O uplynulém víkendu jsem měl doma předsedu České strany národně sociální, Michala Klusáčka. ČSNS se stala součástí koalice STAČILO! a sám Michal Klusáček je napsaný (myslím) na desátém místě kandidátky.

ČSNS má dlouhou historii. Je to strana Edvarda Beneše a po roce 1989 se jí vrátil poměrně velký majetek, ale také se vrátilo poměrně málo členů. Velký majetek a málo lidí zpravidla znamená, že bylo o co se hašteřit a dalo se to dělat za slušný plat a sociální jistoty. Nebylo zapotřebí dělat politiku a dvacet let se daly jen utrácet peníze.

Michal Klusáček do strany přišel v době, kdy už peníze i majetky došly. S penězi odešli i všichni ti, kteří mysleli především na svoje vlastní dobro a zůstali jen idealisté, kteří skutečně něco od Beneše četli a mysleli vážně to, co měli napsané v programu. Strana se postupně zkonsolidovala, dořešily se všechny vnitrostranické problémy a kostlivci ve skříni a Michal Klusáček se stal předsedou se skutečnými politickými ambicemi.

Seděli jsme u stolu on mi řekl jednu velkou pravdu. Jeden z podstatných důvodů současného marasmu je to, že se zde pětatřicet let programově opomíjí celá voličská skupina kolem KSČM. Ve společnosti jich je deset až patnáct procent, chodí k volbám, ale je kolem nich dokonalý sanitární kordon. KSČM je důvod, proč Zeman s Klausem podepsali oposmlouvu. KSČM je důvod, proč Lidovci seděli v podstatě v každé vládě a pravidelně hlasovali proti tomu, co pomáhali prosadit v minulém volebním období. Nic se nezměnilo ani tím, že přišel Okamura, který dělal protestní stranu mnohem halasněji než Vojta Filip a přebral komunistům spoustu voličů. Sanitární kordon kolem SPD funguje stejně dobře.

Liberálové vyhrávají, protože opozice „nesmí“ spolupracovat s KSČM, případně s SPD. Kdyby tomu tak nebylo, vypadaly by ÚPLNĚ VŠECHNY vlády jinak a zřejmě o dost lépe pro obyčejné lidi.

A tak se ČSNS rozhodla (a stranicky odhlasovala), že přispěje k rozetnutí tohoto gordického uzlu. I když mají své historické důvody komunisty nenávidět, jednou to musí skončit. Dnešní KSČM není internacionalistická, není placena zvenčí, nemá podporu velkého kapitálu, její program je stejně národně konzervativní jako je program Národních socialistů. A ne, Kateřina Konečná fakt není to samé co Klement Gottwald.

Ono se dneska všeobecně nejlépe útočí na obyčejné spořádané lidi. Na ty, kteří nikdy nic neudělali, nikomu neublížili a naopak se chovají velice slušně a kultivovaně. Těmto lidem nadávat a obviňovat je z všemožných zločinů či kolaborace, je naprosto bezpečné. Liberálové dobře vědí, že jim nikdo z obviňovaných nepřijde zapálit barák ani auto. Nadávat někomu do zlých komunistů nebo jejich přisluhovačů, znamená, že se útočí na lidi, kteří nikdy ani v nejmenším nepomysleli na násilí.

Zkuste přijít do sparťanského kotle na stadionu se šálou Baníku… dostanete na budku. Nikdo nic podobného neudělá. Stejně jako nikdo nechodí před velké mafiánské vily a nepořvává na Rittigy a Janoušky, aby už konečně skončili v lochu. Ani na skutečné kolaboranty se nepořvává, protože by šlo o život nebo zdraví.

Správný liberál si totiž troufne jen na normálního tátu od rodiny a kdyby se měl postavit skutečnému zlu, tak bude v tom lepším případě jen potichu udávat a držet palce policii, nebo neuvidí zlo a neuslyší zlo a nebo se k tomu zlu rovnou přidá. Veškeré liberální útoky jsou ve sto procentech případů vedeny proti neškodným lidem, kteří (ač třeba v KSČM) jsou mnohem větší demokraté než třeba řeporyjské prase.

Vzpomeňte si, jak vypadal mladý Kolář, když se dozvěděl o kufříku s ricinem… Představte si, jak by to vypadalo, kdyby znenadání začala vybuchovat auta těch, kteří chtějí Rusům vyvlastnit nemovitosti patřící k jejich velvyslanectví. Nebo kdyby začalo přibývat podezřelých autonehod lidí, kteří na Rusko nadávají. To by byli všichni ticho a honem by mazali své statusy na fejsbůku.

„Je nejvyšší čas, to prolomit,“ řekl mi Klusáček. „Je zapotřebí tuhle šarádu ukončit, protože jinak nikdy nebude líp. Deset až patnáct procent voličů bude vždycky jazýček na vahách a pokud bude jejich hlas opomíjen, nevznikne nikdy vláda, ale nefunkční paskvil.“ A tak strana Edvarda Beneše a Milady Horákové napřáhla ruku pro ujednání míru. Ruka byla stisknuta.

Za mě je to hezký a symbolický způsob, jak vkročit nazpět do vysoké politiky…

Kromě toho je Klusáček hezký vysoký chlap, letecký konstruktér a otec tří dětí. Takových lidí do politiky moc nechodí, protože jakmile někde řeknete, že máte rád tento národ a nejste šťastný z evropského superstátu, tak okamžitě dostanete od mééédií co proto a když se koukáte na tvářičky svých ratolestí, většina lidí si řekne, že to nemá zapotřebí.

Sledujte ho. Mluví dobře, má to v hlavě poskládané správně a je odhodlaný se pokusit přispět k pronárodnímu směřování.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.