Stačí jen nasadit henty sankce, poslat nějaké zbraně a instruktory a pak se u televize dívat, jak Rusáci dostávají na prdel. Intervjuci se postarají, aby to mělo full HD rozlišení, bylo to podbarveno příslušnou hudbou a dostalo to patřičně posměšné komentáře, které nikoho nenechají na pochybách, jak naše síly slavně vítězí.

Nemusíme přecházet na válečnou ekonomiku, nemusíme urychleně budovat průmysl, postačí jen trochu obrat vyžírky důchodce a zdanit lopaty. Beztak mají moc peněz na cigára a na chlast. Můžeme si ponechat naše oblíbené hračky v podobě emisních povolenek a grýndýlu, můžeme v čele ponechat imbecily a Markétu Pekarovou Adamovou, můžeme mít na Hradě společné IQ manželů 107, můžeme dál rozšiřovat seznam pohlaví a nechat ústavní soud rozhodovat o jejich pravidelné změně podle nálady.

Tohle Rusové neudělali. Ti si byli vědomi osudovosti svého kroku. A tak na válečnou výrobu přešli, přestali se handrkovat o hovadinách, nasadili své nejlepší lidi, aby našli nové trhy, už dávno před válkou objížděli celý svět a hledali si spojence, domluvili se s Číňanem a přesměrovali všechny síly, aby zvítězili. Měli připravený plán A, plán B, C i další a další plány.

Když Ukrajina spouštěla svou ofenzívu, útočila do pětinásobných obranných postavení a kdybych byl naprostý ukrofil, řekl bych, že na jednom místě překonala první ruskou obrannou linii, ale nechala tam padesát tisíc lidí a zničila pověst všech typů západních tanků. Rusové neponechali nic náhodě. Nakladli nejhustší minová pole, nalili do země kvanta betonu a postarali se, aby stále měli výraznou dělostřeleckou převahu.

Válka se dá propagandou popohánět, ale nedá se propagandou vyhrát. A pokud propaganda není postavena na pravdivém základě, vždycky to dojde do bodu, ve kterém jsme teď.

Přátelé, začíná soutěž kreatur. Chyť si svého Ukrajince a pošli ho na frontu. K Ondřeji Kolářovi se už přidala i Markéta Pekarová Adamová a přidají se i další, hned jak pomine první znechucení a veřejnost si na tuto myšlenku přivykne.

Druhou největší chybu totiž udělali sami Ukrajinští uprchlíci. Ne všichni, samozřejmě. Jen někteří, kteří se tu chovali jako páni světa. Takových nemusíte mít moc, oni jsou jen dobře vidět a jejich lesk se přenese na všechny ostatní. Vezměme si z toho poučení – až budeme prchat před válkou a mobilizací, chováme se tiše, pokorně, neviditelně, skromně, jsme spokojeni s tím, co máme, nelezeme na demonstrace a hlavně se nefotíme s pravdoláskaři…

Mladý Kolář nezačal mluvit o návratu ukrajinských mužů k mohylizaci sám od sebe. Je blbej jak študebagr a každé ráno koukne na ČT, jaký má mít názor. To mu poradil papínek z Hradu, protože už zachytil jasné signály napříč Evropou i USA. Řekl to přesně… populární to nebude, ale nutné ano. Ještě méně populární by totiž bylo, kdyby na Ukrajinu šli naši vojáci nebo začala mobilizace u nás. Raději Ukrajinci, než my, to dá rozum, ne? Obzvlášť když si tu dělali Bandera párty, parkovali na místech pro invalidy a dostávali byty přednostně před českými samoživitelkami… Co na tom, že mohylizováni budou především ti, kteří tu už deset let normálně pracují a všichni ti, co přijeli v těch drahých SUV, ti se z toho zase vyvlečou?

Vždycky, když válka dojde do této soutěže těch nejhorších charakterů a největších sviní, je konec. Na tomhle se totiž láme propaganda. Už to není někde daleko u Bachnmutu. Už to nejsou ta jásavá videa, jak Rusáci dostávají nakládačku. Už se to děje vedle vás. Ten, co vám omítal fasádu, ten, co vám stavěl krb, ten, co u vás česal ovoce, ten, co jste ho buzerovali u výrobního pásu… Když tyhle lidi začnete posílat na smrt, tak musíte být sfíííně první kategorie, pro kterou nebude žádné zlo dost velké. Je jedno, jak to okecáte.

Populární to nebude, nutné ano…

Takhle spadly masky z bodrého Rakouska-Uherska, takhle padaly masky z Dolfiho a jeho tisícileté říše, teď spadla maska z milovníka Ukrajiny, Ondřeje Koláře a pod ní zůstala jen stará dobrá nenávist k Rusku za každou cenu. Mimochodem… kdo dokáže za tyto evropské hodnoty nenávisti zaplatit ukrajinskou krví, ten nebude mít problém zaplatit i našimi životy.

Už není zapotřebí dělat nic. Demonstrace ještě budou, protesty ještě budou, volby ještě budou. Ale mnohem silnější a viditelnější bude tato soutěž kreatur v posílání lidí na smrt. Žádná demonstrace neudělá tolik, jako pláč ukrajinské sousedky, která se právě rozloučila s manželem a za pár týdnů dostala úmrtní oznámení. Nic nebude mít větší vliv než dohadování naší vládní věrchušky o nezbytnosti boje proti zlu do posledního Ukrajince.

I čeští libtardi zmlknou… Je rozdíl bojovat proti pomníku maršála Koněva a bojovat proti skutečným ruským Orkům. Nota bene, když si mohli dovolit otevřít další frontu a západní sdělovací prostředky si cvrlikají, že Ukrajina prohraje a celé NATO s ní. Nenávidět Rusko už nebude bezpečné a neústupnost kvůli každému centimetru Krymu bude vypadat úplně jinak, když vám bude reálně hrozit, že vám kvůli ní ustřelí nohu…nebo spodní čelist, to je mnohem zajímavější zranění.

Když vám hrozí smrt, to se úplně jinak díváte na možnost vyjednávání a ochotu k ústupkům. Dneska se v jednom kuse nadává Chamberlainovi a lidem, co mu tleskali, ale jak sám Neville, tak jeho posluchači, měli konkrétní a osobní zkušenost s bubnovou palbou a znali pocit nesmírného štěstí, když byl konečně na západní frontě klid. Nechtěli to prožít znovu, protože věděli, že to bude ještě horší.

Je hotovo… všechno se teď už stane samo. Vládní obludárium právě začíná. V přímém přenosu si dáme přehlídku toho nejhoršího z pravdy a lásky. Užijeme si měrou vrchovatou, jak velké svině lidi dovedou být, stejně tak si užijeme protažené obličeje našich liberálních sousedů, kteří teď na vlastní oči (a možná i na vlastní kůži) zažijí, co jsou to ty evropské hodnoty. Na konci si budou přát, aby tohle všechno shořelo v pekle a už nikdy se to nevrátilo.

My už máme jen jeden jediný poslední úkol. Co nejvíc zůstat lidmi i přes všechno, co uvidíme kolem sebe.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.