(Je vidět, že AI ještě není dokonalá. Zadání: Trojský kůň tlačený dvěma muži za hradby s vlajkou EU.)

A Soudní dvůr EU řekl ano, ačkoliv manželství je ve výlučné kompetenci členských států. Ale koho trápí nějaké právo?

Ještě ani neskončily oslavy progresivních kruhů, které považují stejnopohlavní manželství za jednu z bran do nebe na zemi, ale pojďme si už teď zkusit odmyslet hlavní téma rozhodnutí.

Evropský soud konstatoval, že v případě vyhovění žalobcům dojde k uznání institutu z jiného členského státu, který domácí členský stát nezná. A to v oblasti, kde právo EU působit nesmí.

Jak je to možné?

Soudní dvůr EU samozřejmě použil salámovou metodou. Nejdřív Coman, pak Pancharevo, Mirir a teď Trojanovi. Ale tomu všemu předcházelo ještě několik dalších rozhodnutí.

K samotnému rozhodnutí mám dva postřehy.

Postřeh první. Svoboda pohybu je geniální podvozek pro cokoli. Dojedete na něm kamkoliv je třeba. I mimo rámec práva EU.

Postřeh druhý. Dle Soudního dvora EU (SDEU) je právo EU nadřazeno všem vnitrostátním právním normám bez ohledu na právní sílu (tedy i těm ústavním). Prostě tvrdě hájí svého zřizovatele. Je to instituce, která svou činností prohlubuje faktickou federalizaci EU. Jenže bez ústav by těžko státy mohly přenést část svých pravomocí na EU. Rozhoduje se tak o tom nejzásadnějším. Kdo má poslední slovo.

Rozhodovací činnost SDEU vytváří velké tenze mezi EU a členskými státy. Přičemž SDEU byl již opakovaně vykázán do patřičných mezí. A to jak českým Ústavním soudem, tak i Spolkovým Ústavním soudem, ale nejenom jimi.

Zpět k Trojanovým a jejich útrapám v Polsku.

Polsko, země rizika?

Celý příběh začal uzavřením stejnopohlavního manželství v roce 2019 v Německu mezi dvěma občany Polska s tím, že jeden z nich je občanem jak Německa, tak i Polska. Pár zvažoval variantu, že se přestěhuje do Polska a podali žádost o zápis svého uzavřeného sňatku do matriční knihy v Polsku. Matriční úřad jejich žádost odmítl. Proti rozhodnutí se Trojanovi odvolali k Wojevodství (obdoba pražského Magistátu), ten taktéž jejich požadavek odmítl a potvrdil rozhodnutí matričního úřadu. Trojanovi se obrátili na soud.

Waršavský správní soud správně upozornil, že akceptací zápisu do matriky uzavřených manželství by došlo k akceptaci dvou odlišných institutů, pro které není v Polsku žádný právní základ (stejnopohlavní manželství).

Zároveň připomněl, že manželství je otázkou osobního stavu, který v daném případě nesouvisí s právem na volný pohyb osob. Oba muži jsou občané členského státu EU, tudíž omezení pro jejich volný pohyb je v rámci EU mimimální. Žalobu zamítl.

Oba muži podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu Polska a namítali, že neuznání jejich manželství představuje nepřiměřené omezení jejich svobody pohybu a pobytu na území členských států z důvodu odlišného posouzení jejich rodinného stavu v Polsku a Německu. Nemožnost pokračovat v Polsku ve stejném soukromém a rodinném životě jako v Německu by je mohla odradit od pobytu na území Polské republiky.

Nejvyšší správní soud Polska (NSS) podal předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie (SDEU).

Ta zněla poněkud sugestivně, posuďte sami:

Lze-li ustanovení čl. 20 odst. 2 písm. a) a čl. 21 odst. 1 SFEU ve spojení s čl. 7 a čl. 21 odst. 1 Listiny a čl. 2 bod 2 směrnice (2004/38) vykládat tak, že brání příslušným orgánům členského státu, jehož státní příslušnost má občan Unie, který uzavřel manželství s jiným občanem Unie (osobou stejného pohlaví) v jednom z členských států v souladu s právními předpisy tohoto státu, odmítnout uznání a zápis tohoto manželského svazku do vnitrostátního matričního rejstříku, čímž těmto osobám znemožňují pobývat v tomto státě v tomto rodinném stavu a pod stejným příjmením z toho důvodu, že právo přijímajícího státu neumožňuje uzavření manželství osob stejného pohlaví?

