Ano, začíná vláda jedné strany. Zvolením Petra Pavla dostala Fialova vláda jednoznačný a velmi silný mandát, aby pokračovala ve změně poměrů. Je to srovnatelné s vítězstvím komunistů v únoru 1948. K těm institucím, které jste jmenoval, je zapotřebí přidat také mandát ke změně volebního zákona tak, aby ani v budoucnu nemohla zvítězit žádná konkurenční strana a žádný konkurenční prezidentský kandidát.

A co to může přinést? Faktický program Fialovy vlády je jednoznačný. Zavedení eura, migrační kvóty, LGBT programy na základních školách, zvyšování daní pro nejchudší vrstvy, snižování sociálních dávek, likvidace českého zemědělství, likvidace stovek výrobních podniků, plynulé snižování celkové životní úrovně, masový nárůst chudoby a ve hře je i nedobrovolné nasazení českých kluků na ukrajinské bojiště. A zavedení represe blízké úrovni z padesátých let, zmírněné ovšem tím, že zůstanou otevřené hranice, takže odpůrci režimu budou mít možnost se odstěhovat.

Ale aby to nevyznělo příliš depresivně. Po prezidentských volbách v USA to taky vypadalo, že nastává éra jedné strany, a ukázalo se, že Demokrati jsou tak naprosto neschopní, že té situace nedokázali plně využít. Kéž by se stejná míra hlouposti a neschopnosti projevila i zde.

A na druhou stranu, znamená to také, že teď má pětikoalice plnou odpovědnost za stav České republiky? Že se nemůže vymlouvat, že jí někdo hází do vládnutí vidle?

Samozřejmě, že se budou vymlouvat! Může za to Babiš. Můžou za to Židi. Můžou za to tajní ruští agenti. A tak dále.

Nepřipomínají tyto volby ty americké z roku 2020? Útok na Sněmovnu asi nebude, ale aktivizace PROTI jednomu kandidátovi byla velice silná, shoduje se také velice silný mandát prezidenta i to, že „jeho“ strana teď bude mít dva roky převahu.

Aktivizace proti jednomu kandidátovi je u nás normální. Před pěti lety jsme měli stejnou aktivizaci proti Miloši Zemanovi.

Americké volby skončily velice těsně. U nás je situace jiná. Tandem generál – Fiala dostali jednoznačný mandát. V podstatě nikde v západním světě se už dlouho nestalo, že by nějaké volby skončily tak jednoznačně, vyjma Orbánova vítězství v Maďarsku.

Mohou to být právě dva roky nepřerušeného vládnutí, které provládní voliče ukolébají nebo je dokonce znechutí u voleb do poslanecké Sněmovny?

Takhle to nefunguje. Vládní propaganda bude své příznivce neustále aktivovat a neustále vybičovávat jejich emoce. Každých pár měsíců se objeví téma nového veřejného nepřítele, a bude následovat další kampaň, další vlna demonstrací atd. Jedna generálova volička mi řekla, že její pubertální syn se v noci budí strachem z Babiše. Takové strašáky bude vládní propaganda vytvářet znovu a znovu.

I mnozí z těch, kdo dnes jásají nad generálovým vítězstvím, časem zjistí, že byli zařazeni do takové skupiny nepřátel a že jim nezbývá než tvrdá a ponižující sebekritika. A ani to nemusí stačit.

Samozřejmě tomu bude tak, že někteří z dnešních podporovatelů tandemu Pavel – Fiala budou zklamáni. Zjistí, že se s nimi nepočítá. Že přišli o práci, byli zahnáni do exekucí, nemají na základní potraviny apod. Takových lidí je už dnes přes milion a mnozí dnešní příznivci tandemu Pavel – Fiala mohou mezi ně snadno spadnout. Teď si připadají vznešeně – hlasovali jako honorace, takže jsou vlastně honorací. Brzy budou vyvedeni z omylu.

Může na některé voliče fungovat efekt, že když hodili hlas Babišovi jednou, už se nebudou ostýchat to udělat podruhé?

Nemyslím, že by tady byl až tak silný blok, že by se někteří zdráhali hodit to Babišovi. Spíš je otázka, jak bude pokračovat Babišova politická kariéra, jestli se hnutí ANO dokonce nerozpadne a samozřejmě poroste tlak, aby Andrej Babiš prodal Agrofert nějaké nadnárodní skupině. To je, myslím, ten hlavní důvod současného honu na něj.

Může Petr Pavel dosáhnout toho, že se společnost skutečně „semkne“, jak to chce Petr Fiala?

Obávám se, že je to nedorozumění. Tandemu generál – Fiala není nic vzdálenější než spojování společnosti. Zatímco před 10 lety bylo rozdělení společnosti výsledkem určitých více méně spontánních ekonomických procesů, Fialova vláda je první, která se cíleně snaží českou společnost rozdělit. Všimněte si, že veškeré kroky současné vlády jsou koncipovány tak, aby všechny výhody směřovaly k určitým společenským vrstvám a všechny nevýhody k jiným společenským vrstvám. Pro jedny manažerské bonusy, pro druhé nezaměstnanost, osekání sociálních dávek a vyšší daně. A potenciálně umírání jejich dětí na ukrajinských bojištích.

Nově zvolený prezident se k téhle koncepci jednoznačně přihlásil, když hned na úvodní tiskové konferenci řekl, že nebude naslouchat těm, kdo by snad chtěli kritizovat vládu. Když k tomu připočteme jeho temné vyhrůžky, které mu občas uletěly během volební kampaně, obávám se, že 40% poražených a ti, kdo u voleb nebyli, se mají na co těšit. Semknou se bohatší části společnosti a semknou se proti chudším.

Co znamená u Petra Koláře označení „přítel po boku“?

Šedá eminence? Spojka se zahraničními sponzory? Dozorce?

Má ještě vůbec šanci nějaká opoziční politika šanci?

Každý režim má nějaká slabá místa. Je ale otázka, jestli existuje opozice, která toho dovede využít. Před dvěma týdny jsem v rozhovoru pro parlamentky předpověděl, že generál Pavel vyhraje o milion hlasů. To, že jsem se trefil téměř přesně, není otázka osobní geniality, ale toho, že sleduji výzkumy. Většina opozičně smýšlejících lidí má ale za to, že výzkumy jsou stejně zfalšované. To je podobné, jako by během války jedna strana odmítla používat mapy, protože by si nechala nakukat, že jsou mapy zfalšované. Samozřejmě by prohrála.

To je jenom jeden z mnoha příkladů. Potřebujeme, aby tu konečně vyrostla inteligentní opozice s rozumnými analytickými schopnostmi. To zabere celé roky, když budeme intenzivně pracovat. Když intenzivně pracovat nebudeme, nevyroste nikdy. Když budeme mít štěstí, může se to protnout s nějakou příští krizí současné vládnoucí moci. Ale dokud tu nebude taková opoziční vrstva, jsou demonstrace, zakládání stran a spojování spolků naprostou ztrátou času. Obávám se, že podzimní vlna demonstrací dokonce nechtěně posílila vládní moc.

Co tedy má smysl? Především jakkoliv přežít, schovat své syny před odesláním na frontu, vytvářet vztahové sítě a tvrdě na sobě pracovat. A nečekat rychlou změnu.

Publikováno na Parlamentních listech, ptal se Jaroslav Polanský.

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.