němci značnou část surovin potřebných pro moderní průmysl. Po druhé světové válce nastoupili Sověti a dnes vidíme, že tyto suroviny drží Austrálie, Brazílie a Čína – přičemž 50 procent celkového vývozu surovin z Afriky směřuje do Číny. Při pohledu do budoucnosti to však nevypadá příliš dobře. V roce 1980 dominovaly USA a Sovětský svaz v dodávkách většiny vzácných zemin, které jsou základními materiály pro průmysl postavený na moderních technologiích. Dnes jich Číňané produkují pětkrát více než USA a šedesátkrát více než Rusové. To znamená, že Západ prohrává bitvu o suroviny. Chceme-li pochopit stav světa, chceme-li pochopit stav Západu ve světě, musíme vycházet z toho, že velká část světových nosičů energie a energetických zdrojů leží mimo západní civilizaci. To jsou tvrdá fakta.

Mám podezření, že si zbytek světa uvědomil, že se musí modernizovat právě proto, že je to jediný způsob, jak se bránit vývozu západních hodnot, které jsou mu cizí.

V rámci toho je naše situace – situace Evropy – dvojnásob obtížná. To je důvod, proč mají Spojené státy takovou strategii, jakou mají. Rok 2013 je rokem, který nikdo nikde nezaznamenal ani nezapsal. Ale byl to rok, kdy Američané spustili nové technologie těžby surovin a energie – pro zjednodušení tomu říkejme metoda těžby energie fracking. Vzápětí vyhlásili novou doktrínu bezpečnostní politiky USA.

Cituji z ní, zní takto. Tato nová technologie jim podle jejich slov zajistí silnější pozici při prosazování a dosahování jejich mezinárodních bezpečnostních cílů. Jinými slovy, Amerika se netajila tím, že bude energii používat jako zahraničněpolitickou zbraň. Skutečnost, že jsou z toho obviňováni jiní, by nás neměla mást. Z toho vyplývá, že Američané provádějí odvážnější politiku sankcí, jak vidíme ve stínu současné rusko-ukrajinské války; a pustili se do důrazného povzbuzování svých spojenců – jinými slovy nás – aby nakupovali od nich. A funguje to: Američané jsou schopni prosadit svou vůli, protože nejsou závislí na energiích od jiných; jsou schopni vyvíjet nepřátelský tlak, protože ovládají finanční sítě – říkejme jim pro zjednodušení swift – pro politiku sankcí; a jsou také schopni vyvíjet přátelský tlak, což znamená, že mohou přesvědčit své spojence, aby od nich nakupovali.

Slabší verze této politiky byla k vidění při první návštěvě prezidenta Trumpa v Polsku, kdy právě hovořil o tom, že je třeba, aby nakupovali “svobodný plyn”. Tato strategie USA byla až nyní, v roce 2022, doplněna politikou sankcí. V této oblasti se nyní nacházíme a nepřekvapilo by mě, kdyby se do ní brzy dostal i uran, jaderná energie. Tento stav Evropané opravdu nechtěli udržovat, a tak se snažili co nejdéle chránit rusko-německou energetickou osu, abychom mohli do Evropy přivádět ruskou energii. To je nyní mezinárodní politikou rozvráceno. Pak jsme pod vedením Němců dali jinou odpověď: přechod na obnovitelné zdroje energie. To se však zatím nedaří, protože technologie jsou drahé, a tedy i energie z nich získaná. Navíc k přechodu na tuto moderní technologii nedochází automaticky, ale pouze pod tlakem shora, který na členské státy vyvíjí Komise v Bruselu – přestože tím vážně poškozuje zájmy členských států.

Negativní pocity Západu jsou způsobeny tím, že rozhodující energie a suroviny potřebné pro hospodářský rozvoj již nejsou v rukou Západu.

Na okraj řeknu několik slov o evropských hodnotách. Zde je například poslední návrh Evropské komise, který říká, že každý musí snížit spotřebu zemního plynu o 15 procent. Nevím, jak se to bude prosazovat – i když, jak jsem pochopil, minulost nám v tomto směru ukazuje německé know-how. Navíc, pokud to nepřinese kýžený efekt a někdo nebude mít dostatek plynu, bude odebrán těm, kteří ho mají. Evropská komise tedy po Němcích nežádá, aby upustili od úmyslu odstavit své poslední dvě nebo tři jaderné elektrárny, které jsou ještě v provozu a které jim umožňují vyrábět levnou energii: nechává je tyto elektrárny zavřít. A pokud jim energie dojde, nějakým způsobem si vezmou plyn od nás, kteří ho máme, protože jsme ho uskladnili. My Maďaři tomu říkáme “Einstand” [násilná konfiskace silnější stranou], což jsme se naučili z “Chlapců z Paul Street” [román A Pál utcai fiúk]. Na to se můžeme připravit.

Abych to shrnul, dámy a pánové,

chci říci, že negativní pocity Západu jsou způsobeny tím, že rozhodující energie a suroviny potřebné pro hospodářský rozvoj již nejsou v rukou Západu. To, co má, je vojenská síla a kapitál. Otázkou je, čeho s nimi může za současných okolností dosáhnout.

Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.