Rozsudek Soudního dvora (velký senát) ze dne 25. listopadu 2025 ve věci C-713/23

SDEU konstatuje, že právní normy týkající se manželství spadají do pravomoci členských států a unijní právo nemůže tuto pravomoc narušit. Tyto členské státy mají tedy svobodu zavést do svého vnitrostátního práva manželství osob stejného pohlaví. (srov. 47). Druhým dechem ale SDEU říká, že:

(K)aždý členský stát by však měl tuto pravomoc vykonávat v souladu s právem Unie, a zejména s ustanoveními SFEU týkajícími se svobody pohybu a pobytu na území členských států přiznané každému občanu Unie, a za tímto účelem uznávat stav občanského stavu stanovený v jiném členském státě v souladu s právem tohoto státu (rozsudkek ze dne 14. prosince 2021 Stolichna obshtina, rayon „Pancharevo“, C-490/20, rozsudek ze dne 4 října 2024, Mirin C-4/23)“ (cit. bod 48)

Trojanovi SDEU vysvětlili podrobnosti. M Trojan žil a pracoval v Polsku, J. Cupriak-Trojan byl nezaměstnaný a nebyl chráněn veřejným zdravotním pojištěním, zatímco jako manžel dle polského práva by nárok krytí veřejného zdravotního pojištění měl. V jednom případě se podařilo dosáhnout aktualizace příjmení v zápisu v katastru nemovitostí u jedné nemovitosti, u druhé ne. Tolik ke komplikacím Trojanových v Polsku.

SDEU v rozsudku asi v reakci na výše uvedené obtíže uvádí:

„V případě neuznání tohoto manželství v členském státě původu tedy existuje konkrétní riziko, že tito občané budou při návratu do tohoto členského státu čelit vážným obtížím při organizaci rodinného života, protože v mnoha činnostech každodenního života, jak ve veřejné, tak v soukromé sféře, nemohou uplatnit svůj rodinný stav, který byl přesto legálně ustanoven v přijimajícím členském státě.“ (bod 53)

Jinými slovy, soud udělal rovnítko mezi svobodou pohybu a pobytu a manželstvím dosaženým v jiném členském státu, ačkoliv to stejně tak lze interpretovat jako obcházení vnitrostátní právní úpravy. A zároveň Polsku nepomohlo, že nemá registrované partnerství nebo jinou formu civilního svazku mezi stejnopohlavními páry.

SDEU se vyjádřil poněkud jednostranně a se zdůrazněním pouze jedné strany mince. Soustředil se při svém rozhodování pouze na dvě dospělé osoby. Absolutně nebral v potaz kontext.

Například to, že pokud bude účinně zapsán do matriky zápis o sňatku, vyplývají z toho v polském právním řádu odvozená práva, která jsou obdobná jako v případě ČR. Například, že manželé jsou privilegovanou skupinou pro osvojení (adopci) dětí. Je Soudní dvůr EU povolán k tomu, aby takto eticky citlivou otázku rozhodoval ze zlaté lucemburské věže? A proč se ho ptát?

Padne duhový stín rozsudku SDEU na Česko?

Všeobecný festival progresivistické radosti a opojného vítězství bych si dovolil trochu korigovat.

Rozhodnutí má na ČR výrazně menší dopady než na Polsko. A to především z toho důvodu, že v ČR existuje partnerství, které polský právní řád nezná.

Český institut partnerství je svým obsahem práv velmi obdobný institutu manželství, s jedinou výjimkou. A tou je privilegovaná forma osvojení, tedy adopcí, která platí jen pro manžele. A tato výjimka je jednoznačně uspokojivá a odůvodnitelná i pro SDEU. Takže v případě ČR se toho moc nemění. V zahraničí uzavřené manželství pro stejnopohlavní páry bude v ČR zapsáno do matriky partnerství. Jinak by šlo o jednoznačné obcházení vnitrostátního práva.

Text vyšel pro https://kvtk.substack.com/

Jan Gregor

Článok pôvodne vyšiel na portáli alipro.cz